Muž v pozadí

Česká čtyřdílná televizní inscenace podle vynikajícího námětu F. Pavlíčka zabývající se důležitými momenty v životě Josepha Fouchého, vévody z Otranta. Tato nepříliš známá, ale o to víc zajímavá francouzská historická postava, jež se na výslunní udržela od revolučního teroru, přes období direktoria, během Napoleonovy diktatury a dokonce i krátce po ní, byla ohromujícím způsobem ztvárněna F. Němcem. Ačkoli mi tento herec nebyl nikdy příliš sympatický, za jeho výjimečný herecký výkon v tomto historickém dramatu zaslouží jednoznačně nejvyšší ocenění, jedná se bezesporu o nejlepší a nejzajímavější Němcovo vystoupení, jež jsem měl možnost spatřit. Tajemství Fouchého úspěchu spočívalo v talentu získávat a ochraňovat důležité informace, díky čemuž se opakovaně stal ministrem policie a také ve schopnosti zůstat neutrální či v pozadí v klíčových obdobích změn politických systémů v tehdejší Francii a poté nabídnout vítězi své služby. V seriálu se objevuje velké množství slavných historických postav té doby, skvěle prezentovanými předními českými umělci, nedá mi to, musím vzpomenout alespoň císaře Napoleona (V. Postránecký), kulhavého Talleyranda (skvělý P. Kostka), předsedu direktoria Barrase (L. Frej), Robespierra (J. Novotný), Gohiera (R. Jelínek), Saint-Justa (O. Brousek ml.), Carnota (B. Rösner), restaurovaného Ludvík XVIII. (nerozhodný M. Riehs), jeho bratra Karla z Artois (příkrý J. Teplý) a mnoho a mnoho jiných. Kromě nich seriálovým dramatem provází Fouchého věrní spolupracovníci J. Hartl a K. Halbich, jeho žena T. Medvecká a posléze marnivá M. Steinmasslová a charismatický vypravěč stojící mimo příběh v podobě R. Lukavského. Fouchého politický vrchol se odehrával mezi Napoleonovým pádem po Waterloo v roce 1815 a restaurací Bourbonů, kdy předsedal direktoriu a měl ve Francii neomezenou moc. Po příchodu krále Ludvíka XVIII. k moci byl však obávaný a mazaný protivník Fouché vyhnán do exilu, nejdříve do Prahy, jež byla ústy jeho manželky komtesy de Castellano nazvána hnusnou dírou, poté do Lince a pak do Terstu, kde v zapomnění zemřel. V posledním dílu se objevují působivé fiktivní rozmluvy s jeho bývalými politickými rivaly Robespierrem, Barrasem a Bonapartem, během nichž se marně snaží Fouché ospravedlnit a očistit své svědomí od intrik a nerovného chování, jehož se v minulosti dopouštěl, snažíc se zachránit si život a zůstat u moci. Režisér P. Háša natočil mimořádně zajímavý historický seriál, z něhož musí být všichni milovníci historie nadšeni stejně jako já. (20.10.2015)

Josepha Fouchého jsem objevil jako mladičký fanoušek historie už na základní škole, když jsme v hodinách dějepisu probírali Velkou francouzskou revoluci. Přišel mi zajímavější a svým zvráceným způsobem charismatičtější než samotný Napoleon a především zosobňoval vývoj francouzské revoluce od jakobínského radikalismu přes střízlivou konsolidaci majetkových poměrů nových pánů až po pragmatické obnovení pořádku a neustálé přizpůsobování se potřebám mocných a hlasu veřejnosti. Fouché přežil řadu režimů a dokázal se udržet ve hře a na výsluní. Jak v jednom z dialogů říká, k vládnutí potřebujete peníze a informace. A co armáda, namítá oponent. To je opět záležitost peněz. Fouché uměl sbírat, zpracovávat a prodávat informace, takže dokázal vybudovat první skutečně efektivní a všeobjímající moderní policejní stát v evropské historii. Hra sama představuje levnou studiovou záležitost, ale do pětihvězdičkové kategorie ji dokáže vymrštit právě námět, postava hlavního hrdiny a herecké obsazení. Jediným malým nedostatkem jsou rušivé vstupy vypravěče Radovana Lukavského, kde si mohl režisér vystačit s pouhým hlasem shůry. Celkový dojem: 90 %. (26.04.2014)

Na první pohled je patrné divadelní zpracování, které mi moc v televizi nikdy nesedělo, ale udělám výjimku a musím uznat, že navzdory jevištní výpravě nabízí miniseriál skvělý zážitek. K tomu nepochybně přispívá i výkon Františka Němce, role politického chameleona Josepha Fouché mu padla jako ušitá. Rovněž Jan Hartl v roli Filipa Ferney byl výborný. Ještě snad dodám, že jsou tu dobře zohledněná známá historická fakta. (01.06.2014)

Příběh muže, který dokázal přežít sebe sama jako symbol směsi bídáctví, machiavellismu i lásky a úcty. Pavlíčkův Fouche jde dále než Zweigův a jaksi mimochodem za vydatného přispění režie Pavla Háši tvoří televizní drama srovnatelné s F. L. VĚKEM nebo SŇATKY Z ROZUMU. Přiměřená výprava je doprovozena excelentními herci a herečkami, jimž vévodí František Němec. (10.08.2021)

Výborná miniserie, hlavně díky scénáři zkušeného rozhlasového a televizního matadora Františka Pavlíčka (jeho prací, čítaných na desítky, mohlo být víc, nebýt věznění a zákazů v 60.letech i po podpisu Charty) a ztvárnění Foucheho Františkem Němcem. Lze jen litovat některých nedotažeností, které už byly v komentářích zmíněny. Ano, Lukavský nemusel být viděn, Postránecký možná nebyl nejlepší volbou pro Napoleona a divákovi může být líto, že jde jen o interiérovou nízkorozpočtovou záležitostí. Mít tak tenhle scénář a Františka Němce v bohatě dotovaném historickém velkofilmu i se scénami z exteriéru, kterých by nabídla doba Francouzské revoluce dostatek! Kdo by si chtěl užít životní etapu Josefa Fouchého ještě trochu jinak, lze doporučít Vinklářovo skvělé podání čtené knihy Stefana Zweiga: Josef Fouché. Portrét jednoho bezpáteřního politika (02.01.2021)