Volám sa Khan

Začnu od konce: Barrack Obama [zde si představ můj hlasitý smích]. Já sice nevím, jak by měl vypadat takový autista, ale toto? Rainmano-Ježíš? Ani mi nevadilo, jak pan režisér skáče z extrému do extrému, mírumilovní muslimové, zhovadilí amíci, zhovadilí muslimové, muslimští amíci a mírumilovní zhovadilci. Ani mi nevadily drobné nedostatky při Khanově růstu a chování. Problém mám s nadsázkou při Khanových heroických projevech, která filmu ubírá na věrohodnosti. Vždyť každý blbec by tu vodu dostal ven tisíci jednoduššími způsoby a co teprve ty záplavy? Velmi vážné téma, které jsem nakonec nemohl brát úplně vážně. Takže nejzásadnější otázka zní: Je nadproporční momma Jenny neuvěřitelně obézní černá žena nebo neuvěřitelně černá obézní žena? My name is Otto Flick and I’m not a total dickhead! 65% (20.02.2012)

Těžko říct, proč se právě indičtí filmaři nejvíc zabývají komplikacemi v životech amerických muslimů po 11. září a ani nemá cenu o tom v tomto komentáři spekulovat. Mnohem důležitější je, že My Name Is Khan je z této vlny indických filmů ten nejvyrovnanější a nejlepší. _____________________ Ostatně je také poměrně prostý a (záměrně) naivní, avšak ve svých simplifikacích nestaví muslimy do pohodlné role ukřivděných obětí (jako New York), ani netrpí nekoncepčností (jako realističtější a sebekritičtější Kurbaan). V zásadě prosazuje tři základní myšlenky: lidé se profilují jen dle svých skutků, problémy se nemají přehlížet, ale řešit a všechno (krom smrti) je vždy možné napravit. _____________________ Že půjde o milý a dobrosrdečný film, od Karana Johara každý čekal; na rozdíl od jeho předchozí počinů je však výrazně civilnější a daleko méně expresivní co se emocí týče. Tato vlastnost je přímo ukotvena v ústřední osobnosti Rizvana, jemuž Aspengerův syndrom výraznější projevy emocí nedovoluje a při klíčovém zvratu filmu tak vlastně stojí za jeho rozchodem s Mandirou. Je rozhodně fajn, že za patáliemi hlavních postav nestojí jen předsudky jejich spoluobčanů a film má daleko do toho být hysterický (akty proti-muslimského násilí, které se v něm objevují, vychází ze skutečných incidentů) . _____________________ Pokud Rizvan při své podařené a úspěšné cestě někde zakopnul či zavrávoral, tak to jistě bylo u způsobu vyprávění, které je znázorněno jako čtení jeho deníku. Ten byl ovšem psán pro Mandiru a proto je nelogické, aby v něm byly uvedeny i události, o nichž musela dávno vědět. Další drobný problém představuje pasáž s hurikánem, jenž je sice vizuálně nejpůsobivější částí filmu, ale ve vyprávění přebývá a jen zbytečně odsouvá rozuzlení. (Dodatek 2. 5. 2010: Čímž jsem ale rozhodně nechtěl naznačit, že je třeba film hodnotit podle prvních deseti minut :/ ) (24.04.2010)

Vykradený Rain Man a Forrest Gump, kýčovina a bollywoodština - nezbytné tanečky a tklivé hudební motivy, citové vydírání a přeslazená romantika, ale zároveň jednoduché a přímočaré poselství bez manipulace, že muslim je dobrák, amík žebrák, hind hlupák a křesťan ..rák. Ano Obama je vykreslenej jako naděje, kterou se možná nestal, ale svět jej tak vnímal, proč taky ne, změnou na trůnu samozvaných vládců světa rozhodně byl. Jmenuji se Khan je typický mainstream, formou srdceryvné pohádky vypráví velký příběh zdánlivě malého člověka, který změnil svět, což je samosebou a samozřejmě hloupost pro hloupé davy...nebo možná není, já nevím, ač se považuju za cynika, asi mě pořád neopustily ideály, nikoliv však tak nadnárodní, nadnáboženské a nadobyčejné, ty jsem asi nikdy neměl, ale ty prosté, o štěstí a smyslu života. Navíc mě Khanův příběh nabil nadějí i z jiných důvodů, proto nadějné čtyři. (02.09.2014)

Musím se přiznat, že film jsem viděla na dvě části, protože když se po 11. září začalo přiostřovat a vzedmula se ta davová nenávist, tak jsem to musela vypnout – tyhle věci upřímně z duše nenávidím. Ale pak jsem se odhodlala to dokoukat a uznávám, že to se mnou trochu emočně házelo. Viděla jsem tu delší verzi, takže to na můj vkus bylo až moc zdlouhavé a spousta částí mě moc nebavila. Ovšem Shahrukh Khan si zaslouží poklonu, zahrál muže s Aspergovým syndromem velmi přesvědčivě. (03.09.2014)

Z opravdu nic neříkajícího začátku se vyklubalo velmi zajímavé dílo. Běží titulky a já s otevřenou pusou a slzami v očích uznávám, že Indové umí točit filmy na takové úrovni, o které se zdá i nejlepším světovým tvůrcům. Fascinovali mě herecké výkony, hlavně mistra Khana, to bylo něco fenomenálního. V některých místech mě překvapil zvolený druh hudby, který však na ničem neubral, spíše naopak. George Bush byl ztvárněn podobnějším hercem než Obama, což je škoda, protože jemu ani nebylo potřeba tolik vidět do tváře jak Obamovi. (13.10.2012)