Tvář pod maskou

Svým způsobem velmi zajímavý film. Je vyprávěn v podstatě retrospektivně a obsahuje plno bizarních scén. Namátkou bych jmenoval hořící maringotku (nebo nějakou podobnou boudu) pod hradem Okoř, rybáři chytající v nějaké velké kaluži (nebo co to bylo) a vrchol všeho kůň v posledním patře na balkóně v činžovním domě - to se normalizačním soudruhům asi opravdu nelíbilo a film skončil v trezoru. Jak by to přeci vypadalo, kdyby se více lidí nechalo inspirovat a na sídlištích se rozhodli v bytech chovat koně!!! :o)))) (21.01.2005)

Film s poetikou 70-tych rokov, ktorý sa nelineárnym príbehom snaží sprostredkovať azda pocit vytrhnutosti a osamelosti alebo analyzovať veci ktoré sa skrývajú v duši, ale tvár ich prezradí. Výrobca posmrtných masiek Pepek v podaní skvelého Josefa Kemra žije s bývalou krasojazdkyňou Simou a jej koňom v bytovke vedľa strojovne výťahu. Akoby ich protipólom je mladý pár elektrikár Lojza a Marie. Je to práve Lojza, ktorý niečo skrýva a prezradeniu zabráni len tragický koniec. 75% (21.10.2023)

Poetický "nedějový" film, poskládaný z řady různých situací a dialogů, se symbolikou připomínající místy atmosféru Spalovače mtvol. Scény z minulosti, které popisují kočování potulného fotografa a zraněné artistky, svým provedením (rozostřená kamera, zrychlený pohyb) připomínají záběry z éry němého filmu, zatímco současnost (v níž se odhrává složitý milostný vztah mezi Marií a Lojzou) evokuje hudba big-bendu. Některé záběry mají až panoptikální atmosféru (letící šátek ve tmě, rentgenové snímky lebky) a svým experimentátorstvím kontrastují s volnějšími pasážemi, v nichž je prostor pro již usedlého svérázně filozofujícího (a neustále nasávajícího) "umělce" Pepka, kterého ztvárnil Josef Kemr, ale rovněž jeho partnerky Simy (Ljuba Skořepová), která se vyrovnává se svým životem současným i minulým ("proč se lidi musí stát nejdřív smutnými, dospělými, a pak teprv můžou umřít?"). Film se celkově dost vymyká filmům natáčených u nás v té době. (16.01.2005)

Rozhodně ne špatný film, ale slabší, než Valčanovova Šance. Devizou jsou herci - až na Termerovou, která to občas hází někam k semaforskému hraní/nehraní. Všichni jsou neokoukaní, Skořepová má šmrnc hvězdy (dělají to ty řasy?). Vynikající je kamera a jsem rád, že jsem v ní rozeznal ovzduší šedesátkového Jakubiska (vlastně celá první třetina má tohle v sobě - trochu Démantů noci - scény z města, trochu Kristové roky a Vtáčkovia, siroty a blázni - jedno, že tam to dělal Luther...). Dolů to celé hází pomalé tempo (v průběhu se ještě zpomalující) a taky hudba - Michajlov je prostě sladkobolný a trochu nudný a laciný (a já ho přitom jako dítě tolik miloval za "Lucie" a "Chobotnice"!)... Ale nejvíc dolů to hází scénář a dramaturgie: zápletka není a priori špatná, ale dostaneme se k ní až v druhé půlce přes zhola zbytečné scény (rybařina). Valčanovovu "noc" jako antonioniovský prostor pro existencialistická zúčtování jsem přitom trpce pociťoval už v Šanci. Nicméně zde dostane malou šanci gradovat - ano, je to ploché a nezachrání to ani Lubin monolog. Navíc je celý děj rozstrkaný do různých časových pásem, která na sebe navazují a to mu rozhodně neprospívá. Trochu úsměvný je i "zločin" a nechtěně komická je i krásně buclatá tvář Myslíkové ve flashbacích. Prostě škoda téhle šance... (26.09.2015)

Rangel Valčanov je pro českého diváka asi zcela neznámý režisér. Film je, jak už tu někdo napsal, velmi těžce uchopitelný. Pro mě je Pepek trochu postava z Hrabalovských děl - pábitel. Trochu mimo realitu a pořád si za každé situace užívající dne i života, ať už je jakýkoli. Hledá krásu i ve smrti a nezalekne se jí, naopak. Našel způsob, jak ji ztvárnit. Zajímavý a zvláštní film, který se v Česku moc často nereprízuje. (15.06.2022)