Kick-Ass

Kick-Ass završuje dlouholeté pop-kulturní zápolení mezi filmovými hrdiny a filmovými diváky o to, komu bude patřit plátno a kdo bude jen vysedávat v sále. V 80kách vládli plátnu všehoschopní, často komiksoví nebo přinejmenším v komiksových situacích Movie Body Counts protáčející hrdinové. V minulý dekádě, která vystřídala změkčilý devadesátky, oba tábory diplomaticky vyjednávaly, příznačný tu je vzpomenout vedle Zakázaného království a Wanted obzvlášť Smrtonosnou past 4.0, kde geek opustil sál kina a vlezl ke svému hrdinovi rovnou do filmu, nebo Kiss Kiss Bang Bang, ve kterým mazák Kilmer poučoval zobana Downeyho. Trend supermanů z lidu definitivně završila odměna filmového hrdiny za diváka-fanouška v Kick-Ass. V Kick-Ass geekové vytlačili hrdiny a sami se stali hrdiny. Hrdinu v klasickém smyslu nahradil atypický antihrdina, který vystoupil ze stínu nenápadné prostřednosti a vypnul se k hrdinskému činu skoro nevědomky. Tito novodobí herojové v zásadě pojem hrdinství revitalizují už tím, jak se mu bytostné vzpírají. Motivace k hrdinskému činu, vycházející spíš z niterného zápasu sama se sebou, vyzrává v trýzni svědomí, nikoliv v přímém zápasu s nepřítelem. Typy novodobých hrdinů tak inklinují víc ke slabošství, sebezpochybňování a nejistotě než k cílevědomému hrdinství. Psychická destabilizace směřuje v jiném směru i k charakterové deformaci, někdy až k extrémně narušené lidskosti ve fašounském Wanted. ____ Čím dovedněji ta která postava ve filmu bojuje, tím kratší jsou záběry, v nichž bojuje. Přesně v duchu kinematografie, která od svých počátku směřuje od statických záběrů k dynamickým záběrům, můžeme ztotožnit Kick-Asse se začátky filmu a Hit Girl se současnou tendencí rychlotepajícího über-střihu. Kick-Ass se svým neohrabaným bojem připomíná spíše nějakou stárnoucí šalupu, které se k trupu přisálo příliš mnoho vilejšů, kdežto Hit Girl to trvá z nuly na sto jen pět sekund. Hit Girl, jinými slovy, neovládá boj, ovládá filmové médium samotné. ____ Dvojice Big Daddy a Hit-Girl, bez níž by příběh filmu kupodivu nadále fungoval, není než takzvaný red herring, vábnička odvádějící pozornost od ústředního problému, kterým je odlišný vztah obou hrdinů, Red Mista a Kick-Asse, ke svým otcům. Vztah nikoliv freudovský, nýbrž lacanovský - jinými slovy nad sebou máme buďto silnou otcovskou autoritu, nebo, po vymizení této autority, nastupuje vnitřní a mnohem nepříjemnější hlásek uvnitř nás jako v případě Kick-Asse. Otec Red Mista je typický příklad odměřeného totalitáře ze starý školy, který nepřipouští kompromisy, a přece je mnohem lepší než slabá a směšná figurka postmoderního, liberálního otce Kick-Asse, protože zatímco vnější neúprosná regulace umožňuje jedinci pokojný život, vnitřní morální zákon je traumatický příkaz, který tento život narušuje. Základem perverzí lidské libidinózní ekonomie je to, ze když je nějaká slastná aktivita zakazována nebo potlačována, nedospějeme jednoduše k životu v přísné poslušnosti zákona zbaveného všech prožitků – samotné uplatňování zákona má zanedlouho libidinózní rozměr, takže sama prohibitivní aktivita nám přináší požitek. Hegel na příkladu askety zdůrazňuje, jak se asketovo nekonečné tělesné umrtvování stává zdrojem perverzní excesivní slasti: právě odepření libidinózního uspokojení se stává autonomním zdrojem uspokojeni; je to úplatek, kvůli kterému sluha přijímá své služebné postavení. Dnešní otec naopak trvá na tom, abychom s ním zacházeli jako s přítelem, obrací se na nás s vtíravou familiárností, zahrnuje nás frivolními sexuálními