První den zbytku tvýho života

Docela povedený hořko-sladký příběh jedné francouzské rodinky. Proč docela? No ač se mnou nebudou mnozí souhlasit, tak rozkouskování filmu na poměrně velké množství scén z různých období považuji za malé mínus. Dochází totiž k tomu, že některé z nich jsou bez problému uvěřitelné a některé zas působí trošičku hloupě. Vzhledem k tomu, že se tento snímek jednoznačně snaží navodit dojem uvěřitelnosti, reálnosti a běžného života, tak se mu to dle mého názoru ne vždy daří. 65% (27.10.2012)

Další Francie, která je u mě na plný počet. Poslední dobou se to stává až nebývale často. Na druhou stranu mi to ale vůbec nevadí. Pokud budou přicházet s takovými dobrými nápady, jako zrovna v tomhle filmu, budu ty pěti hvězdy sázet s radostí. Odvyprávět totiž příběh naprosto průměrné francouzské rodiny v rozmezí pěti dnů v jejich životě s tím, že každý den je o jednom členovi, mi prostě přijde totálně super. Do toho je to strašně sympatický, příjemný, nenásilný a naprosto lidský, takže neváhejte ani Vy a pojďte se podívat taky. Tenhle film si to rozhodně zaslouží. (15.12.2014)

Tenhle film mě nemohl nezasáhnout. Nevím už, kolikrát mi v jeho průběhu zvlhly oči. Představím si sebe o deset, patnáct, dvacet let později. To, co prožívám dnes, budou jen vzpomínky. Někdy úsměvné a někdy hořké. Tak to v životě a v tomhle filmu je. Pro mě první den zbytku mýho života ještě nenastal a tak nějak cítím, že si tuto hlášku brzy do deníku napíšu. Možná i do deníčku tady na čsfd, kdo ví. Jo, a že život prý začíná, když chcípne pes a děti vypadnou z domu... no já nevím. (22.05.2013)

Rémi Bezançon si pomaličku otevírá dveře do mojí top 10 nejoblíbenějších režisérů. Po perfektním Un Heureux événement jsem objevil i tenhle poklad, a musím říct že je snad ještě lepší. Na 112 minutách filmové nádhery mě definitivně přesvědčil že "krev není voda", i když bychom třeba sebevíc chtěli. Děj trochu klame tělem, a opravdu se skládá z pouhých pěti dnů - plus jeden společný den navíc. Ale jakých dnů! Během nich jsem se s rodinou Duvalových tak sžil, jako kdybych jejich osudy sledoval dlouhé roky v nekonečném seriálu. Postupně jsem si oblíbil všechny, i když jsem každého viděl v situacích ve kterých na sebe nemohou být pyšní. Tohle kouzlo je možné díky perfektně napsaným a zahraným postavám, tak i neklišovitým scénám s jemným smyslem pro humor. Celkový dojem ještě vyšperkovala šestihvězdičková hudba, soundtrack je neskutečná paráda. Top 10 za rok 2008. (03.07.2012)

Viděno zhruba pošesté (2021 posedmé) a pořád to funguje, jak má. Jen se na to pokaždé dívám s časovým rozestupem dvou let a baví mě, jak na tom pokaždé vidím něco jiného (tentokrát mě už neoslovuje dějová linky Fleur - Deborah Francois, ale spíš se identifikuju s jejím starším bratrem chirurgem). Smích i slzy a skvělý konec. Já tenhle film prostě miluju (15.05.2017)