Leningrad

----- "Nikdo se odtud nedostane. Ty ani já. Ta blokáda nikdy neskončí." ----- Trochu nesoustředěný a tudíž i nespolehlivý - nebo spíš nedostatečně motivovaný ... či prostě jen neschopný příběh. V úvodu se zdá, že zamýšlí obsáhnout úporný hlad stejně jako ubíjející bombardování, neúprosný mráz a pohasínající jiskřičky naděje - snad i jakousi zatrpklou, byť nelidskými podmínkami otupělou a skutky jednotlivců nahlodávanou zatvrzelost celého města ... ale vzápětí jakoby začal o sobě pochybovat - jakoby se zalekl svého smělého cíle a spokojil se "jen" s dramatickým osudem jedné ženy a jejího blízkého okolí ... ve spojení s drobnými epizodami z každodenního života obléhaného Leningradu. Bohužel i tady částečně selhává. Nedostal se mi pod kůži, abych ho mohla spolu s jeho hrdiny PROŽÍT. (03.11.2015)

Leningradská blokáda trvala téměř 900 dní, od 8. září 1941 až do 18. ledna 1944. Německá armáda nedokázala zdolat město jediným úderem, proto se rozhodla ho oblehnout a odříznout od sázobování. Lidé ve smrtelně sevřeném městě zažívali neskutečné útrapy, které si my nedokážeme představit ani v těch nejdivočejších fantaziích. Město bylo bombardováno a ostřelováno. Lidé čelili nesnesitelnému hladu a mrazu. Snažili se přežít v úděsných podmínkách. Z některých se stávali kanibalové. Umírali na ulicích vysílením. Matky se museli rozhodovat mezi svými dětmi, které nechají přežít. Už tak špatné zásobování se ještě více zhoršilo. Zásoby se tenčily. Bylo důležité najít nějakou zásobovací cestu. Přes Ladožské jezero vedla tzv. Cesta života. Přes zamrzlé jezero jezdili zásobovací konvoje, které do zbídačelého města vozili potraviny, zbraně a zpátky odváželi přeživší obyvatelstvo. Odhaduje se, že ve městě zemřelo hladem přibližně 1.000 000 lidí. Tohle všechno prožívala i anglická novinářka Kate Davisová, která po nevydařené reportáži zůstala uvězněná ve městě. Na jejich autobus při fotografování zabitých německých průzkumníků zaútočli německé stíhačky. Když už byla Kate skoro zachráněná a mohla se vydat domů, vrátila se zpět do města. Tvůrci se snažili vytvořit hodně autentický obraz celé válečné události a povedlo se jim to velmi slušně. (17.11.2009)

Fiktivní, ale věrohodný, byť velmi nepravděpodobný příběh z obléhání druhého největšího ruského města přibližuje řadou věcně věrných dokumentárních detailů z utrpení leningradského-petrohradského-petěrburgského obyvatelstva v letech 1941-1944. Více než o postavu ruskoanglické novinářky se tu jedná o postižení nacistickoněmeckých přístupů, sovětských chyb ve správě města pod Ždanovovým vedením, ale také podivných aktivit NKVD (násilné smrti ruského žurnalisty, který bezděčně nahlédl až příliš do karet této děsuplné bezpečnostní policie). Tento významný přínos dp značné míry vyvažuje relativní chudokrevnost uměleckého zpracování. (24.12.2010)

Obliehanie Leningradu je tak významnou súčasťou histórie druhej svetovej vojny, že si táto udalosť zaslúži dobrý film. O utrpení Rusov v druhej svetovej vojne nebolo natočených dosť dobrých filmov. Všetci poznáme film  „Nepriateľ pred bránami“, čo je akčný vojnový thriller, ktorý sa zaoberá hrdinskými vojakmi, ale nie utrpením ľudí. Ukázalo sa, že ide o príklad filmu, ktorý mohol s hollywoodskym nádychom byť výborný. Ale tento film má slabý scenár a nie veľmi dobre vykreslené postavy. 4/10 (17.10.2017)

Možná se už stávám otrlým, ale osud všech postav v čele s novinářkou Kate Davisovou mi byl celkem lhostejný. Bohužel jsem se nedočkal scén, u kterých by se mi svíral žaludek a draly slzy do očí... přes docela zajímavou zápletku mám pocit, že příběhy postav zůstaly kdesi v pozadí za téměř dokumentárním zpracováním blokády Leningradu. (29.09.2014)