První den zbytku tvýho života

To je prostě síla. Jak neobyčejně dokáže Bezançon soustavně sdělovat ty naprosto nejobyčejnější věci pod sluncem. Jak mu herci před kamerou hrajou tak, jako by celou dobu mistrně improvizovali; jak dokonale nám zvládá nastavovat zrcadlo, abychom v roli diváka pokojně sledovali naše výjevy ze života (mámě se stýská, bojí se o dítě - a tak mu aspoň uklidí pokoj; no neni to klasika?). Rozhovor táty a syna v taxíku, rodinná večeře a nakonec tragédie přijímaná se zcela nenucenými úsměvy - na tyhle scény patrně dosmrti nezapomenu. (26.12.2012)

Příběhy z obyčejného života mne příliš nebaví. Jednak proto, že při sledování filmů se naopak snažím uniknout ze skutečného života a jednak proto, že by ode mne nebylo férové, kdybych si zaslzel při skutečných příbězích vymyšlené francouzské rodiny a nechalo by mne chladným, když sousedovi začne kulhat pes. Rozhodně to však neznamená, že bych tento snímek považoval za ztrátu svého času, jen bych se raději díval na něco mnohem více nereálného. (17.04.2015)

Vychytaný název zlomového okamžiku v životě jednoho každého z obyčejné pětičlenné rodiny, jehož důležitost je uchopena jako subjektivní vjem jednotlivých členů. Žádná velká morální dilemata ani extrémy, jen ubíhající čas, který nás učí přizpůsobovat postoje, prohazovat přední místa priorit a nacházet cesty zpět. Více, než čím jiným se snímek zabývá procesem odpouštění - co všechno musí rodiče prominout svým dětem a samozřejmě naopak, aby byli schopni nadále se navzájem milovat a tím se mnohem lépe vyrovnávat se ztrátami, které neodvratně přijdou. Jedině pak se může i den z nejsmutnějších stát perfektním, jak praví skvěle vybraná finálová skladba... Skvělý Marc-André Grondin a soutěž ve hře na kytaru bez kytary :-) (20.02.2013)

Filmy ze života prostě Francouzi umí, nebo je to tím, že máme podobné smýšlení a názory, prostě Evropani. Taková normální rodina ve velkém domě, se dvěma syny a jednou dcerou, zkraje i psem, jedním trochu despotickým dědečkem, ve svém dospívání, hledání sebe sama, svými radostmi a strastmi, a tak jsem někdy v duchu plně chápala, někdy se smála, protože tohle všechno je o životě, ve kterém něco máme, ztrácíme, ale málokdy nalézáme zpět, alespoň každý to štěstí nemá.Skvělé herecké výkony, parádní hudba, nemám důvod nedat pět. A na konci slzy utřené do rukávu, nejsem pořád připravená na všechno, no. (28.02.2013)

Obyčejná francouzká rodinka, prožívající každodenní strasti i slasti života, kdy každý jeden člen rodiny je sympatičnost sama. Emocionálně vytříbené, režijně perfektní s hudbou poskládanou na míru, kterékoli náladě se ve filmu zrovna objeví. Život v té nejupřímnější a nejpravdivější formě. Obměkčí dokonale :-). (09.11.2015)