Vražedná stěna

V tomto případě asi nedokážu být úplně objektivní. K horám a všemu kolem nich mám silný vztah a tak na mě tento film působí možná mnohem silněji, než neutrálního diváka. Přesto jsem přesvědčen, že toto dílo si plné hodnocení zaslouží a to i přesto, že se za účelem poutavosti odklání od reality. Jednoznačně největším rozkolem s realitou je to, že žádná dívka s lezci na hoře nebyla. Já však nehodnotím pravdivost, ale kvalitu a změna některých faktů, činí dílo poutavější a filmovější. Například díky této dívce film může konfrontovat zhýčkané turisty ubytované v luxusním hotelu s lezci, kteří tráví noci v takových podmínkách, až z toho zamrazí i diváka. Díky "nadbytečným" hotelovým scénám, lze také modelovat morální úpadek té doby a porovnat nacistické myšlenky s filosofií života, kterou má v sobě většina horolezců. A krom silného příběhu zaslouží film obrovskou pochvalu za technické provedení. Nemám na mysli je speciální efekty, které činí film opravdu reálným a děsivým, ale také smysl pro detail. Veškeré to dobové vybavení horolezců, technika lezení atd., jsou nejen realistické, ale také ukazují, jací velcí borci ti lidé tenkrát byli a jaký respekt zaslouží. Tento film je skvělou poctou ranným dobyvatelům hor. Vedle Touching the Void se jedná o druhou velice kavlitní horolezeckou záležitost. (16.08.2010)

Napínavý a slušně natočený snímek z prostředí hor a lezectví, které bylo ve 30. letech minulého století o něčem úplně jiném než je tomu v dnešní moderní době. Dříve kdo dokázal zdolat jakékoliv pohoří byl někdo a právě o této těžké dřině je právě tento snímek. Je pravda, že by neškodilo více "akce" a lezeckých scén ale i přes řadu hluchých a méně zábavných scén se jedná o jeden z těch lepších snímků na dané téma. A to nejen z důvodu, že jich je nedostatek. (14.03.2012)

Klasické horolezecké drama, tentokrát okořeněné o punc skutečné události a zasazení do meziválečného Německa / Švýcarska. Pro začátek zmíním fakt, že na mě Nordwand nezapůsobil tak, jako třeba Pád do ticha, nicméně po poslední půlhodině stopáže jsem nevěřícně zíral na obrazovku a oči z ní spustil až po posledním řádku titulků. Úvod je snad u všech horolezeckých filmů stejný (až snad na Cliffhanger) - seznámení se s postavami, čekání před výstupem, začátek výstupu, první menší trable (kterým se nepřikládá velká důležitost), bezstarostné pokračování výstupu, velké trable (ukazující, že menší trable nebyly zase tak malé), vyvrcholení a šťastný nebo nešťastný konec (většinou zakončen doslovem). Nordwand není výjimkou, a tak mu náleží čtyři hvězdy. (01.09.2010)

Vzpomínám si, jak jsme se před pár lety s kamarádem placatili ve svahu naproti svaté trojici Bernských Alp a opití kyslíkovým dluhem se hecovali: "K večeři sežerem tu konzervu guláše a ráno jdeme na Eiger!" Klika, že nám z toho gulášku bylo nad ránem pěkně blivno, protože jinak by na úpatí Mordwandu byly dva křížky navíc. I já bych se obešel bez melodramatické a z prstu vycucané love story s něčím, co napůl připomíná ženu a napůl medvěda, protože hory jsou u mě tou jedinou silou, která dokáže vrznout holky na druhou kolej. Jinak ale klobouček dolů, tenhle film je stejný kumšt, jako zdolat severní stěnu. P.S: Nezapomeňte mrknout i na Vzývající ticho. (28.08.2013)

Kdo je proboha ochotný tohle absolvovat ? Kór v takových dřevních podmínkách. Hlava mi to nebere o to víc, že vrchol Eigeru byl slezen skoro o osmdesát let dříve (pravda jinou stranou, ale to je pro mě detail) a navíc vede do půlky hory železnice. Buď jak buď, bylo to pořádné drama, u něhož jsem občas ani nedýchal. Nordwand působí extrémně realisticky, což je na začátku skvělé, později možná i trochu nepříjemné. Až jsem si říkal že tam ti chudáci doopravdy trpí zavěšení někde na těch širších prádelních šnůrách. S přehledem nejlepší horolezecký film co jsem viděl a neztratí se ani v konkurenci klasických životopisných dramat. (27.05.2014)