Expendables: Nezničiteľní

Jako vzpomínka na dobu dávno minulou to zajisté potěší nejednoho odrostlého kluka, ale člověk si za posledních deset let přece jenom zvykl na určitý - bourneovský, chcete-li - standart akčních filmů. Zajídá se mi představa, že béček šestákovějších jak Léon Clifton bude v budoucnu přibývat více než doposud. Být to film z 80's, je to jasná dvojka, ale člověk čas od času potřebuje dávku nostalgii a letos mu takový požadavek splňují jen Expendables (kam se hrabe MTVácký A-Team). (31.08.2010)

„Prihraj džob tuná môjmu kamošovi, rád sa hrá v džungli.“ Film, na ktorý som sa v tom roku tešil asi najviac (okrem Predátorov), nakoniec nedopadol až tak dobre, ako som chcel. Pre mňa a mne podobných (fanúšikov narodených v 80. rokoch, ktorí všetky tie akčné veci sledovali v kine, na videu a o polnoci na Nove a na stenách mali plagáty Van Dammea a Terminátora) je to povinná jazda za 4*. Ale vidno, že ešte ani počas natáčania (!) Stallone tak úplne nevedel, pre akú cieľovú skupinu bude film určený. Vo filme sa preto absurdne bije milé (ale nevtipné, hoci by zjavne byť vtipné chcelo) vzájomné doberanie sa jednotlivých členov tímu s prekvapivo brutálnymi akčnými scénami, ktoré ako keby vypadli z Ramba 4. Je tam viacero ďalších čudných rozhodnutí (akčná legenda Jet Li viac strieľa, než má kontaktných fyzických súbojov) a hlášky sú skôr silené, než prirodzeným spôsobom rozkošné („Čo má za problém?“ – „Chcel by byť prezidentom.“). Na päsť do oka je aj scenár plný klišé, ale tvárme sa, že ide o poctu akčnaikom z 80. a začiatku 90. rokov. Otázny je kasting, kde je síce jednom bombastické žánrové meno vedľa druhého, ale napr. takí Crews a Couture sú napriek ich snahe len do počtu, medzi Stalloneom a Stathamom je chémia skôr na papieri, než pred kamerou, s Dolphom Lundgrenom je v priebehu snímky narábané veľmi zvláštnym spôsobom (uvidíte) a tak je široko ďaleko najlepší Mickey Rourke, ktorý sa bohužiaľ z nasledujúcich dielov vytratil a nielen tím, ale i séria kvôli tomu prišla o dušu. Každopádne je to pre akčného fanúšika splnený sen, asi ako Avengers pre komiksového. Akcie je veľa a hoci jej chýbajú pamätné okamihy, je mohutná a na filme je vidieť slušný rozpočet. Výprava je v pohode (viac sa mi páčilo New Orleans, než kvázi exotický ostrov, na ktorom prebieha najviac akcie), odsýpa to, je to svižné, má to viacero zaujímavých nápadov a scéna v kostole, no, čo dodať. Hihňáte sa ako školáčky na prestávke, chechtáte sa ako korytnačky, lúskate si prstami, dupkáte nohou a hovoríte si, že Stallone to dal. Každopádne, konkurenčná tohoročná tímovka A-Team ma dostala oveľa viac. (15.10.2010)

Pokud bychom hodnotili Expendables jako řadového zástupce akčního žánru, nejspíš bychom museli konstatovat, že jde o průměrný snímek s tuctovým dějem. Jenže takhle ho prostě hodnotit nelze, už od samého začátku jej totiž Stallone prezentoval jako nostalgické ohlédnutí za akčními filmy 80. let a v tomto ohledu nezklamal. A přestože filmu k dokonalosti něco málo chybí, milovník akčních filmů se při sledování Expendables bude cítit jako v ráji. Je to ráj plný přestřelek, vtipných hlášek a co víc, sebeshazování. (20.08.2010)

