Crows Zero

Takaši Miike dokáže ze současné ostrovní kinematografie vykřesat mnohem více drajvu, než většina ostatních filmařů. Samozřejmě můžeme polemizovat o tom, zda tímto příklonem k západním filmovým postupům neničí to nejzajímavější, co nám japonské filmy mohou nabídnout, ale to by bylo na další povídání. Kurózu ZERO je výtečný zejména ve své první sebeshazovačné polovině, ze které je cítit ironie na míle daleko. V druhé části tohle trochu utichá a do popředí se dostávají vztahy a podobné nesmysly, což trošku ubírá na tempu a celkové atmosféře. Nicméně faktem je, že Takaši to drží pevně za nastajlované pačesy a přichází s cool bitvou v dešti jejíž přehlednost je díky trojici komentátorů nezpochybnitelná… Je nutné uznat, že i přes poměrně dlouhou stopáž to má říz a není to hloupé. Vidět to v době vzniku, zcela jistě bych byl nadšený. (13.11.2014)

Jsem trochu rozpolcená - na jednu stranu ty bitky měly svým způsobem styl a kdybych četla mangu, určitě bych tuhle filmovou verzi Miikeho dostatečně ocenila, na druhou stranu mě to ale příběhově nezasáhlo tolik, jako jsem si od toho slibovala, i když emoce tam rozhodně jsou. I Oguri Šun se mi v téhle roli hodně líbil, i když ho mám ráda spíš v méně drsňáckých rolích... ale kupodivu mu to docela sedlo. Takže přemítám mezi třemi a čtyřmi hvězdami, ale nakonec dám tři, protože mě to zkrátka tolik nezasáhlo a ty bitky mi místy přišly trochu směšné, než abych to brala vážně. Dokud jsem neviděla tenhle film, nevěřila bych, že je víc delikventská škola než v Gokusenu :D LOL No vážně, vždyť se na tom Suzuranu ani jednou neučilo a učitelé byli jen na začátku jako nějaké ušlápnuté figurky, a to jen do té doby, než tam nějaký ten studentík přišel a jednomu z nich fláknul. No ono se to vážně ani brát nedá. ~(3,0★)~ (09.10.2014)

V tomto filmu nehledejte prvořadě hlubinu hodnot, tím neříkám, že zde nejsou. Miike sice chtěl ukázat na nesmyslnost rvaček mládeže, z kterých později vyrostou (Mechanický pomeranč), ale s jakou poetikou ztvárnil všechny boje a ta Narutovská výdrž v nich mě prostě uchvátila. Středoškolské prostředí s vysokou frekvencí dynamiky a akce. (27.10.2011)

Drsné a zaujímavé. Ale vzťahovo nedostačujúce a okrem finále v rámci postupne budovaného napätia pre mňa aj nefunkčné. Pričom začiatok, ktorý bol značne odľahčený pôsobil veľmi osviežujúco. Po pol hodine sa to zvrtlo na ťažkú drámu a postupne som tomu prestával veriť. Na to ako som mal Miikeho rád mám pocit, že je strašne nesúrodý. Strašne povrchný a strašne pozlátkový. Ale bez presahu. Filozofia na ktorej mal byť postavený príbeh sa objaví v posledných 2 minútach a pôsobí strašne samoúčelne. Pri Ichi the Killer bolo aspoň to nepríjemné násilie. Tu je to také tancovanie v blate. Priemer. Ale už sa k tomu asi nikdy nevrátim. (05.11.2017)

Bitky, súboje, boj o pozíciu. Krv strieka, mláti sa všade, no najradšej rovno do papule. Na odľahčenie a v protipóle k tomu ultra melodramatické a zasnené lyrické scény. V komentároch sa objavuje, že režisér sa naladil na západnú nôtu. Nuž, myslím, že ak by sa napríklad američania pokúsili natočiť obdobný akčniak s takou megadávkou protipólnych vyhrotených emócií v škále od romanticky zadumaných úvah o priateľstve, zrade, konkurencii po pudové, zversky násilné ukričané súboje, tak tento koktail by smeroval maximálne tak k nejakej komediálnej paródii. Takaši Miike má všetko toto pod kontrolou, vrátane prítomného humorného nadhľadu.  Všetko pod zdanlivo nezúčastneným dohľadom yakuzy, riešiacej si vlastné konkurenčné problémy. Ale aj japonská mafia dobre vie, že čo sa za mladi naučíš, v podsvetí neskôr zúročíš. Všetko sprevádzané asi pol tonou japonského rocku. Veď koniec-koncov, o tom to je. Že absolútnym lídrom sa nikdy nik nestane, pretože vždy je tu ktosi nový. Alebo iný, koho si nemožno podriadiť. Pretože život je len rokenrol. (29.05.2021)