Vražedná stěna

Potom, co jsem strávil Sedm let v Tibetu, jsem byl celej žhavej pustit si nějakou pecku fakt o tom horolezectví. A můžu rozhodně říct, že jsem měl při volbě šťastnou ruku. Já v tom "ohrané dejové klišé" nevidim, ale možná je to tim, že tenhle žánr nemam zrovna nakoukanej. Ale i samotný převedení skutečný události do filmu považuju za velmi zdařilý a rekonstruktivní (ehm) a tudíž jestli je tenhle film klišé, pak je i realita klišé. Horolezecká část je filmařky dost atraktivní, bez (očividných) digitálů, fakt paráda! Příběhová část nehraje (naštěstí) podstatnou roli, jedna podivná love story + všudypřítomný narážky na to, že "ne všichni jsme byli zapálení nacisti". (85%) (13.10.2015)

Vlastně jsem k filmu přistupovala s nedůvěrou, jak já ty hory, mráz, vichr a ty blázny, co si lezou na vrcholy riskovat své životy a zdraví, nesnáším:-) Ale byla jsem příjemně překvapena:-) Na pozadí války, kdy pro Vůdce se dokazovala oddanost snad úplně všude, před olympiádou, se dva horolezci , sloužící v armádě, rozhodnou zdolat velmi nebezpečný vrchol v Alpách, na kterém už si vlastně všichni vylámali zuby.Ne z lásky k Říši, vlastně jen pro sebe. Jejich kamarádka má slibně rozjetou kariéru fotografky v redakci a její šéf nos na trháky.A tak se vydají do horského hotelu sledovat souboj horolezců ze čtyř zemí. Musím říci, že ač slečna fotografka působila doslova asexuálně, to ostatní bylo koukatelné. Drama o odvaze, kamarádství i boj o život , to vše velmi dobře natočené včetně záběrů hor, mě donutilo dát čtyři hvězdy, kterých nelituji. Jen ten ledový vítr, mráz......brrrrr:-( (11.10.2013)

Filmy z prostředí hor a horolezců jsou velmi lákavé a když se zakládají na skutečných událostech, tak ještě k tomu hodně působivé. Nordwand je snímek, který má vynikající atmosféru doby 30. let, dobrou hudbu a díky dobrému zpracování a ke konci i napínavému a silnému příběhu se jedná o film, kterému nemám problém dát 5*. (02.08.2012)

V tomto případě asi nedokážu být úplně objektivní. K horám a všemu kolem nich mám silný vztah a tak na mě tento film působí možná mnohem silněji, než neutrálního diváka. Přesto jsem přesvědčen, že toto dílo si plné hodnocení zaslouží a to i přesto, že se za účelem poutavosti odklání od reality. Jednoznačně největším rozkolem s realitou je to, že žádná dívka s lezci na hoře nebyla. Já však nehodnotím pravdivost, ale kvalitu a změna některých faktů, činí dílo poutavější a filmovější. Například díky této dívce film může konfrontovat zhýčkané turisty ubytované v luxusním hotelu s lezci, kteří tráví noci v takových podmínkách, až z toho zamrazí i diváka. Díky "nadbytečným" hotelovým scénám, lze také modelovat morální úpadek té doby a porovnat nacistické myšlenky s filosofií života, kterou má v sobě většina horolezců. A krom silného příběhu zaslouží film obrovskou pochvalu za technické provedení. Nemám na mysli je speciální efekty, které činí film opravdu reálným a děsivým, ale také smysl pro detail. Veškeré to dobové vybavení horolezců, technika lezení atd., jsou nejen realistické, ale také ukazují, jací velcí borci ti lidé tenkrát byli a jaký respekt zaslouží. Tento film je skvělou poctou ranným dobyvatelům hor. Vedle Touching the Void se jedná o druhou velice kavlitní horolezeckou záležitost. (16.08.2010)

Už ji vidím, nevěstu. Krásnou, moc krásnou. Trochu vyšší než ty. 3970m, kamenná a ledová. Láska na první pohled. Kdo nezná ten pocit, drápat se ... hodin nahoru pro ten zážitek na vrcholu, kdy se vám naskytne nádherný pohled na okolní hřebeny a vrcholy (pokud vám tedy přeje počasí) nemůže pochopit. Často se setkávám s názory typu (i mezi mými známými) co z toho máš, plahočit se nahoru, strávit tam pár minut a následně absolvovat několikahodinový sestup dolů. Horolezectví (vysokohorská turistika) je droga. Kdo nezažije, nepochopí. Shodou okolností jsem nedavno shlédnul snímek Nanga Parbat o prvovýstupu bratří Messnerů. Zavládlo určité zklamání. V tomto případě panuje téměř 100% spokojenost a to jak s příběhem samotným, ikdyž, (ale o tom až o něco později), tak především s horolezeckými pasážemi (btw neskutečně autentickými). Takhle nějak určitě chtěl (a i měl) vypadat Vilsmaierův snímek. Nordwand je téměř autentickou rekonstrukcí výstupu z r. 1936 na severní stěnu Eigeru Nordwand (výstižně překřtěný na Mordwand) rakousko-německé čtveřice, který skončil naprostou tragédií. Philipp Stölzl má bezesporu cit pro gradaci napětí. Člověk má chvílemi pocit, že sám mrzne ve sněhové bouři a tráví noc v převisu v 3000m. Slova chváli tak letí I ke kameramanovi a pochvalu jistě zaslouží I technické (dobové) vybavení horolezců. Jedinou kaňkou (bránící mi se vytasit s plným hodnocením) je ta romantická linka. Ani ne tak samotná skutečnost, že se ji tam tvůrci rozhodli zařadit, jako spíše její provedení. Když už se něco ohání textem: podle skutečné události, to si opravdu tvůrci nemohli odpustit závěrečnou scénu, kdy se Johanna Wokalek vydává do sněhové bouře za Tonim a tváří v tvář s ním čelí jeho ( jejich) posledním chvilkám. Skutečnost je taková, že Toni Kurtz opravdu zemřel “ pár metrů” od své záchrany, nicméně tím kdo ho v posledních okamžicích povzbuzoval byli horští vůdci. Je to ale opravdu pouze malá piha na kráse. p.s to uživ verbal – musíš si uvědomit, že každý nemůže být takový krasavec a švihák lázeňský jako ty. Já byl spokojený. Představa Megan Fox v bikinách zachraňující Toniho Kurtze je (možná) lákavá, ale patří do jiného typu snímku. Ikdyž možná při pohledu na ní by Tonimu roztál(y) úd(y), nadlehčil lano a protáhl ho okem karabiny. Teď vážně, snímek Nordwand je vskutku působivým adrenalinovým zážitkem (troufám si tvrdit) nejen pro horlozecké nadšence a v mých očích se řadí do těsného závěsu za Macdonaldův Touching the void. 85% p.p.s. pokud se chcete dozvědět vice o historii této stěny, doporučil bych knihu Heinricha Harrera: Bílý pavouk (14.03.2011)