narážkami, zve nás, abychom si s ním dali drink, nebo si vyslechli sprostý vtip, to vše s úmyslem upevnit vzájemné vztahy mezi dvěma muži. Je sice pravda, že Red Mist si také hraje na hrdinu, jenže jeho hrdinství je pouhou reakcí vyvolanou Kick-Assem. Ačkoliv je tedy zvykem spolčovat Evropu s Amerikou do velké množiny západní společnosti, říká Kick-Ass mnohem víc nám Evropanům, kteří jsme po revolucích v ´89 a pádu Berlínské zdi ztratili totalitářské vůdce a byli nuceni je nahradit vůdci-hláskem uvnitř nás. Co když subjekt vynalézá vnější společenské normy právě proto, aby unikl nesnesitelnému tlaku morálního zákona? Není mnohem snazší, když je tu vnější vůdce nebo otec, nositel autority, kterého můžeme podvádět, vůči kterému si můžeme zachovat alespoň nepatrnou distanci a soukromí, než když tu je intimní vůdce, cizinec, cizí těleso v samotným středu naší bytosti? S tím souvisí jeden z nápadných rozdílů oproti komiksu, obarvující film na růžovo: (-spoiler-) Jestli v půlce filmu hrdina získá holku, která mu odpustí lež a ještě se pak o něj strachuje, nebo se přizná až na konci a nedostane žádnou odměnu a ona ho pošle do háje a rozdá si to s jiným, z toho příběhu dělá něco dost jiného. Otcovský zákon totiž nejenže nebrání uskutečnění pokojného vztahu jednoho pohlaví k druhého, ale dokonce zaručuje jeho podmínky. Potom není divu, že mizení otcovského zákona vede k slehávaní normální sexuality a ke vzniku sexuální netečnosti. Skutečnost, že v Akta X se tolik věci děje tam nahoře (kde leží pravda, mimozemšťané, kteří nás ohrožuji, a další), je přísně souvztažná s tím, ze zde dole, mezi hrdiny (Mulderem a Scullyovou), se nic neděje – nedochází mezi nimi k žádnému sexuálnímu kontaktu. Výměna 80s Action hrdinů za supermany z lidu proběhla úspěšně, nicméně nezrušila do očí bíjící souvislost mezi tehdejšími homoerotickými osvalenci a dnešním asexuálním světem, v němž jsou za dvě nejvíce sexy ženy pokládány zcela nedostupné umělé objekty: třináctiletá holčička a domorodkyně z Avatara. ____ Vzhledem k typologickému zařazení filmu mezi mainstreamový energizer drink je potěšující jeho ochota vyjadřovat se k soudobé situaci ve společnosti. Za nějakých x-desítek let jistě skvěle poslouží kulturním diagnostikům v odhalení, jak jsme tu na přelomu 20. a 21. století vegetovali. Všichni jsme dnes schopni vrchovatou měrou zaujímat postoje otevřené skepse, cynické nezúčastněnosti, využívat druhých bez jakýchkoliv zábran, porušovat veškeré etické normy, uchylovat se k extrémním sexuálním praktikám a sledovat explicitní materiály z internetu atd., vzhledem k tomu, že se cítíme v bezpečí, které vyplývá z našeho přesvědčení, že žádná velká autorita o tom neví. Ať už v ecovské dichotomii spadáte mezi skeptiky, nebo těšitele, nemůže současná doba nikoho nechávat na pochybách o tíživosti situace a záměně čtyř klíčových domén západní společnosti – lásky, umění, vědy a politiky –, které jsou v dnešním veřejném prostoru stále více nahrazovány svými podvrženými dvojníky: hovoříme o kultuře, ne o umění, o administrativě, ne o politice, o sexu, ne o lásce, o know-how nebo o moudrosti, ne o vědě: umění je převedeno na výraz/artikulaci dějinně specifické kultury; láska na ideologicky zastaralou formu sexuality; věda je zapuzena jako základní, falešně zobecněná forma praktického vědění a je postavena na roveň formám technicistní moudrosti; a politika (se vší vášní nebo bojem, který tento pojem obsahuje) je převedena na nezralou a předběžnou verzi schopnosti společenské regulace. (23.05.2010) (menej) (viac)