Ve světě akčních pohádek nehledí se tolik na zákony fyziky, psychologie, medicíny, ekonomie, geografie, umění válečného a gramatiky. I já zvládnu pochopit, že míra hrdinství roste se svalovou hmotou, počtem zabitých nepřátel, počtem zničených budov a objektů vůbec, počtem výbuchů, objemem plamenů a se zkracující se vzdáleností, na kterou je zabíjení prováděno. Každý ví, že v takovém univerzu je pistole kontaktní zbraň a samopal chrání intimní prostor. Budiž, proč ne... Abych však ocenil zručnost a nadlidskost hlavních hrdinů, rád mám přehled o jejich akcích, vychutnám si plynulost a návaznost pohybů těch bojových organických strojů. Mám však šanci tam, kde záběr "pif-paf-puf-pif-paf" je vystřídán záběrem na několik klátících se chlapíků? Nooo, moc asi ne. Postradatelní jdou mnohdy ještě dál, zdá se, že nabízejí záběr "pif", záběr "paf", záběr "puf" a zase "pif", záběr "levý hák", záběr "pravý hák", záběr "kravata", zaběr "zvedák". Než jsem pochopil, kdeže se to ta akce děje, již jsem se na ni díval odjinud. Nebo v té automobilové honičce... bylo pro mě těžké poznat, v jakém pořadí ta auta vlastně jedou a jestli se náhodou navzájem neztratila. Podobne negativní pocity ve mně budilo, když mi film laškovně sděloval: "Pozór, dělám vtip." Myslím, že to není legrační, že chce být Arnold prezidentem. Spíš bude smutné, až se jím stane. A co je to vlastně za žoldáka, že jde na nějaký pralesní ostrov zachraňovat zbytky svojí duše? To zase jistě byla nějaká odkazová taškařice, která říká milovníkům žánru: "Taky to mám rád, chlape." Nebo tu Rourkovu zpověď mysleli vážně? Nu, jistě se dostane do nebíčka, za takové věrohodné pokání. Ale tak... vybuchovalo to občas pěkně, třebas na tom molu. Svalnáči byli tak mohutní, že se kolikrát ani nevešli do záběru. Jet Li se vešel a občas byl i vtipný. A potěšil mě ten odkaz na film Na samotě u lesa. Ta jeho hláška: "Tebe bych, Dolfiku, vždycky přepral," odjinud jistě nebyla, hotový děda Komárek. Mělo to něco do sebe. (19.08.2010)

Že se mi to líbit nebude, s tím jsem najisto počítal, ale člověk čas od času musí podstoupit duševní muka, aby si pak o to víc vážil filmů, které za zhlédnutí opravdu stojí. Polovinu z členů hereckého týmu mám v kategorii Moje neoblíbené noční filmové můry, přičemž některé, jako je Arnold Schwarzenegger, nepovažuju za herce, ale za typové figurky, jiné, jako je Sylvester Stallone, za podprůměrné herce a příznačné je, že pokud se v téhle záležitosti objeví kvalitní akční herec, jako je Bruce Willis, tak se na plátně vlastně jen mihne. Postradatelní jsou poctou násilným akčním filmům 80. let s ramboidními hrdiny a tahle produkce na mě nedělala ani ten nejmenší dojem ani v 15 letech, natož dnes. Akční produkce, kterou uznávám, je charakterizována tituly jako Indiana Jones, Smrtonosná past nebo borneovská série, tedy obecně filmy, které stojí na kvalitním scénáři a špičkovém herectví. Postradatelní jsou stejně tupí jako jejich žánroví předchůdci a jediná scéna sjednávání kontraktu v kostele, která má vtip, to nezachrání. Pro mě jsou Postradatelní totéž, co pro zapřísáhlého nekuřáka vyšlukování - v rozporu s kuřáckými zvyklostmi - opravdu silného doutníku. Celkový dojem: 15 %. (07.11.2010)