Volám sa Khan

Isteže, je to romantická slzopudná dráma. Lenže za prvé, ak je taká len o kúsok inteligentnejšia než drvivá väčšina drám, ukazujúcich životný štýl bohatých a úspešných a ich morálku, spočívajúcu v hromadení vecí a peňazí, tak takú si rád pozriem. Za druhé som rád, ak sa film nesnaží nanútiť spomenuté hodnoty veľkoburžoázie priblížením sveta ich nositeľov diváckemu plebsu cez poukazovanie na ich rozorvané duše a obrovské citové strádanie. Na Khanovi zaujali aj nasledovné veci: 1. Skutočne milujúci rodič si nájde spoločnú reč s potomkom aj bez dnes tak populárneho zástupu lekárov, psychoterapeutov, arteterapeutov, psychológov, špeciálnych pedagógov, ošetrovateľov a tak. 2. Svet sa skutočne nedelí na náboženstvá a politické prúdy. To je falošné delenie vytvorené systémom ovládania otrokov (či už pracujú fyzicky, mentálne, alebo nerobia nič). Svet sa delí na normálnych ľudí, hajzlov. Sú aj miešanci, ale miska ich váh sa v konečnom dôsledku nakláňa buď na stranu normálnosti alebo hajzlovstva. 3. Najhoršia strata akú človek môže utrpieť je strata vlastného potomka. Je to porušenie prirodzeného striedania generácií. Takú stratu len ťažko nahradí láska partnerská. 4. Solidarita má zmysel len pri vzájomnosti. 5. Obama línia a urputná snaha spropagovať prezidenta ako podporovateľa Khanových hodnôt vyznela až nepríjemne podbiehavo a sladkasto. Jedna hviezda okamžite letí nadol. (31.08.2015)

Námět filmu je prastarý: postavit do kontrastu velkého světa božího prosťáčka, ne nutně hlupáka, a pak sledovat jak na sebe vzájemně působí. Takhle to bylo například se Švejkem a první světovou válkou. Tady se autistický Khan potýká s následky 11. září. A i když námět originální není, což vůbec nevadí, jednotlivé scény jsou nápadité – někdy vtipné, jindy dojemné. Stejně jako Švejk, tak i Khan se řídí vlastními pravidly obyčejného, hodného člověka, která v měnícím se světě najednou jakoby pro ostatní přestala platit. Právě proto má takovou sílu, když je někdo pořád dodržuje. ___ Působivá je scéna, kdy se Khan přidá k tryzně za oběti 11. září muslimskou modlitbou. Nebo když svým věznitelům, kteří ho záměrně trýzní střídavě mrazivou a horkou klimatizací, bezelstně nabídne, že jim ji opraví. Legrační i smutné zároveň. ___ Jasně, že ten velký svět, do kterého se Khan vydá jako rytíř bez bázně a hany za svojí verzí svatého grálu, je světem zidealizovaným. Ve skutečnosti by nenarazil na tolik hodných lidí, kteří mu pomůžou a vůbec neřeší jeho zvláštní chování. Završení jeho cesty působí až pohádkově naivně. Ale nevadí, tenhle film chtěl hlavně říct něco o tom, že není důležité všímat si odlišností, ale toho, co nás spojuje. A řekl to skvěle. ____ Byl to potřebný film a teď po letech od natočení je stále potřebnější. Vsadila bych se, že kdyby ho teď uvedli v českých kinech, rozzuřil by fanatiky do běla. Bohužel. (30.08.2016)

U indických filmů mi vždy imponovala krásná hudba a pestrý mix žánrů, který není ani u My Name Is Khan vyjímkou, přesto je v něčem trošku jiný, ať už je to náboženské téma zasazené do USA po 11.září, kdy to přistěhovalci z dálného východu neměli v Americe vůbec lehké nebo hlavního hrdinu, který trpí autismem. Svou hloubkou impozantní a krásný příběh, a díky autistovi mě to trošku připomnělo i Forresta Gumpa. Shahrukh Khan není nadarmo hvězdou bollywoodu. 85 % (27.05.2013)

Už se nedivím, proč se filmové produkci z Bombaje říká bolywoodská. Takhle sentimentální nedokážou být snad ani Američané. Film bychom mohli rozdělit do třetin, v první je to jeden z mnoha filmů o autistovi, který má bratra. Potom následuje celkem snesitelné milostné cosi, mezitím zjišťujeme, že hlavní hrdina chodí po světě a šíří dobro. Budiž. Následuje třetina plná citového vydírání. V ní zjistíme, že Obama je príma chlapík. K tomu všemu se ještě musí nebohý divák vyrovnat se stopáží, která by činila problémy i u dobrého filmu. Musím však připustit, že námět je bezesporu zajímavý. Problém menšin a především zevšeobecňování je stále palčivější. Jenže to by ho musel zpracovat někdo jiný, ne tahle parta citových vyděračů. (01.12.2012)

Vynechme určité nelogičnosti, které se ve filmu děly. Po dlouhé době se divám na film, který umí pohladit, i když obsahuje spoustu smutných pasáží. Film by se neměl jmenovat Jmenuji se Khan, ale Jmenuji se Lidskost. Po shlédnutí je mi smutno, že jde pouze o film a že nebyl ještě o trochu delší (viděna 165 minutový verze). Víc takových snímků. 86% (12.11.2018)