Posledná bosorka

Čekal jsem mix Kladiva na čarodějnice a husitské trilogie zasazený do 18.století, ale tohle byla neškodná pohádka. Tady bych ani nevyčítal nějaký proticírkevní či protišlechtický étos. Je to jen černobílý příběh o lásce, která překoná i úskoky pomstichtivého a chtivého pána. Tu ukázku panského teroru a těžkého života poddaných jsem tady nijak nevnímal. a poplatnost době je tady minimální, což oceňuji. Herecky vyčníval snad jen František Dibarbora jako slizký šlechtic a moc hezky se koukalo na Oľgu Zöllnerovou. Milý a naivní příběh. 60% (23.05.2014)

„Nešťastnej matere nešťastné dieťa.“ Hoci POSLEDNÁ BOSORKA zvádza názvom a dobou umiestnenia (18. storočie) ku KLADIVU NA ČARODEJNICE, vlastne nemá s bosorkami nič spoločné. Neukazuje dobu až tak tragicky. Hoci silné náboženstvo, nerovné sociálne podmienky, žaláre a nezmyslené popravy, predstavuje bez príkras aj ona. Aj keď sa občas topí v krásne kostýmovej/výpravnej farebnosti. (05.01.2008)

Moje hodnotenie sa počas filmu často menilo, bolo to tak od dvoch až po pät *. Na strane jednej je celé to poňatie čiernobiele a herecké výkony veľmi patetické, na strane druhej ma ale veľmi milo prekvapilo množstvo humoru, ktorý by som v historickej dráme o bosorke veru nečakala. Ale na škodu to nebolo. Práve naopak. (23.02.2009)

Talentovaného malíře nutí panstvo malovat obraz svaté Juliány podle vzoru arogantní rychtářovy ženy. Ten se však vydá svou Juliánu hledat sám. Najde tu pravou a namaluje nevídaný obraz. Jenže bývalý kat na obraze pozná čarodějnici, kterou dal kdysi upálit a ta ve vězení porodila dceru ... Velmi oceňuji Josefa Kronera, který roli podlého práskače a zloducha Krvaje ztvárnil znamenitě. Příběh je velmi poetický a krásný. Líbila se mi slovenská lidová hudba, tanec a temperament. Nezklamal mě ani konec, naopak. (08.02.2014)

Ani pohádkově laděná atmosféra, ani přehnaně poctivé herecké výkony, či naivní humor, ba ani tuctová stabilní režie, mi nezkazila krásný výpravný příběh, který se od poloviny mění v perfektní revoltu proti inkvizičními soudu, starým křivdám a nespravedlnostem. Boj proti nadvládě církve, nejen nad lidskými statky, ale i rozumem. Dokonalé vyobrazení namalované pravdy (obě verze), skvostné momenty (scéna, kdy Peter maluje Julianu na látku, je výborná, či Gašparovo zkouška z logiky) i slušný hudební doprovod. Zmíněné přehnané herectví kompenzuje výtečný Króner jako sluha Krivaj, František Dibarbora, ale i Oľga Zöllnerová. Ve chvíli, kdy se film plně přehoupne do dramatické části, jdou ty výkony nahoru i u ostatních. Pro československého diváka skvělá podívaná. (04.08.2013)