Jattáman

Ukázka, že to co funguje v anime, může fungovat i v hraném filmu. Občas úchylné, občas vtipné a neustále totálně praštěné. Víceméně je ten film složen jen ze soubojů, kde proti sobě jde třeba robo-pes a robo-chobotnice a prokládá se to cíleně trapnými situacemi. Na humoru mohli ovšem trochu přidat, je to jediný důvod proč tomu srážím hodnocení. Ve výsledku jedna velká bizarní CGI podívaná. (17.03.2016)

Film, který rozdělil karlovarské festivalové diváky na tři skupiny. Ta první, složená z lehce přiopilých kašpárků, která tleská u každé znělky a loga sponzora naštěstí odešla hned po otvíráku. Nepoučená dvojka kolem sebe nadávala, prskala a v půlce filmu už němela sílu. A trojka, alespoň minimálně poučená divácká skupina, zůstala a buď si to užila nebo ne. (07.07.2009)

V kině by tahle šílenost útočila na maximální hodnocení, co si budeme povídat. A řekněme si, proč ji oceňovat výhradně pod vlivem?? Blbost! Na dětinské a perverzní anime se dívají davy a chrochtají u toho, aniž by se zkuřovali trávou a nalívali chlastem! Yattermann je hraná reinkarnace prasáckého a vtipného anime (mangy) a to nejen pro děti. V kratší verzi by to byla bomba formátu Speed Racera, to mi nikdo nevymluví. 8-9/10 (01.12.2009)

No tývole :D to jsem si zas jednou něco pustil :D ....Popisovat to moc nemá cenu, protože- kdo tuhle pošahanou kokotinu neviděl ten prostě nepochopí........Uchichtával jsem se u toho jak postižený a už někde ve čtvrtině jsem rezignoval na snahu pochopit na co to uvšechrohatejchprasat koukám.........Až teď jsem tu všimnul, kdo je zodpovědný za režii a je mi to trochu jasnější.....ale i tak=úlet.....PS:Po rozležení v hlavě a obeznámení se s anime předlohami musím zvýšit hodnocení na plnou palbu :) (29.07.2011)

Po „Jókai daisensó“ (Velká válka bubáků) další Miikeho bláznivý film pro děti. Nonstop zábava a pastva pro oči, která sice není sofistikovaně opulentní jako „Speed Racer“ (se kterým bývá „Jattáman“ povrchně porovnáván), ale zato plná bezprostředních atrakcí a divokého, často podvratného humoru (spousta falických doplňků na bojových robotech, lascivně přisprostlé gagy a především empatické polidštění robotického kannonenfutteru, nad jehož trpkým údělem se doposud nikdo v japonské popkultuře nepozastavoval). Krom toho je film doslova hrané anime, potažmo manga pro děti – vizuální stylizace, přetržitost sekvencí, primární efektnost a kolotoč stále stejných motivů, které ovšem svým opakováním utvářejí svébytný svět. Především ale Miike vytvořil rozpustilou oslavu dětství, které je pouze stavem mysli nevázaným na věk. (03.05.2009)