Svetová invázia

Keď už musíš sfilmovať ten idiotský scenár so všetkými vojenskými klišé a lavínami pátosu, vedľa ktorých bledne aj ID4, navyše je to PG-13, takže to nemôžeš osoliť fuckovaním a brutalitou, no... tak nech je to aspoň hlučné, rýchle a intenzívne. Relatívne spokojných 6/10 (dostal som presne to, čo som čakal), ale druhýkrát už by som to ani zaboha nepozeral. (10.03.2011)

Četnost kadence slova civilista vysoce převyšuje kadenci střelby samotné. Je tu dokonce používáno tak hojně, až mě tvůrci nahlodali zda se jím nesnaží nahradit nejuniverzálnější výraz moderní angličtiny, protože kam oni jsou toho svého zpropadeného civilistu schopni procpat, to až zůstává rozum stát. Takže ať mají radost aspoň oni, když jí nedokázali udělat divákům... Film s civilními (čti zprasenými) rozklepanými záběry, ve kterých aby se civilista (čti prase) vyznal(o). (22.05.2011)

Mnoho lidí přirovnávají film (procentuálně) s ostatními filmovými šlágry a tak si udělám vlastní mix. Vemte si klasiku Mars útočí, odeberte veškerý humor, přidejte hromadu odkazů na neohroženou americkou armádu a vražte tam podprahovou reklamu na rekrutování dětí. Výsledkem je Světová invaze. (10.03.2011)

„Sempre Fi!“ vesmírná verbeži s kolonizačními sklony aneb s puškou v ruce, s ohněm v srdci, uhání vpřed Mariňák.. Je otázkou, co člověk očekává od žánru invazní sci-fi. Jestli Rolandovy úchylné hrátky s laserovým paprskem odstraňujícím z mapy Washingtonu Bílý dům a jeho chrabrým vedoucím nekompromisně kropícím ze stíhačky roztahovačné zelené mužíky v létajících strojích nad rozvinutou standartou Spojených států nemimozemských a nebo něco více realistického, na omezeném prostoru a zasypané hromadou krvavé sutě. Byť s koňskou dávkou válečného patosu, všudypřítomného "join us" poselství US Army, kameramanem, co se bojí o místo, až se třese a scénářem, u něhož lze místy připsat autorství nadprůměrně inteligentní amébě z Jupiteru. A vůbec, tu patetičnost bych zase tolik nevyčítal, protože kdyby tato situace čistě hypoteticky nastala, tak bychom těm blonďatým, pihovatým klukům s výcvikem nakonec byli vděční, neboť námi hozený notebook a hrozba ubodáním propisovací tužkou za zpěvu písně: „Jednou budem dál“ by asi mimozemskou okupaci nezastavilo. Takže raději volím druhou možnost, už jen díky představě rande s Domina Latina M.Rodriguez, na které bych se dostavil v neprůstřelné vestě a azbestových trenýrkách a taky kvůli panu štábnímu Eckhartovi, který by mě donutil přestat nosit boty se zapínáním na suchý zip a láskyplně by se mnou modeloval plastelínové figurky z C4. Mimochodem, ono slavné: „Nachystejte mi uzenáče, na snídani jsem zpátky!“ z úst Eso Rimmera vlastně dostalo v kontextu s děním v tomto snímku zcela jiný rozměr. Teď už vím, že to paradoxně znamená absolutní klid pro kuchaře, neboť když je třeba zachránit vlast, potažmo matičku Zemi, není čas se cpát.. (28.03.2011)

Mě už začínáí otravovat jak ufouni napadaj pořád jen Ameriku, tedy zřejmě i ostatní, ale jediný Američani si ví s nima rady. Přitom kdyby nebyli ufouni krávy, napadli by třeba nás s ohledm na historii naší země je jasný, že by jsme se vzdali ještě dřív, než by tady byly, navíc získat 5 milionu udavačů a spolupracovníků by mohlo být pro ufouny taky přinosný, ale oni ne, oni furt na ty Amíky, přitom jedinej mimozemšťan, kterej u nich přežil a v pořádku odletěl zpátky je E.T. a to jen proto, že pořád volal domů a učet za telefon začínal ohrožovat americké národní hospodářství, tak amíci nakonec byli ještě rádi, když si Eťák zbalil svejch pět švestek a mazal zpátky do tý svý vesmírný díry. Jinak mě bylo úplně jedno kdo chcípne a kdo přežije, mimozemštani vypadali jak velkej kastrol s pokličkou a parta vojáčků tam líta jak důchodci v Holešovický tržnici od stánku ke stánku. ".....a když bude třeba, tak se spojím třeba s mimozešťanama." No Paroubku kde si byl, když bylo třeba. (21.02.2012)