Vražedná stěna

Je pravda, že nejlepší příběhy píše život sám. Očekávání od filmu: lezeme na Eiger a něco bude špatně. Vyplněno. Samozřejmě následuje snaha zachránit. Pořád nám probíhá typicky hollywoodský příběh, který už jsem párkrát viděli. Ale tento příběh nekončí jako klasické hollywodské cliché. Naštěstí. Ačkoliv to člověk očekává druhou půlku, nestane se tak. Ve filmu jsou dobře zobrazena dobová reálie a děj odpovídá realitě. Ano, jde o film z kategorie "survival", ale závěr filmu překonal moje očekávání. Pokud se chcete podívat na film z této kategorie a nechcete vidět, kde lidé ze záchranné jeden po druhém umírají, tak by jste na tento film měli rozhodě podívat! (11.10.2015)

Moc se mi na filmu líbilo zdařilé zpracování života v tehdejší době. Ať už život horolezců (mimochodem tito herci na mě udělali velmi dobrý dojem) a členů vojenské jednotky v Německu nebo příšerná povrchnost novináře Araua. Příběh je od poloviny navíc zasazený do krásného kraje Jungfrau ve Švýcarsku. Vzhledem k tomu, že jsem tam nedávno byl, tak jsem poznával všechny možné detaily z těchto míst, což člověku docela zpříjemní film. Celkem mě překvapilo, že v době kdy se odehráva film (1936), zde byla železnice na Jungfraujoch. Na wikipedii jsem se pak došetl, že tato železnice už byla stavěna před 1. světovou válkou. Jediné, co mě mrzelo bylo to, že jsem si zde na csfd přečetl v zajímavostech jak to dopadne, takže jsem byl trochu připraven o nějaké překvapení. Na můj vkus je možná tento film až příliš dlouhý. (18.09.2013)

No to mě poser.. Palčáky, svetřík, lano přes rameno, v baťůžku cigára a podomácku ukované skoby a hurá na vražednou stěnu.. Aha, ještě se musíme dostat pod ní.. vlak je drahý.. hm, tak těch 700km došlapem na kole (na kole! né na teplé favoritce s 20.převody)...Kucí jsou tvrdí jak hřebíky do rakve ale "když se sere, tak se sere" a na Eigeru to tenkrát platilo dvojnásob..... Inspirativní a zoufalé. (05.03.2013)

Filmy o horolezectví mi nic neříkají. A to není ani první ani druhý pokus. Ať je to třeba animák, nebo ať jen 5 lidi mele v místnosti o horolezcích. Ať je to třeba scifi s ufonem, nebo ať je to z pohledu jejich rodičů, kteří trpí u rádia, ale ne stejný příběh na pošedesáté. Podle šablony. Od půlky trpíme, čekáme na random počet mrtvých a zraněných, nakonec jsou hrdinové. Nazdar. Jsou filmy, které mne nudí, filmy, které mne zklamou a pak filmy, které mě neskutečně ničí. Což o to, kvality bych našel..ale jeden pocit vládne všem, jeden jim všem káže. (21.02.2012)

V tomto případě asi nedokážu být úplně objektivní. K horám a všemu kolem nich mám silný vztah a tak na mě tento film působí možná mnohem silněji, než neutrálního diváka. Přesto jsem přesvědčen, že toto dílo si plné hodnocení zaslouží a to i přesto, že se za účelem poutavosti odklání od reality. Jednoznačně největším rozkolem s realitou je to, že žádná dívka s lezci na hoře nebyla. Já však nehodnotím pravdivost, ale kvalitu a změna některých faktů, činí dílo poutavější a filmovější. Například díky této dívce film může konfrontovat zhýčkané turisty ubytované v luxusním hotelu s lezci, kteří tráví noci v takových podmínkách, až z toho zamrazí i diváka. Díky "nadbytečným" hotelovým scénám, lze také modelovat morální úpadek té doby a porovnat nacistické myšlenky s filosofií života, kterou má v sobě většina horolezců. A krom silného příběhu zaslouží film obrovskou pochvalu za technické provedení. Nemám na mysli je speciální efekty, které činí film opravdu reálným a děsivým, ale také smysl pro detail. Veškeré to dobové vybavení horolezců, technika lezení atd., jsou nejen realistické, ale také ukazují, jací velcí borci ti lidé tenkrát byli a jaký respekt zaslouží. Tento film je skvělou poctou ranným dobyvatelům hor. Vedle Touching the Void se jedná o druhou velice kavlitní horolezeckou záležitost. (16.08.2010)