Dear Zachary: A Letter to a Son About His Father

Andrew byl zavražděn. Ženou, která nosí v sobě jeho dítě. A přítel Andrewa, Kurt Kuenne, pro jeho syna Zacharyho, točí vzpomínky o něm, jako o člověkovi, ale hlavně jako o otci, který se výchovy vlastního potomka již nedočkal. Může být filmař ještě více zainteresován do svého díla? A právě tato zaujatost, toto osobní pojetí je to co vymačkává emoce navenek jak nový superodšťavňovač z telestoppingu. Dokument se stane s nabývající stopáží uplakanou limonádou, kde se o mrtvých mluví pouze v dobrém, ale přesto necítím prvoplánovitou faleš a povrchnost. 80 % (11.05.2010)

Depresivní , dojemný a upřímně natočený příběh..., který jsem si pustil večer a pak celou noc nespal. Ten jeden komentář uvedený zde je jeden z nejhloupějších, co jsem kdy četl. Sám autor uvádí, že jeho cílem bylo natočit vzpomínky pro Andrew syna, tak asi těžko v tom nebude zaujatost. Ta je naopak sympatická. Kdo by nechtěl mít takového přítele v životě? 100% (06.10.2015)

Prachobyčejně natočený dokument (dokonce byl řekl, že co se střihu týče, tak jsem se častokrát přistihl, že bych nejraději přeskočil celou sekci, protože mě střih iritoval – například rychlé sledy záběrů a mísící se hlasy několika kamarádů) o jedné vraždě mladého doktora. Děj je věnován víceméně výpovědi jeho rodiny a kamarádů, načež je hodně jednostranný a určený spíše do rodinného archivu než do televize. Autor jako by očekával, že budu neustále slzet dojetím nad člověkem, kterého jsem nikdy nepotkal a ačkoliv každý tvrdí, jak úžasná to byla osoba, nijak to nezmění fakt, že pro mě se jedná „pouze“ o oběť nešťastné lásky. Při sledování jsem pořád nakukoval na hodiny a vyhlížel konec. Až posledních 20 minut začalo být zajímavých, protože tehdy se dozvíme, že matka Zacharyho syna a vražedkyně v jedné osobě spáchala sebevraždu a zabila i malého prcka, což bylo nejen otřesné, ale také jasný důkaz selhání systému. (10.01.2021)

Dokument (či skôr thriller až horror) o nefunkčnosti systému, ktorý nechal behať po slobode chladnokrvnú vrahyňu (v dokumente často a správne označovanú ako "that psychotic BITCH"). Tento istý systém neskôr donútil rodičov obete tráviť čas s vrahyňou ich syna, len aby sa dostali k svojmu vnukovi.. No ako to len mohlo dopadnúť ? Presne tak, ako to aj dopadlo.. (21.02.2016)

Tady je asi zbytečné se bavit o tom, jestli to je či není záměrná citová ždímačka. Prostě je. A tím, že režisér dává největší prostor blízkým oběti a domácím videím, to vlastně přiznává. Nicméně je to ždímačka, která diváka pohltí, protože tady nejde jen o vzpomínky na zesnulého a snahu získat do opatrovnictví vnuka, ale především o zrůdnost systému, který rodiče nutí do bezprostředního kontaktu s vražedkyní svého syna. Absolutně si nedokážu představit, jak se ti lidé museli cítit a během ukázek "rodinných" fotek s malým Zacharym mi bylo místy až na blití. Totálně mě dokument dorazil po hodině a něco a protože jsem o tomhle případu neměl ani ponětí, zdráhla jsem se tomu uvěřit. Takhle rozebranej už jsem dlouho nebyl. 90% (01.06.2016)