Dobré srdce

Brian Cox a Paul Dano na jedničku. Ale mimo iných vecí je to rutinna. Strašne som dúfal, že to bude mať nejaký čarokrásny presah, ale nie je to tu. Je to príjemné, je to osobité ale je to žánrový film, neprekračujúci mantinely a v zásade nefunkčný v rámci vyvrcholenia( ktoré sa dá ľahko prekuknúť) a tiež ženskej postavy, ktorá je iritujúca a prvýkrát dáva postavy do iracionálnych motivácií, ktoré pred tým nemajú. Jednohubka od ktorej som na vlastnú škodu čakal niečo viac. (26.12.2017)

Dobrý potenciál, ale velmi špatně uchopený. Brian Cox je nepříjemný starý dědek, sprostý, sarkastický a nenávidí lidi. Prostě takový Dr. House, akorát, že Houseovi nesahá ani po kotníky a tak se jeho škarohlídství jeví spíše jako otravnej dědek - osina v zadku, než cool děda s fajn hláškama. Má za sebou už pět infarktů a shání někoho, kdo by za něj přebral jeho bar. V nemocnici se seznámí s mladým chlapcem, bezdomovcem, kterému nabídne střechu nad hlavou a začne jej zaučovat, jak se má správný hospodský chovat a jak se starat o bar a hosty. Nevím, jestli je problém jen ve mě, ale věděla jsem, jak to všechno skončí už ve chvíli, kdy se Lucas domlouval se sestřičkou, co jim má dát za oplátku, že se o něj v nemocnici tak dobře starali... A přesně jak jsem si myslela, tak to i skončilo. Bohužel se zastavuji na 3 hvězdičkách a dala bych 4 jen v případě, kdyby byla postava Jacquese ve stylu "nepříjemnej jako Dr. House" a ne "nepříjemnej jako váš soused důchodce". Bohužel. (20.09.2011)

Nad oprýskanými stoly, které naříkají nad svým údělem při každém pohybu, vznáší se opar cigaretového kouře v němž utopila se minulost, a budoucnost je v nedohlednu. Kdesi v koutku sedí muž nad knihou. Přízraky lidí, jenž zapomněli svou cestu domů a nebo jí nikdy neznali, drží pevně ve svých rukou sklenice a doufají že si dokaží uhlídat alespoň na dně se povalující přítomnost. Kdesi v koutku sedí muž se zavázanýma očima nad knihou. Jediné co připomíná život v této místnosti jsou příběhy pobleskující ve tmách očí zírajících do prázdna. Kdesi v koutku sedí muž se zavázanýma očima nad knihou do které zapisuje tyto příběhy, které občas odrazí se od střípků naděje, roztroušených v zapomenutých zákoutích, které tma ještě nepohltila. Tíha světa tlačí zvenčí do dveří a tak odejít se pokusilo jen pár těch nejodvážnějších. I jejich příběhy jsou zaznamenané v knize slepého muže, v knize kterou nikdo nikdy nečetl, v knize která nezná jen jeden jediný osud..ten svůj. (05.06.2012)

Mile svérázný, netezovitý film, který předvede několik úhybných manévrů – na začátku a pak ještě párkrát se zatváří jako nesnesitelná velkoměstská selanka vycpaná lacinými instantními velkopravdami o životě, dojemně bezbrannými bezdomovci, chlupatými i peřnatými zvířátky, jednorozměrnými figurkami štamgastů a jinými roztomilými rekvizitami, ale pak vždycky překvapí ne úplně očekávatelným a hlavně nebanálním směrem dalšího vývoje. Přirovnání ke Kaurismäkimu i k Wangovi docela sedí. Výborná muzika. Protivně doslovný stereozvuk, čímž myslím hlavně zbytečné a rušivé přeskakování zvuků ze strany na stranu v protipohledech. Výborné herecké typy. Film roku to pro mě není, ale na slabší **** dosáhne. (09.02.2011)

Celé to příjemné a rázovité dryáčnické vyprávění o nepravděpodobném přátelství dvou vyšinutých mužů ruinuje předvídatelný motiv symbolického dluhu, který od počátku předurčuje vyústění filmu. Kári bohužel není Trier a emoce neukočíruje. Na konci se mu film vymkne z ruky do nepravděpodobné pohádky, kterou celou dobu nebyl. Škoda, třeba v Outsiderech to Islanďan ustát dokázal, tady mu chybí nadhled. Ale za příjemnou většinu filmu dávám víc než dobrou. (10.01.2011)