Nacume júdžinčó

První série je ještě trochu nedokonalá, většina epizod má poměrně jednoduchý děj a celý ten fenomén Natsumeho přátel (a nepřátel) se terpve opatrně rozjíždí. Na první epizodu můžete pohlížet jako na takový trailer, ve kterém jsou shrnuto všechno, co je pro tenhle seriál typické: Natsumeho vyděděnost ze světa lidí, dramatické střety s různými ayakashi (což jsou duchové, strašidla a démoni), sladkobolná posmutnělá nostalgie vzpomínek na jeho babičku Reiko a poetické vykreslení citového života neviditelných bytostí, který se zas tak moc neliší od toho lidského. Takže pokud vás tenhle zvláštní a ojedinělý mix motivů a emocí zaujme, je Natsume yujincho právě pro vás. Zajímavé epizody: 1 - Natsume získává Knihu přátel a Nyanko senseie, 3 - seznamuje se s Tanumou, spolužákem z školy, se kterým bude později sdílet některá dobrodružství, 9 - seznamuje se se zaklínačem Natorim, další důležitou budoucí postavou a získává pro něj věrnou démonku, 12 - zkouška skrze prokletí démonem, jedna z těch mála dramatičtějších epizod. (15.05.2020)

Ve druhé sérii se už Natsume yujincho plnohodnotně stává tím, pro co ho máme rádi - hořkosladkou melancholickou přehlídkou prchavých okamžiků, které spolu zažívají lidé a neviditelná stvoření. Stvoření, která jsou někdy milá a citlivá, někdy legračně hloupá a někdy zase zlá, zatemnělá a nebo slepě hladová. Úžasná je hned první epizoda s dvojníkem Nyanko senseie, ze kterého se vyklube ztracený vládce lesa. A stejně tak druhá, tragicky dojemný příběh zamilovaných duchů dvou strážních soch. Další zajímavé epizody jsou 3 a 11 - Natsume pomáhá Natorimu s vymítáním démonů, a 6 a 7 - seznámení se spolužačkou Toki, která po svém dědečkovi zdědila magický kruh. Cením si především takovýchto epizod, které mají přidanou hodnotu v podobě originálního příběhu, rozvíjejícího nebo obohacujícího celé to universum. Postupem času totiž bohužel v tomhle seriálu dochází k recyklaci motivů, kdy většina příběhů už jsou jen standardně poetická či dramatická setkání s různými ayakashi, melancholické vzpomínky na Reiko a několik hororových variací. (15.05.2020)

Třetí série mi přijde celá trochu slabší kvůli často se opakujícím motivům. Zase tu máme lásku mezi yokai a člověkem, zase tu máme lehce hororové epizody s nějakým bubákem, zase vzpomínku na Reiko a na Natsumeho dětství. Z těch originálnějších zbývá skvělá dvojepizoda 6 a 7 - první střetnutí Natsumeho a Natoriho se zaklínačským klanem Matobů a jejich neodolatelně slizce roztomilým yakuzáckým šéfem, a pak další výborná dvojepizoda 10 a 11 - s démonkou, která posedne Natsumeho přítele Tanumu a nutí je oba, aby pro ni našli ztracené střípky rozbitého zrcadla. Oba ty příběhy kladou zajímavá morální dilemata a typické je, že ani ten, kdo je prezentován jako padouch, není vlastně tak úplně zlý. A pak mě ještě dojala epizoda 8, která je působivým rozloučením s malým lišákem, kterého Natsume potkal v první sérii. (15.05.2020)

Čtvrtá série Natsumeho Knihy přátel je asi nejlepší z celého tohohle obsáhlého anime. Hned od začátku nasazuje vysokou laťku dalším dramatickým střetem se strašidelnou tlupou, která baží po oné mocné knize, a s vymítačským klanem Matobů, který spřádá v jejich lese své intriky. Většinu následujících epizod tvoří originální a zpravidla emociálně vyhrocené příběhy, kdy Natsume někoho zachraňuje, nebo je sám zachraňován, a zpravidla se dočkáme i oblíbeného připomenutí oné prchavé pomíjivosti všech okamžiků, které prožíváme. Většinu času to funguje báječně a o to víc zamrzí těch několik posledních epizod, které se zase vracejí do smutné Natsumeho minulosti a zbytečně se v ní hrabou. Oproti minulým sériím došlo k určité obměně žánru, od víceméně standardní duchařiny se posouváme blíž k běžnému fantasy, ale vůbec to nevadí. Natsumeho svět stejně není nijak pevně ukotven v realitě, nachází se spíš v jakémsi zvláštním nostalgickém bezčasí, ve kterém se zcela samozřejmým způsobem prolíná obyčejnost a fantastičnost. (12.12.2020)

V páté sérii už to trošku začíná ztrácet dech a třeba ty epizody, které se opět zabývají vzpomínkami na Reiko, jsou téměř otravné. Naštěstí ale stále ještě zbývá dost povedených originálních příběhů. Například další, bohužel již poslední, setkání s klanem Matoba, jehož šéf tentokrát zvolil neotřelou taktiku: „potřebuji od tebe službičku hochu, takže tě teď budu chvíli přátelsky vydírat“. Nebo roztomilý a dojemný příběh se třemi duchy, kteří nešťastně zabloudí v domě Natsumeho spolužačky Taki, zasvěcený pohled do minulosti vymítačů nebo společný výlet se kamarády, který se pochopitelně neobejde bez setkání s nadpřirozenou bytostí. A pokud někdo potřebuje důkaz, že Natsume je opravdu dobrák od kosti, tak je tu vtipná, skvěle vypointovaná epizodka, ve které se nechá dobrovolně terorizovat maličkým houbovitým démonkem, který zatoužil povznést se do lepší společnosti. Uvádím tu některé svoje oblíbené kousky, s vědomím, že se samozřejmě někomu jinému mohou líbit úplně jiné. Ale vybere si myslím každý, protože toho, co opravdu potěší, je pořád dost. (12.12.2020)

Šestá a poslední série Natsumeho knihy přátel na mě působila dojmem, že ty nejlepší nápady už byly vyplýtvány, a teď už se bohužel většinou jen recykluje. Opravdu zajímavá mi přišla pouze epizoda s tajemnými očišťovači kamenů, jinak tu zase máme různé bubáčiny a vztahovky, někdy výborně podané, jindy poněkud mdlé. Natsume také víc pomáhá Natorimu s jeho vymítačskou prací, ovšem v důsledku toho dojde k ohrožení jeho tajemství a zdá se, že si je už nebude moct ponechat pro sebe. (13.12.2020)