Tak dlouho tě miluji

JSEM TADY…..kdo viděl ví, kdo teprve uvidí…..pochopí. Juliette před 15-ti lety zabila své vlastní dítě. ( Nicméně ne vždy je vše tak, jak by se na první pohled mohlo zdát ) . Nyní je ( po odpykání si trestu ) propuštěna z vězení a přichází do rodiny své sestry, která žije s manželem, dvěma (adoptovanými) dětmi a otcem svého manžela ). Obě sestry si byly v dětství hodně blízké a nyní se snaží ( zejména mladší sestra Léa ) na dávné přátelství navázat a zejména pomoci Juliette a vlastně I sobě samé vyrovnat se se svou minulostí. Kdybych měl říct jediný důvod, proč tento snímek shlédnout, tak by to JEDNOZNAČNĚ ( vyjma citlivé režie, která ani jednou nesklouzne k lacinému sentimentu či “vydírání” diváka a jemného hudebního doprovodu ) byl herecký výkon hlavní ženské představitelky Juliette ( v podání vynikající Kristin Scott Thomas ) . Často ( možná víc než je zdrávo ) mluvím o excelentních hereckých výkonech. Nicméně to co zde dotyčná předvádí bere dech a je to právě ONA, díky níž je snímek tak působivý ( uvěřitelný.) Nic proti Marion Cotillard, ale jestli si někdo za rok 2008 měl jít pro sošku, byla to právě Kristin. Smekám klobouček. p.s. to uživ. boblig. Až jednou dospěješ, možná se za svá slova ( komentář ) I zastydíš nebo se nad ním min zamyslíš ( v kontextu s tím, co v životě mezi tím prožiješ ) a řekneš si, to jsem byl ale “blbec”. Možná ale taky ne…… p.p.s. nesnažte se pls američané o remake! (17.01.2011)

Krásny film pre všetkých citlivých ľudí.Francúzska psychologická dráma o žene,ktorá sa snaží vyrovnať so svojou minulosťou a po 15 ročnom väzení za vraždu svojho 6 ročného syna i vrátiť do života a rodiny.Pravdou je,že keď sa odhalilo,že Juliette bola lekárkou,dá sa ľahko predpokladať,že tá vražda vlastného dieťata bola vlastne eutanáziou.Kristin Scott Thomas zahrala rolu matky a sestry obdivuhodne.Milujem ta tak dlho je film nabitý emóciami. (17.01.2011)

Přběh, který v člověku něco zanechá, ale nijak zvlášt neohromí. V tomhle filmu mi Kristin Scott Thomas připadala, jakoby využila trápení, které ji v dětství dostihlo, jakoby vzala všechnu tu bolest a vložila ji do své role zde. Možná to zní zvláštně, ale ty její utrápené oči byly neskutečně přesvědčivé, byly pravé. Dlouho jsem nebyla nějakým výkonem takhle fascinována. Přestože její postava vyzněla jako nesympatická a chladná ženská, celý film stál na ní a Kristin to opravdu zvládla. Jenže z nějakého důvodu to na mě emočně úplně nezapůsobilo. Ano, bylo zajímavé pozorovat, jak se Juliette snaží adaptovat do běžného života, sblížit se se sestrou a její rodinou, najít si přátele.. o to především ve filmu hlavně šlo, ale divák si i tak musí pokládat otázky jako "Co udělala? Proč ho zabila, jak?" Celou dobu tam visel ten pomyslný Damoklův meč. To bylo vlastně to jediné, co mě drželo napjatou až do konce a co mě skutečně zajímalo. Silné 3*. (25.06.2013)

Film je hlavne o neskutočnej trpezlivosti, ktorú musela mať hlavná hrdinka, aby to všetko vydržala, hlavne tie všetečné otázky ľudí, ktoré boli často nepríjemnejšie ako bodanie včiel. Z tohto pohľadu výborne zvládnutá psychológia spoločnosti a jej chovania sa, presne tak to medzi ľuďmi chodí. Niekedy si podaktorí ani neuvedomujú, že trepú dve na tri, hlavne takí, čo o predmete diskusie nemajú ani páru. To, že bol dôvod konania staršej sestry jasný už od začiatku na celkovom výbornom dojme neuberá, nenudil som sa ani chvíľu, výborne zahraný smutný námet. 80/100 (27.09.2016)

SPOILER. Film je nikoli zrovna neviditelným kalkulem, jak udržet diváka v příběhu až do konce pouhou otázkou: proč zabila? Že matka není jen tak ledajaká vražedkyně, to je zřejmé od prvních minut, jaký byl ale její důvod? A hned z toho máte celovečerní film… Rozuzlení mě zklamalo, čekala jsem pádnější důvod, sázela jsem na těžkou sociopatickou poruchu, kvůli které chlapec ostatním ubližoval, nebo něco podobného… Ale zavraždit dítě kvůli nemoci, která se mu stejně za chvíli stane osudnou? Takový scénář mi nepřipadá domyšlený. Nicméně – za to své hodnocení nedávám (to by asi nebylo ani na jednu hvězdu). Mně bylo ve filmu dobře pro civilní zobrazení všedního života v jedné rodině… Příjemné každodenní plynutí, drobné rozpeře a povahové rozdíly následované pospolitostí zítřejšího dne. S typickým francouzským šarmem a skutečným, lidským vztahem mezi dvěma sestrami, které jsou sobě navzájem oporou. Pravda, vizuálně herečky sestry nepřipomínají ani náhodou, rozdíl mezi nimi je ještě zvýrazněn strašidelně do červena namalovanýma, propadlýma očima Kristin Scott Thomas :) (12.12.2021)