Muži, ktorí nenávidia ženy

Millénium jsem nečetl, ale uvažuju, že to do budoucna napravím. Dal jsem si po jedenácti letech opáčko filmu, abych se mohl podívat na zbylé díly a hodnotím absolutně. Nevím, zda je to tím, že od té doby jsem viděl a četl mnoho severského detektivního a ten styl a atmosféru jsem vstřebal, nebo tím, zda jsem tehdy hodnotil krátkozrace, ale z toho, co jsem zatím poznal, patřil Larsson ke špičce žánru. Nesbø mi připadne nadhodnocený, zato dost žeru Larse Keplera. Škoda, že adaptace některé z jeho knih zatím neexistuje. (28.01.2020)

Filmová adaptace megaslavné detektivky Stiega Larssona se úplně nepovedla. To, co na papíře vypadá zajímavě a originálně, náhle na filmovém plátně dostává nádech lacinosti. Mám rád pomalé filmy a ještě více detektivky, dokonce i ty temné, ale tohle je doslova nuda u Vangerů. Mimo neobvykle pomalého tempa a extrémně dlouhé stopáže je tahle detektivka prošpikována všemi myslitelnými schematismy hollywoodských temných béček, nechybí nezbytný naprosto neomylný hacker (tady samozřejmě v přechýlení s klišovitou vizáží gotické rebelky), který musí být snad v každém americkém thrilleru, stejně jako tak zprofanované citáty z Bible a jejich o to více podivuhodné propojení se sériovými vraždami, umírání při autonehodách s nezbytnými flashbacky, zachránění před smrtí rukou sériového vraha sekundu před usmrcením, bezradná policie, psychopat, kam se podíváš a tradiční sluníčkový happyend to vše tak nějak mile zvrhle završuje. Překvapivě tuctový severský snímek. Ta dlouhá zima a nedostatek slunce dělají své... (12.02.2011)

Asi je to hodně o tom, jakou verzi jsem viděl jako první. Já dal tak nějak neplánovaně přednost té Fincherově a to asi rozhodlo, že mě nadchla víc. Kriminální zápletka je nicméně i tady slušně rozehraná, mrazivá, přesto právě postavy a atmosféra mě z Fincherova pohledu zajímaly intenzivněji. I tak tahle stará filmová škola baví. Může za to zejména nesourodost „detektivního“ dua. Jí se stalo něco ošklivého v dětství a děje se jí to prakticky pořád (slizký správce majetku jest toho ideálním příkladem), jemu se vše bortí pod rukama až nyní. Charaktery obou hrdinů jsou skvěle napsané a jejich rozdílnost musí lákat. Pátrání, u kterého se hodně mluví, prohrabává starými archivy a zase hodně mluví, diváka těší i bez výbuchů, pěstních soubojů nebo přestřelek. Ty dvě a půl hodiny u Finchera přesto chutnaly o krapet víc (snad i kvůli happyendu severské verze).. (06.06.2012)

"Jelikož spolu v poslední době sdílíme soubory, tak asi budeš v obraze." Odsouzený investigativec a zvídavá hackerka spojují své síly a vydávají se po stopě dávno zmizelé slečny s fotkou plnou podezřelých v kapse. To je fajn, pátrání to totiž bylo zajímavé, severské pošmourno taky nebylo marné a ani pomalé tempo vyprávění mne nedonutilo drbat se nudou na ... tam, kde se drbe Al Bunda. Závěr byl sice v rámci příběhu poněkud přeslazený, ale při nezapomenutelné vzpomínce na výchovné scény mezi Lisbeth a jejím "sympatickým" opatrovníkem se mi hladina cukru v krvi zase spolehlivě srovnala. (15.04.2016)

Zatím jsem neviděl novou verzi s Craigem, ani jsem nečetl knižní předlohu. Nevím tedy, do jaké míry se film drží linie originálního příběhu. Co ale konstatuju je fakt, že výbornej detektivní příběh na konci vyšumí v sentimentálním blábolu. Dcera se po letech setkává s nemocnou matkou, novinář konečně získá důkaz ve svém případu a finální zjištění, co se vlastně stalo s Harrietou mě, mírně řečeno, uvedlo do rozpaků. Škoda no. (28.01.2012)