Crows Zero

Takaši Miike dokáže ze současné ostrovní kinematografie vykřesat mnohem více drajvu, než většina ostatních filmařů. Samozřejmě můžeme polemizovat o tom, zda tímto příklonem k západním filmovým postupům neničí to nejzajímavější, co nám japonské filmy mohou nabídnout, ale to by bylo na další povídání. Kurózu ZERO je výtečný zejména ve své první sebeshazovačné polovině, ze které je cítit ironie na míle daleko. V druhé části tohle trochu utichá a do popředí se dostávají vztahy a podobné nesmysly, což trošku ubírá na tempu a celkové atmosféře. Nicméně faktem je, že Takaši to drží pevně za nastajlované pačesy a přichází s cool bitvou v dešti jejíž přehlednost je díky trojici komentátorů nezpochybnitelná… Je nutné uznat, že i přes poměrně dlouhou stopáž to má říz a není to hloupé. Vidět to v době vzniku, zcela jistě bych byl nadšený. (13.11.2014)

Bitky, súboje, boj o pozíciu. Krv strieka, mláti sa všade, no najradšej rovno do papule. Na odľahčenie a v protipóle k tomu ultra melodramatické a zasnené lyrické scény. V komentároch sa objavuje, že režisér sa naladil na západnú nôtu. Nuž, myslím, že ak by sa napríklad američania pokúsili natočiť obdobný akčniak s takou megadávkou protipólnych vyhrotených emócií v škále od romanticky zadumaných úvah o priateľstve, zrade, konkurencii po pudové, zversky násilné ukričané súboje, tak tento koktail by smeroval maximálne tak k nejakej komediálnej paródii. Takaši Miike má všetko toto pod kontrolou, vrátane prítomného humorného nadhľadu.  Všetko pod zdanlivo nezúčastneným dohľadom yakuzy, riešiacej si vlastné konkurenčné problémy. Ale aj japonská mafia dobre vie, že čo sa za mladi naučíš, v podsvetí neskôr zúročíš. Všetko sprevádzané asi pol tonou japonského rocku. Veď koniec-koncov, o tom to je. Že absolútnym lídrom sa nikdy nik nestane, pretože vždy je tu ktosi nový. Alebo iný, koho si nemožno podriadiť. Pretože život je len rokenrol. (29.05.2021)

Drsné a zaujímavé. Ale vzťahovo nedostačujúce a okrem finále v rámci postupne budovaného napätia pre mňa aj nefunkčné. Pričom začiatok, ktorý bol značne odľahčený pôsobil veľmi osviežujúco. Po pol hodine sa to zvrtlo na ťažkú drámu a postupne som tomu prestával veriť. Na to ako som mal Miikeho rád mám pocit, že je strašne nesúrodý. Strašne povrchný a strašne pozlátkový. Ale bez presahu. Filozofia na ktorej mal byť postavený príbeh sa objaví v posledných 2 minútach a pôsobí strašne samoúčelne. Pri Ichi the Killer bolo aspoň to nepríjemné násilie. Tu je to také tancovanie v blate. Priemer. Ale už sa k tomu asi nikdy nevrátim. (05.11.2017)

Úvodní scéna na zahájení školního roku na střední škole Suzuran už jen vzhledem budovy, ve které se odehrává, značí, že mladíci na téhle škole asi zrovna nerostou pro červený diplom a slovy jednoho ze studentů "svou hodnotu dokazují pěstmi". Takaši Miike to rozjíždí jako absurdní středoškolácký film dotažený do extrémů, takže po intermezzu s japonským Billy Idolem se příběh rozvíjí tak trochu epizodním způsobem, kdy se hlavní hrdina Gendži snaží nashromáždit spojence, aby mohl vyzvat místní velké zvíře Serizawu a stát se králem školy Suzuran, protože náplní dne studentů na této střední škole je závod o to, kdo bude mít větší péro, tedy větší gang, který potom postaví proti sobě a dají si mocně přes držku. Epizodní je to proto, že Gendži s jakuzáckým parťákem Kenem shání spojence přes různé filmové žánry :) první dokonce je takové parodování středoškolských romantických komedií, ale dostane se samozřejmě i na bitky a na témata přátelství a cti. Taky se během filmu objeví i spousta úplně ujetých vtípků, ale to hlavní co tam mladí pánové provádí jsou pochopitelně bitky, které jsou natočené velmi pohybově, dynamicky, zábavně a divák si může vychutnat každé kopnutí a ránu naplno a že jich je ve filmu hodně. Není to martial arts film a bitky jsou surové a asi jako chuligánský street fight, ale i v tomhle chaosu kde se to mele hlava nehlava je zapracovaná zajímavá choreografie a taky je to často komiksově nadsazené. Bitkám pochopitelně kraluje finální střet, na který se celou dobu čeká. Ono to je tak trochu dokonce i jako "sportovní" film o soupeřících týmech, až na to že sportem je tu monstrózní bitka :). Čeho je ve filmu ale fakt moc je testosteron, který z něho přímo teče v proudech, protože to co je pro holky Whip it! je tohle pro kluky a takhle moc klučičí film jsem ještě snad neviděla a nedivila bych se, kdyby japonští středoškoláci zvýšili počet výtržností ve městě po shlédnutí tohohle filmu, protože by taky chtěli, aby se projevil ten "hero inside" za zvuků popíku a ostrých kytar při bitce v dešti a blátě :). Od pětky mě ale odradila takový trochu spěch, protože Gendži musí během dvou hodin stihnout spoustu věcí, Takaši Miike rozehrát spoustu motivů přátelství a loajality atd. a všichni ostatní musí stihnout co nejvíckrát se pobít, takže něco je takové možná trochu nedotažené, i když všechny rozjeté části děje byly zábavné. A taky možná to až absurdní poměřování péra mě zrovna moc nebralo, protože o tom ten film prostě je :), ale možná že na druhé nebo třetí kouknutí už bych možná tu pětku dala, kdyby mě to dokázalo přesvědčit pořád tak dobře jako na první kouknutí. :) (12.12.2010)

Japonští hezounci ve filmovém anime mezi sebou soutěží, kdo ho má většího...drama jako hrom a přímo na mě cákaly emoce... a zase se hezky odrážely a tak jsem se začal těšit aspoň na vymazlené souboje a prd, kluci se na sebe skoro vždy drsně zadívali ( nebo ani to ne) a střih, většina skučí na zemi a je vymalováno...hmm. Sem tam jsem se ale uchechtl, Ruka byla pohledná a snesitelný japan rock to u mě vytáhne na hvězdičku. (08.06.2012)