Sucker Punch

I když se jedná zatím o vizuálně nejlépe vypadající blockbuster roku, ve kterém se nešetří zpomalovačkami a sexy oblečky pro sexy ženy, tak přesto jsem z kina odcházel s nenaplněným očekáváním pravděpodobně kvůli tomu, že film jako celek u mě nezabodoval. Jak už jsem psal, hlavní ženské obsazení je velice hot, ale dialogy a vykreslení postav pokulhává a kvůli tomu závěrečná „bulačka“ vůbec nefunguje. Škoda, že se to bere tak vážně, ale i tak jsem zvědavý na R-kovou verzi, mé hodnocení 3 hvězdičky… (01.04.2011)

Proč sledovat realitu, když fantazie, co z ní vychází, může být o tolik zajímavější a šílenější? Pětice (vlastně možná víc) krásných dívek a žen oblečených ve všem, co muž chce vidět. K tomu všemu (už) klasický Snyderův styl a s ním spojené opakování záběrů i nápadů (svých, cizích, ono to je ve výsledku fuk-jmenovitě lotr, i robot, mutant chronicles?). Mě osobně občas zklamala hudba, která někdy nefunguje ideálně a spíše jen "zbytečně řve" bez většího smyslu. na první pohled je to celé splněný sen dnešního (cool) teenagera, ale na druhý pohled nabízí Sucker Punch i něco jiného, lepšího (hromada odkazů, pointa, životní/osudový přesah?). Ten Superman bude hodně netradiční... (04.04.2011)

Zack Snyder je pro mě designový režisér. A stejně, jako je rozdíl mezi designem a uměním, je rozdíl i mezi mizanscénou se skutečnými vnitřními vazbami a tím, co je u Snydera dokonalý plakátový fetiš. Který si ovšem tady krásně dvojsečně rozumí s tématem. Jen mám pocit, že Snyder si tentokrát moc nerozumí s divákem. (05.08.2011)

„We are the main attraction.“ Ženské (a) zbraně aneb Jedna za všechny, všechny za jednu. Sucker Punch je nečekaně záludný film s více vrstvami, než kolik nám jich je skutečně odhaleno. Namísto klasického požitku z žánrové podívané (z dívání se, zejména mužského, jež je v dialozích přímo zmiňováno a zvýrazňováno divadelním „orámováním“) nabízí Sucker Punch podobné vyžití jako videohry, jenže nás nejen zbavuje moci nad hrou, ale v závěru navíc radikálně mění princip, na němž hry stojí. Čtvrtá mise není splněná, resp. je, ale podle jiných pravidel než mise předchozí, což by u videohry znamenalo osvojit si za běhu nový herní mechanismus. Nemluvě o změně hráče/avatara, vycházející ovšem ze struktury vyprávění a podložené indiciemi v mizanscéně (plakát s nápisem My Dream is Yours). Sucker Punch nevyužívá videoherního vyprávění jenom na třetí ze svých rovin (kde jsou kromě úvodního brífinku přítomny i finální cutscény, během nichž hráč ztrácí kontrolu nad ovládanou postavou; některé pohyby hrdinek a úhly kamery se během akčních scén stejně jako ve hrách opakují; za pozornost též stojí, že dívky mají během akce na hlavách headsety, jako kdyby byly zároveň herními charaktery i hráčkami). Silně ovlivněné videohrami je vyprávění od začátku (deadline, tutoriál a čtyři mise s cílem získat čtyři objekty) a jeho struktura s několika prostupnými levely je velmi inspirativní pro všemožné interpretace. Teprve během druhého zhlédnutí mě trklo, že Babydoll vlastně plní jenom funkci interface, prostředku k interakci s herním světem. Videohrami nasáklý film ale zároveň dochází k závěru, že nelze neustále unikat do stále méně reálných světů (v tom třetí není žádná krev a nejvíc se blyští). Radost ze sledování našlapaného bijáku s křehkými lolitkami a obřími monstry se tak pádem mísí s lehce provinilými pocity. Abych si konečně udělal jasno, nakolik drzý/odvážný, nebo naopak nedomyšlený/chaotický film to je, budu jej zřejmě muset vidět potřetí. 80% Zajímavé komentáře: Adrian, imf, kiddo, JFL, Botič, selviskhed, Nautila (03.04.2011)

Zábava: 0, napětí: 0, originalita: 0. Potenciál to má, Snyder není hloupý (překvapivě), ale jakkoliv chápu, že chtěl natočit podvratnou nerdskou fantazii, která bude ve skutečnosti děsně rafinovaně vybízet k různým způsobům čtení z pohledu genderu a psychoanaolýzy, tak se totálně seknul v tom, že se na to nedá koukat. (16.03.2013)