Jsem slušně vychované děvče, ale musím to říct. Tohle byl eRkovej totálně kurevskej námrd! A všichni pseudofanoušci, co máte rádi film a díváte se na CAMky... Bazuku na vás! /// Masturbující komiksoví geeci, drsné násilí, vulgarity, ale i něco navíc, to je Kick-Ass./// Režisér Vaughn spolupracoval s nadanou bandou. Kamera a střih tvoří jedny z nejpůsobivějších elementů filmu. Střih přináší dokonalé přechody mezi scénami (např. výstřel a následně bowlingová koule). Kamera zabírá jen přesně to, co chceme vidět, nenudí záběry na okolí, ale ani se na protagonisty nelepí, jak moucha na psí výkal. Můžu vás ale ujistit, že se budete párkrát cítit, že kameraman – potažmo film s vámi komunikuje. Nejste tak jen pasivními příjemci, ale máte pocit přímé účasti. Zajímavé jsou i klasické komiksové vpisky v rámečku („Mezitím“), které jsou umístěny přímo v obraze. Dočkáme se i skutečného průletu komiksem komentovaného Taťuldou Cagem (ano, taky mi ten překlad připomíná Spejbla a Hurvínka). Cageovi role sedla stejně jako Chloe Moretz. Vyřídilku má za několik lidí, cyničnost by ji mohl závidět vyžilý padesátník, perfektní znalost střelných zbraní a vrhacích nožů je u ní samozřejmostí. Herečka zvládla velmi nestandardní roli skvěle. Věřila jsem ji každý pohyb, každé slovo. Se slušnou mluvou si svou fialovou hlavu totiž příliš neláme. Chvíli jsem se sice vzpamatovávala z morálního šoku (komiks neznám), že se nejedná o malou nevinnou holčičku, co by chtěla k narozeninám štěňátko, ale o chladnokrevnou Zabijačku s drsnou hláškou vždy na jazyku a nabroušenou kudlou v ruce./// Ch. Mintz-Platzera je ještě lepší než v Superbad a jeho tempo řeči a zvláštní výslovnost (lehce retardovaná) mě zase dostaly do kolen. Ten kluk je zkrátka úžasnej! /// O Kick-Assovi by se dalo říct, že glorifikuje násilí (končetiny lítají s šílenou kadencí, krve tam je jak na výročním srazu upířího kongresu). Zločinci se nezdržují se sofistikovanými výslechy a razí heslo, že hrubé násilí a průmyslová mikrovlnka na dřevo jsou ty nejvíc cool metody. Film se vyžívá ve vulgarismech (dočkáme se např. divokého sexu mladistvých na popelnici), jenže snímek má na rozdíl od spousty bezduchých komiksových filmů i značný přesah. Zabývá se (kromě vlivu moderních médií) otázkou lidské ignorace, apatie a bezmoci slabých. Určitě už jste alespoň slyšeli o situaci, kdy někdo na ulici někoho obtěžoval či přímo dotyčnému ubližoval. A kolemjdoucí šli jen bez zájmu dál. Dave si sám podobnou bezmoc zažil, když ho okradli. Postavil se bezpráví, něco dělá. Dlouho nezapomenu na scénu, kdy zachraňuje někoho úplně cizího a bojuje proti silné převaze. V očích se mu zračí neuvěřitelné množství síly, odvahy a vzdoru. V tu chvíli každý zpytuje svědomí, jestli náhodou jen v podobné situaci tupě nepřihlížel nebo neměl chuť vytáhnout mobil a točit./// Film určitě mnohokrát rozesměje, akční scény si zamilujete, stejně jako většinu postav. Vyčetla bych mu ale vykrádání hudby. Při zachraňovací scéně téměř celou dobu hraje hlavní motiv ze Sunshine, poté tam je tam Morriconeho skladba z Leoneho Pro pár dolarů navíc, známý song z prvního Shreka - Bad Reputation. Škoda dvou akčních klimaxů (spojila bych je spíš v jeden, mé nadšení by bylo zhustěnější), jinak téměř není co vytknout. Ale nechtěla bych, aby to třeba viděla má 13letá sestra, film dostal eRko zcela zaslouženě. Film si utahuje z hodně věcí, ale také sám ze sebe, je na něm vidět, že bere vše s nadhledem. Tohle bude kult mladých. Takže si už nečtěte tenhle posranej koment a běžte na to kina, kurva! (21.04.2010) (menej) (viac)