Bird

Clint Eastwood je velkým milovníkem jazzu a z filmu je to poznat. Dlouhá stopáž je přibližně z 1/3 složena z hudebních střípků všech známějších (i méně známých) nahrávek Charlieho "Yardbird" Parkera. Přesto se musí na úvod říct skutečnost, že film Bird není pěkný film - je to melancholický, depresivní popis posledních zhruba 10-ti let tohoto skvělého hudebníka a průkopníka bebopu. Čekal jsem nějaký postupný vývoj, ale hned úvodní scéna byla ledovou sprchou a v tomto duchu se film držel celou dobu. Chvílemi se ve filmu mihnou veselejší momenty (první takový moment je až po 80 minutách židovská svatba), ale drtivou většinu času vidíme jen trápení a bolest, což v této době u jazzových umělců nebylo nic neobvyklého. Kromě skvělého Foresta zaujal ještě Michael Zelniker v roli Reda Rodneyho (jehož život stál rovněž za hovno) a Diane Venora působila velmi zajímavým dojmem. PS: Údajně byl tento film natočen za 54 dní, což bych teda u žádného profesionálního filmu nečekal. PPS: Reálně 4*, já si tam jako milovník jazzové hudby přidávám jednu slzavou hvězdu navíc. (11.04.2016)

Reziser Clint Eastwood natocil len lahko nadpriemerny film o vybornom jazzmanovi, ktory mal vsetko /slava, moc, bohatstvo/, a potom nasledoval strmy pad smerom dole. V roli Jazzmana sa predstavil Forest Whitaker, ktory vie hrat. Nudnych pasazi je tu vsak pozehnane, a podpriemernych dialogov bohuzial tiez. Rezia je vsak na urovni - aj ked Eastwood v 80. rokoch 20. storocia vyhasol, a tocil len podpriemer az priemer v lepsom pripade. Co sa mi pacilo, a preco dam 4 hviezdy, su tieto 4 atributy : rezia, herecke vykony, fascinujuce realie USA 80. rokov no a samotny jazz, ktory mam doteraz velmi rad. 70 % (01.07.2014)

Tumtudum..tralala..túdů. Cituji z filmu: "Věnováno hudebníkům na celém světě". A ještě jsem si vzpomněla na vtípek: Angličan se ubytoval na Slovensku v pokoji č. 222. Objednal si na recepci telefonicky dva rumy: "Two rums to room two two two". Recepční na to "Tram ta rara tram ta ta" a položila telefon. (18.12.2015)

Veřejně prezentované soukromé drama, spoře přioděné klubovým přítmím a stylově zahalené cigaretovým dýmem. Vypráví o životě, v němž jdou pospolu ... ve vzácném porozumění ... za doprovodu saxofonu ... budoucnosti vstříc jazz, drogy, démon alkohol i láska - a užívají si každičkou vteřinu tak, jakoby měla být tou poslední. (23.02.2018)

Spoilery! Tak tohle se mému oblíbenému Clintíkovi hrubě nevyvedlo. Tento film neskutečně sráží do kolen jedna zásadní věc - stereotypnost. Film disponuje brutálně přestřelenou stopáží se zacykleným průběhem, který vás hned v druhém cyklu začne až do skončení filmu enormně nebavit. Tlustá opička zafuní na saxík, následují drogy, alkohol a příležitostný sexiík a vše je završeno 15 minutami litování. Tento scénář provází diváky po celou nepřátelskou stopáž. Opravdu hrubě mě nebavilo sledovat dvě a půl hodiny feťáckou ubrečenou opičku, kterak se plouží ulicemi předválečné Ameriky. Uznávám, že opička Whitaker se snažila a působila celou dobu věrohodně, ale to nic nemění na odporném zážitku z filmu. Věřím, že film docení pouze vyléčení a léčící se alkoholici, narkomané, muzikanti, gayové a šulini, Já nepatřím ani do jedné jmenované skupiny. K lepšímu hodnocení nepřihlédnu ani navzdory faktu, že tlustá opička zemřela ve stejný den, kdy se narodil nejúžasnější borec, který kdy kráčel po této planetě. Nechutně nudný film o člověku, který snad ani nestál za pozornost, natož za natočení filmu. (04.06.2019)