Hrubá síla

Dassinův prison film je temný, vyzařuje beznadějí a budí sympatie k většině postav - vězňů, kteří tu nepůsobí jako žádní gauneři, nýbrž prostě chudáci, kterým jen osud nepřál. Z toho mála, co jsem si ještě přečetl, mě zaujala paralela s návratem vojáků z druhé světové do "okovů" systému a šedé kancelářské reality. (x) Drsná závěrečná revolta je legendární a ještě podtrhuje všeho všudy kvalitní noirový počin režiséra, kterého o pár let později pohřbil Výbor pro neamerickou činnost. (potěšila mě rolička calypso hvězdy Sira Lancelota (x)) (27.09.2019)

Jeden z najlepsich filmov o vzbure vo vazeni, Burta Lancastera teda nemam rad, ale tu na fakt vali, zvysni herci su mne neznami, ale snazia sa, rezia Dassina je doslova genialna. Hoci mi velmi nepasuje spojenie Noir - vazenie, tento film si zasluzi najvyssie hodnotenie, dialogy vycibrene a genialne : 95 % (20.08.2016)

Jedna z několika skvělých noirovek režírovaných Julesem Dassinem, člověkem, který se kvůli svým názorům ocitl na Hollywoodském blacklistu (což později potkalo i představitele Dr. Walterse). Film je na svou dobu šokující násilnými scénami a také vykreslením šéfa věznice jako sadistického parchanta (dneska už je to ale normální jev). Narozdíl od ostatních komentářů jsem osobně flashbacky jednotlivých vězňů z cely R17 uvítal, bylo to malé a rychlé představení jejich "osudů" a rovněž to byl prostor pro trochu té ženskosti v podání krásných Ann Blyth, Yvonne de Carlo, Elly Raines a Anity Colby. Burt Lancaster se do role Joa skutečně hodil a Hume Cronyn mi svou rolí hodně připomenul Percyho ze Zelené Míle - s tím rozdílem, že Munsey nebyl taková srágora... (16.02.2013)

Archetypální vězeňský film s povinnými elementy na který se odkazují novodobé klasiky žánru, především tedy Shawshank přímo krade. I když ten je podle povídky Stephena Kinga, takže ten možná viděl v mládí tenhle film a něco si do něj převzal. Posledních 10 minut je na 40. léta slušné násilné inferno. Zatímco dnes by se nad vykreslením zlého dozorce nikdo nepozastavil (k žánru to patří), kritiky tento prvek reflektovaly jako poukázání na vězeňskou sociální problematiku i díky větší realističnosti než bylo ve 40. letech obvyklé. Škoda občas zdržujících flashbacků. (03.12.2007)

„Nikdo nikdy doopravdy neuteče...“  Z tvorby Julese Dassina jsem sice měl původně v plánu podívat se hlavně na jeho dva filmy z francouzské produkce 50. let, ale bylo mi doporučeno uživatelem Real Tom Hardy, abych začal nejdřív spíše Dassinovými staršími americkými noiry. Když jsem poté slyšel mistra Friedkina v jedném spotu pět chválu na tento film, definitivně jsem věděl, že není úniku a vůbec nelituji, že jsem také „neutekl“. Už jsem kdysi dávněji v některém komentáři napsal, že většina vězeňských filmů, které mi připadají ve své kategorii jako nejlepší, vznikla ještě v černobílé éře. Ta atmosféra vybudovaná černobílou kamerou mi tu připadá opět jedinečná a to nejen, když jí umocňuje padající déšť, vládnoucí tma či stíny z úsporného osvětlení. I když hlavního představitele Burta Lancastera beru jako legendu vězeňského filmu už jen díky Ptáčníkovi z Alcatrazu, tady se možná ještě zajímavějším tahounem pravidelně stával ústřední záporák, mladý cynický krutovládce v podání Hume Cronyna a celkově mě těšilo sledovat skvělé výkony pro mne většinou neznámých herců. Skvostně zrežírovaný proces a dvoustranný náhled do pozadí událostí ve věznici vrcholící pečlivě naplánovanou vzpourou s pokusem o útěk přechází až k nelítostně drsnému vyvrcholení, jaké bych od amerického filmu z roku 1947 úpřimně nečekal. Zdá se mi, že těch výjimek vybočujících ze standardu tvorby klasického Hollywoodu vzniklo tehdy celkem dost, jen mě trochu mrzí, že tu zase jde o žalostně zapadlý film. [85%] (26.11.2022)