Volám sa Khan

Uff, vypořádat se s tímhle filmem dá docela zabrat... ta téměř tříhodinová délka, epicky neuvěřitelně rozmáchlý děj, brutální ždímačka emocí, moře patosu, kýče (už jenom ten plakát...), a megadojemný závěr (který je samozřejmě dokonale předvídatelný)... Karan Johar se prostě vůbec nebojí dávat tam srdíčko a neváhá použít cokoli, aby dostal diváka tam, kam chce, včetně velmi emotivního soundtracku, kterým si pomáhá takřka v každé scéně. Ačkoli mi způsob, jakým je ten film vyprávěný (a sestříhaný), přijde do jisté míry amatérský, až naivní, přesto se mu nevysmívám a rozumím tomu, proč si zde vysloužil tak vysoké hodnocení (navíc ho podle všeho vidělo docela dost lidí, na to, že to nikdy nešlo u nás v kinech, což mě docela překvapilo). Ostatně přišlo by mi pokrytecké se tomu filmu cynicky pošklebovat vzhledem k tomu, že i mně dojal k slzám, ale té emoční razanci prostě nejde vzdorovat, pokud má člověk v sobě aspoň kousek citu a pokud má podobné filmově nepravděpodobné příběhy v oblibě (osobně jsem si u toho vzpomněl na Benigniho snímek Tygr a sníh, který mě podobným způsobem zasáhnul). Přesto ten film beru spíše jen jako takové rozšíření obzorů, jak vypadá současná bollywoodská tvorba, a osobně mě tento - na můj vkus až příliš - exotický styl neoslovuje, protože je na mě příliš intelektuálně nekomplikovaný a celkově nezajímavý tím, jak je divácky přístupný - osobně dávám přednost, řekněme, rafinovanější filmové produkci. (25.02.2020)

Od tohoto snímku jsem na základě popisu mnoho nečekal a byl jsem připraven na nejhorší. Už po chvíli se ukázalo, že zcela zbytečně. Je to extrémní indická ždímačka emocí. Připravte se na hodně drsných zvratů, které byste v ději úplně nečekali. Indové umí jednotlivé scény strašně přepálit a umějí být až brutálně sentimentální, ale jaksi vám to v jejich filmech moc nevadí. Hlavní herec byl v roli aspíka úplně dokonalý, ale nikdo ze zúčastněných, co se týče hereckých schopností nikterak nezaostával. Děj je i přes tradičně indicky přepálenou stopáž neustále zajímavý. Už se stalo víceméně pravidlem, že když si večer pustím indický film, tak následně s hrůzou zjišťuji, že už jsou 4 hodiny ráno a měl bych jít spát. [82 %] (21.04.2024)

Filmové vyprávění o tom, jak po 11. září 2001 jistá část amerického národa šmahem odsoudila paušálně všechny muslimy a také i o tom, že není každý muslim terorista. Poněkud delší stopáž může potenciálního diváka odrazovat, děj je však trvale poutavý a čas uběhne jako voda. UPOZORNĚNÍ: nevhodné pro cynické rasisty!! :-) (18.07.2012)

Jmenuji se Khan je opravdu tak trochu indický Forrest Gump. Jedná se o snímek, kterému nechybí vynikající herecké výkony, obzvláště pak hlavní hrdina je perfektní, příjemná hudba, poutavý příběh a řada emotivních scén, přičemž je nutno podotknout, že někdy tvůrci možná až moc s emocemi tlačili na pilu, avšak celkově na mě film nepůsobil lacině a rozhodně bodoval ve všech aspektech, které chci vidět u filmu na 5*. (16.06.2014)

Z opravdu nic neříkajícího začátku se vyklubalo velmi zajímavé dílo. Běží titulky a já s otevřenou pusou a slzami v očích uznávám, že Indové umí točit filmy na takové úrovni, o které se zdá i nejlepším světovým tvůrcům. Fascinovali mě herecké výkony, hlavně mistra Khana, to bylo něco fenomenálního. V některých místech mě překvapil zvolený druh hudby, který však na ničem neubral, spíše naopak. George Bush byl ztvárněn podobnějším hercem než Obama, což je škoda, protože jemu ani nebylo potřeba tolik vidět do tváře jak Obamovi. (13.10.2012)