Kick-Ass

O tom, jak výrazně internet ovlivňuje film, jsme se mohli přesvědčit v posledních letech již několikrát. Zejména hranice humoru a zobrazovaného násilí se posunuly poměrně výrazně. Jistý internetový vliv je vidět i v letošním snímku Kick-Ass. Zatímco před pěti lety uvedený, a zejména díky YouTube „distribuovaný“, Spider-Plant Man si bral na paškál zejména snímek Spider-Man, Kick-Ass se pouští do zesměšňování celého superhrdinského univerza. Dloubne si v podstatě do všeho od superhrdinských jmen, přes hrdinovy komentáře děje (hlas v obraze) až po jejich kostýmy, suchá nit nezůstane ani na provařené nácvikové scénce před zrcadlem. V žádném případě se však nejedná o hloupou parodii, to vůbec ne. Kick-Ass je perfektně fungující svižný film, který se svým tématem pracuje vskutku brilantně. Díky silnému hudebnímu doprovodu se mu daří správně taktovat temporytmus, který vrcholí ve dvou výjimečných akčních scénách. Tou první je perfektní přestřelka během přímého přenosu, ve které se dostane snad na všechny vlhké sny akčních diváků a pařanů v jedné osobě, tou druhou pak samozřejmě závěrečné zúčtování – s bazukou. Přestože jsem zklamaný z jeho umírněnosti, mohu považovat Kick-Ass za jeden z nejzábavnějších (a nejvíc cool filmů) co jsem kdy viděl. Mám však problém s tím, že snímek ukazuje, že superhrdinou se může stát každý bez ohledu na věk, finanční zázemí či výchovu, jen aby to následně dementoval. Nedočkáme se tu sice žádných superschopností vyvolaných kousnutím jedovatým pavoukem, ale Dave Lizewski musí být nejdříve připraven o cit, aby se mohl stát superhrdinou. Zajímavostí je, že v jedné scéně, se mu cit vrací, přičemž říká něco ve smyslu „Přestože necítím bolest, tak tohle opravdu bolelo.“ – ano, může se jednat o bolest vyvolanou psychicky, proto to nebude řešit. Ostatní postavy se superhrdiny stávají díky financím – nedá se předpokládat, že by Macreadyovi, vzhledem ke svému zázemí, byli nějací chudáčci. Těch problémů jsem měl troch víc, ale vzhledem k tomu, že si je jeden den po zhlédnutí nedokážu vybavit, asi se nejednalo o nic zásadnějšího. Nicméně zůstávají mi na jazyku dvě otázky. Je Kick-Ass trvanlivým zbožím nebo bude příštími generacemi zcela opomenut, případně jeho kouzlo vyprchá? Je Kick-Ass natolik nosným tématem, aby měl co nabídnout i v (naznačeném) pokračování? Odpovědí na obě se nejspíš dočkám, do té doby nezbývá než čekat. (10.05.2010)

Už předem jsem byl přesvědčen, že se mi něco takového (už vzhledem k mému věku :) nemůže líbit.... Takový nářez jsem ovšem nečekal. U tohohle filmu se dají zažít emoce téměř všech druhů. A střídají se v tempu, které je napoprvé snad až příliš .... Matthew Vaughn je skvělý režisér se spoustou originálních, neotřelých nápadů, které nám - filmovým fanouškům přinášejí opravdovou radost. V několika momentech filmu jsem se přistihl, že bych nejraději "hýkal" nadšením ... a to se mi fakt často nestává .... :) (19.08.2010)

Normálně tenhle typ filmů nesleduju, ale tou všudepřítomnou chválou si Kick-Ass o promítnutí řekl. Sice jsem možná čekal větší "kopanec do zadku", protože zdaleka není využitej všechen potencionál, kterej snímek měl, avšak pevně věřím, že se rejža vrhne na druhej díl a okoření ho ještě víc. No ale to nemění nic na tom, že to byla zatraceně dobrá a efektní podívaná. Chloe Moretz, která na sebe strhávala veškerou pozornost jen co se objevila na scéně, si to tam hází neuvěřitelným způsobem a jestli jsem někomu fakt fandil, tak jí (popravdě řečeno, Aaron Johnson mi byl spíš nesympatickej) a hned po ní bych ještě zmínil Nicolase Cagea, se kterým vytvořila opravdu sehranej pár. Jinak bych ještě zmínil slušnou, ikdyž ne až tak častou, akci a hodně svižné tempo snímku. A to nejlepší nakonec, hudbu; tak dokonalej soundtrack jsem už hodně dlouho neslyšel, perfektně do všech scén seděl a u některejch ve mně vyvolával pobavenej a zárověň překvapenej úsměv na tváři (třeba u scény s holčičkou "bez tatínka a maminky"). Přestože mi některý části sedly o dost míň a jiné naopak mnohem víc (tím narážím na to, že Kick-Ass není rozhodně perfektní, nebo snad dokonalej), dohromady tvoří výtečnej a nenudící film, kterej můžu vřele doporučit. (09.06.2010)

Kdyby mi ještě včera někdo řekl, jak sexy jsou jedenáctileté holčičky, napráším ho za pedofílii. Teď tady zlomeně sedím a přemýšlím o kastraci nebo ústavní léčbě. Od nynějška po setmění toužebně hledím k obloze, kdy už na ní starostova kancelář zase rozsvítí speciální symbol ve tvaru obrovského čuráka. PS: Přesně takhle by to vypadalo, kdyby Quentin natočil Watchmeny... (08.05.2010)

Jediná dobrá věc: hudba Johna Murphyho, ačkoliv to je silná vykrádačka jeho práce pro 28 dní poté a Sunshine, jestli to není ovšem přesně totéž. A když tak nad tím přemýšlím, on byl asi celý ost ze sekáče. Asi stárnu, ale opět mi vadil způsob, jakým bylo ve filmu zobrazováno násilí. Čím to je, že když Uma Thurman rozseká na kusy osdesát osm krasavců v kvádrech, slintám u toho blahem, a tady mi stačí SPOILER zkopání a zastřelení jednoho impersonátora /SPOILER a už vím, že tohle není film pro mě? Asi to bude tím, že tohle násilí není kůl násilí, není to ani metafora k ničemu jinému, je to prostě násilí a je běžné a působí běžně a dovedu si představit, jak to v mozečcích dětiček co na to koukají hluboce klíčí. (05.02.2011)