Sucker Punch

Pravděpodobně existuje docela dost pornofilmů s lepším scénářem i pohlednějšími herečkami, ale těžko mají tak rozpustilého režiséra. Snyderův vlhký sen maskovaný za girl power poselství ovšem svou přepálenost nikdy nesehraje tak přesvědčivě, abyste poznali, jestli si z vás dělá legraci nebo to myslí vážně. Báječné řemeslo bez špetky osobnosti tak začne nudit už po dvaceti minutách, kdy se přejíte zpomalovaček i opulentně béčkových dialogů. Co dělat zbylou půldruhou hodinu? Tupé zírání na spoře odděné striptérky s tunou líčidla, ovíjející se kolem kulometů a nepřátel na parní pohon ještě nikdy nebylo nudnější. A to k tomu přitom Scott Glenn jako guru/DJ/autobusák pouští tak hezké pisničky. (23.03.2011)

Vlastne sa mi to páčilo, aj keď nie som rozhodne cieľovka (vekom ani pohlavím). S poslednou vetou (resp. záverečným monológom) spätne jednotlivé zložky filmu do seba zapadnú a v mojicj očiach potierajú kritiku filmu v rovine "onanistického audiovizuálneho besnenia v kontraste s príbehovou a charatkerovou prázdnotou". Je pravda, že ak separujeme akčné segmenty veľmi rýchlo sa dostaneme k počítaniu Snyderových inšpirácií - tak z vlastnej predchádzajúcej tvorby, ako aj z bohatej knižnice videohier, anime, mangy, sci-fi&fantasy (a nie, nekorešpondujú so žiadnym vlhkým snom z mojej mladosti). V kombinácii so zvyškom však výborne zapadajú do zvoleného štýlu a celý film pôsobí prekvapivo kompaktne, čo je bezpochyby podmienené aj faktom, že ide rýdzo o prvý Snyderov autorský počin na poli scenára. Očividne úmyselná prostoduchosť deja (aj napriek existencii viacerých rovín príbehu), postáv a záverečného odkazu je zábavnejšou multiplikáciou Twilight zamerania na určitú divácku základňu. Btw....najzábavnejšímm momentom filmu bol pre mňa spodok tanečného úboru Babydoll....tie "modre plavky" totiž nedali nespomenúť na staré dobré komunistické časy, kedy spolužiačky na základke na hodinách telocviku nosili takmer identické "modré čudo"... :) (30.03.2011)

Epická akční fantasy nás zavede do obyčejného strohého reálu, kde se roztomilé dívence děje jedno příkoří za druhým. Vražda otčíma nevyjde a holku nakonec zavřou do cvokhausu a tady se teprve začnou dít věci. Máte však pocit, že ambiciózní scénář se zas tolik nepovedl. Přesto všechno se ale dá přenést a nechat se unášet skvělým vizuálem Zacka Snydera. Zpomalených scén je tu dost a lze si tak vychutnat všechny akce, které nám v solidním množství letos naservíroval. Jen škoda, že za tím vším nestojí jiný epický příběh. Pobyt děvenky ve cvokhausu, kde si tvoří svůj vlastní svět, není přesně to, po čem bych prahl. Jo, něco jiného by bylo, kdyby partička holčiček rasila epická monstra čistě zištně. V naprosto reálné realitě nějakého bájného světa a ne vybájeném v mozku. Potom bych padl na kolena a tiše odříkával jméno Zacka Snydera a svíral u toho filmový pásek a stal se tak Brujem nějakého Snyderovského kultu. (22.06.2011)

Tohle asi nikdy nebude patřit mezi mé oblíbené filmy a jednou to vidět mi úplně stačilo. Děj mi připadal poměrně zmatečný a koukatelné to pro mne činily pouze propracované bojové scény a parta krásných holek v hlavních rolích. Mimo to už stojí za zmínku jen výborný sountrack a zajímavé, i když (jak jsem již zmínil) zmatečné propojení reality s fikcí. 62% (05.08.2021)

Klíčovým momentem filmu je jeho poslední věta. S tou totiž tvůrci vyloží karty na stůl a definitivně pojmenují své cílové publikum - dospívající dívky vyznávající "alternativní" módní styly uroní slzu, že konečně někdo natočil film přesně pro ně, a všichni ostatní s hrůzou prozřou. Mokrý sen všech náctiletých návštěvnic conů se stal skutečností a Snyder, poprvé režírující podle vlastního původního scénáře, mistrně v jednom díle skloubil módní elementy mangy a anime, fantasy, sci-fi, military a videoher, tedy komplet programu conů, při čemž zdůrazňuje spiklenecké elitářství dívek a jejich nepochopení okolím (konstatované umístěním do blázince). Povrchnost, afektovanost a doslovnost zde, stejně jako v jiných filmech pro mládež hledající utvrzení ve svém minoritním stylu (ať už je to emo, goth, lolita či werewolf), nejsou nemístné, ale naopak zásadní výrazové prostředky, které nejlépe rezonují se sentimentem cílového publika. V porovnání s "Repo: Genetická opera", kde v centru glorifikace stál jediný konkrétní styl, přichází "Sucker Punch" s uhrančivou pluralitou trendů a doslovně vyzdvihuje své zrcadlení divaček ve vyprávění. Především se zde nedeformuje nějaký již existující vyloženě alternativní styl jako punk či goth do módní pózy, ale naopak se z ryze módních směrů skládá jejich přirozený konglomerát a další stupeň. Na rozdíl od série "Twilight", která za emo fasádou holkám podsouvá genderově tradicionalistické a konzervativní postoje se zde naopak s bezelstnou přímočarostí apeluje na jinakost, byť samozřejmě módně ohraničenou. "Sucker Punch" je co do kompaktnosti, vyváženosti a osobitosti nejlepší Snyderův film. Zde si totiž jeho rukopis, vyznačující se v prvé řadě patosem, nepodmaňuje cizí vyprávění, ale naopak dostává plné pole působnosti v díle od začátku zamýšleném tímto směrem. Ačkoli nepatřím k cílové skupině a s filmem jsem se potkával pouze v některých pasážích, právě díky výše předestřeným kvalitám ho považuji za vynikající dílo ve své kategorii, a to nemluvě o nápaditém vrstvení realit ve vztahu ke genderovým rolím. PS: Stejně jako v případě "Počátku" a "Speed Racera" velmi lituji, že podle "Sucker Punch" nevznikla dobrá videohra, protože zdejší levelová struktura vyprávění a vizuální stylizace světa k tomu vyloženě svádějí. (26.03.2011)