Domov šedých motýlů

Distributor si kapku přihnul, když psal obsah k filmu nebo ho vůbec neviděl. Ředitel nelítostný nebyl ani náhodou. Jediné co bylo, že se prohlásil za Boha a ostrov si zrekvíroval. Drama, které jsem mohla vidět probíhalo hlavně v hlavách kluků. De facto se musel každý z nich, včetně ředitele, jeho ženy a hospodyně Týny, vypořádávat s nějakým tím kostlivcem ve své vlastní skříni po svém. Být dcerou šéfa ústavu pro chlapce a nemít jinou možnost, než dlít na tak smutném místě sama, bez přátel, je na mašli. Ještě k tomu mít za zády tlupu nadržených chovanců, kteří si do jednoho prošli svým osobním peklem. Divím se, jak pohodově to, holka, nesla. Podobná dramata, kterými si prošli oni, se dennodenně odehrávají za dveřmi bytů stále ... a to je to nejděsivější. (Challenge tour 2015) (12.04.2015)

Nezapůsobilo to na mne. Vcelku jednoduchý příběh je vyprávěn uměle složitě se spoustou po dlouhou dobu nesrozumitelných retrospektiv. Navíc mne žádná z postav nezaujala natolik, aby mne její osudy opravdu zajímaly, neřku-li, abych se o ni obával. Je to tak seversky chladné, až to na mne působilo dojmem, že vypravěči spíše jen propočítaně posunují figurkami, než že opravdu vyprávějí. (01.01.2010)

Neobyčajne hutná, myšlienkovo bohatá dráma pre náročného diváka. Ide o viacvrstvový príbeh, kde každá jedna vrstva vládne svojou vlastnou pointou, avšak na konci sa tieto spoja do pekného, veľkého odkazu. K tomu treba prirátať pekné prostredie a u severanov štandardne pôsobivé herecké výkony. Vôbec som nečakal, že sa príbeh nešťastného Juhaniho zvrtne takýmto smerom. Nedá sa viac, len súhlasiť: "...si nemocný, ale vyliečiš sa, nevyliečiš sa však, pokial nehodíš svoju minulosť za hlavu..." Tá vec s dopisom na konci všetko pekne obrazovo dopĺňa. U mňa maximálna spokojnosť, jasný plný zásah. (08.10.2014)

Zatím jsem viděl jen tolik severských filmů, že by se daly spočítat na prstech obou horních končetin, a všechny se mi zdají o několik procent lepší, než ty nejkvalitnější české výtvory na stejném pískovišti. Dramata fini/švédi očividně umějí a kamerové toulky se mi v jejich případě zdají tak vypilované, jako by šlo o ty nejlepší filmy artových režisérů. Domov šedých motýlů je velmi silné drama, které sice není úplně košer co se týče přesvědčivých a reálných scén, ale i tak si lze po jeho skončení říci to samé, co při závěru Magnolie: takové věci se dějí. Nejvíce jsem si paradoxně neoblíbil hlavního (anti?)hrdinu, ale jeho pečovatele, který mi velmi připomínal amerického herce Willema Dafoeho. S herectvím na tom nebyl nikdo z představitelů špatně, film jsem si jako milovník nezávislých dramat náležitě vychutnal, krásná hudba mne mile překvapila. Je zde několik extrémně silných momentů, stejně jako těch poklidnějších, kdy jdou dlouhé záběry ruku v ruce s nikam nespěchajícím dějem, ve kterém se (jako v životě) občas stane něco nepředvídatelného, co změní náš život. Tím spíše, když je celý děj situován do jakési mírnější varianty nápravného zařízení. Oba manžele za takové zvolení jejich životní cesty obdivuji, i když jsou jen filmoví. (30.09.2009)

Každý dělá své vlastní chyby ... O tom, že ani ředitel domova pro problémové chlapce nemusí mít všechno pod kontrolou - i když to tak nevypadá. O tom, že historie se opakuje - i když v různých obměnách. O tom, jak je těžké zúčtovat s vlastní minulostí ... Možná vytušíte, co skrývají vzpomínky Juhaniho - a třeba v hrubých rysech odhadnete, kam příběh směřuje. Ale dramatický zvrat finální scény jsem absolutně nečekala - a chvíli mi trvalo, než jsem ho rozdýchala. (19.04.2010)