Kniha prežitia

Původně mě ta křesťanská propaganda hrozně srala. Denzel s ní chodil od ruiny k ruině a každýmu cpal knihu, která dokáže odpovědět na všecky otázky. Jenže celá tahle reklama na církev, Ježíše a jeho spasení se odehrávala v tak luxusním prostředí, že špatně hodnotit prostě nemůžu. Akce byla totiž špičková. Denzel ze sebe vysoukal to nejlepší, co dokázal a mělo to energii, jako dlouho žádný takový film. Nedávno jsem například viděl Cestu, a ta, i když se odehrávala v podobném světě, nudila jako blázen. Nevím proč, nedokážu to pochopit. Sám rád čtu knihy z takového světa a vidět filmy také není na škodu. Pár takových už je. Ten pocit, že jste na světě sám nebo že je pár lidí a zbytek jsou mutanti, nebo sráči je zajímavý. Dá se z toho hodně vytěžit. Už jenom proto bych tu křesťanskou myšlenku v tomhle filmu nezahazoval. Ono to vlastně mělo důvod. Kniha přežití je tak hodně zajímavý film, který dokázal to, že se o něm mluví. A to je dobře. Když se o filmu mluví je lepší, než aby zapadl do šedivého průměru. Což zdejší uživatelé s přehledem dokázali. Většinou v tom ale hledali něco více, protože ten film k tomu nabízí. Ona myšlenka celého příběhu totiž nutí zdejší všeznalce nad filmem přemýšlet a stejně nakonec vysledují, že to je velká zhovadilost. To já nad filmem nepřemýšlel, prostě jsem si užíval vizuální orgasmus, a taky to nakonec tak vypadá. (17.07.2010)

Jen pro začátek - ne, nejsem věřící. Náboženská agitka mi ovšem vůbec nevadila. Hodil jsem ji za hlavu jako nutné zlo a hned mi film utíkal lépe. Postapokalyptický svět je vyobrazen perfektně, jako mix světů Terminátora Salvation a Fallouta 3, s filtry jsem také problém neměl a celková stylizace mě opakovaně dostávala do kolen. Denzel Washington jako poutník prochází zdevastovaným světem, mlátí všechny kolem sebe a v každé třetí scéně káže. K postavě Eliho se hodí náramně a od Muže v ohni jde o jeho nejlepší roli. Byl jsem naprosto spokojen jak po vizuální stránce, tak i po obsahové (jen ta hlavní myšlenka mi moc nesedla). Nezlobil bych se, kdyby se točilo více podobných filmů, podobné přestřelky, jaké jsem byl svědkem u domku postaršího manželského páru, bych rád viděl v každém podobně laděném filmu. Nebál bych se srovnání oné přestřelky jako vrcholu s vrcholem série Šílený Max - honičky ve druhém díle. Škoda jen mírně nadprůměrného hodnocení, Kniha přežití by si zasloužila o trochu více. A závěrečná pointa? Nuže dobrá.. (11.08.2010)

PostApokaliptická perfekcionistická krajina, která je jak vystřižená ze hry Fallout 3 a náboženská výprava za lepším zítřkem. To co si film první polovinu u diváka pěstoval, to tu druhou záhy rychle zbořil, téměř až k základům. Začátek Book of Eli je výborný a drsnost s jakou se představil připomínal Mad Maxe 3 a Resident Evil 3, a jako divák jsem se těšil na každou další minutu, ošem do doby než se objevila sexy Mila Kunis, která perfektně nalíčená mezi ostatní špinavce prostě nezapadla, moc tomu ani nepřidal konec ve stylu, který připomínal návrat Lary Croft z Tomb Raidera, Denzel Washington má hodně dobrou paměť a vše skončí vlastně Happy - endem. Film má opravdu dobrou myšlenku, která ovšem není dovedena až do zdárného konce, takže divák si z filmu neodnese to co chtěl film ve skutečnosti zdělit, ale to už je problém špatné interpretace ze strany režiséra a ne diváka. 60 % (31.05.2010)

Příkladná esence filmové audiovizuality: auido zajišťuje ohromující zenovej soundtrack na pomezí Nine Inch Nails a Williama Orbita, vizuál desaturovaná, sépiově utlumená barevnost kopírující fotografie Jana Saudka a slavnou „dream sequenci“ ze Stalkera. Zároveň je Kniha přežití další z přímých důkazů technologického determinismu, podle něhož určuje estetickou podobu kinematografie technologie, protože dříve by podobné meditativní post-apo krajinky oslovující diváky mystickou zkušeností vznikaly velice těžko. (-spoilery-) Není divu, že hrdinové přenesení do takovýchto světů ztrácejí vždy jeden ze smyslů a nejsou schopni jej vnímat v celé své komplexitě, viz ušní žábry Costnera ve Vodním světě (coby mutant podobající se rybákovi slyší skvěle ve vodě, ale o to hůře na souši), mlčenlivost Gibsona z Šíleného Maxe (za celý film promluví jen pár vět) a zraková dysfunkce Washingtona. Přirozené meze, jimiž příroda ohraničila citlivost jejich smyslů, je chrání před přesycením informacemi. Kdyby mohli snímat vše, pak by musela být informačně-procesorová kapacita jejich mozků nesrovnatelně vyšší. Barvami hýřící a mnohotvárný svět, jež poznáváme prostřednictvím postavy Washingtona, je tak nahrazen hrubou schematizací, ve které neexistují ani barvy, ani vůně, ani pocity, ani samo běžné plynutí času. Všechno to zůstává vyhrazeno pouze postiženým, vůně slepé ženě a zvuk třeba Washingtonovi, kteří zas ale nemohou pojmout z bohatosti světa něco jiného. Degrese smyslů, symbolizující nemožnost plně obsáhnout nové přetvořený svět a přenášející tuto ztrátu na hlavní postavu, provází nakonec každého hrdinu z post-apo civilizace. Kvůli této rozpolcenosti mezi světem o sobě a světem pro postavu nejsou post-apo fikce zpravidla čistým žánrem, ohraničeným jasnými pravidly, nýbrž benevolentnějším sub-žánrem, v němž vedle sebe koexistují stará pravidla s novými ustanovenými po světové katastrofě, díky čemuž není Kniha přežití projektem ani vyloženě ambiciózním jako Chvalozpěv na Leibowitze o snaze mnišského řádu zachovat po atomové válce co nejvíce vědomostí z minulosti, ani marshallovsky-dravým, a vzbuzuje tím otázku, jestli než dojít do extrému není lepší kompromis mezi artem/midcultem a žánrem. A odpovídá, že kompromis není k zahození, ačkoliv takový film pak může být napadnut jednak z důvodu přílišného kazatelství, druhak proto, že postrádá více akce. Nespočívá ale právě v tomto výlučnost Tarkovského Stalkera - totiž v tom, že patří do arthouseu, ale střílí se v něm, navštěvují se v něm jiné světy a některé postavičky jsou přes nelíčenou apelativnost téměř až komiksové? (26.12.2010)

Drsný Denzel a vizuál, koupený z druhé ruky od borců za kamerou Terminator Salvation, drží nad vodou tuhle postapokalypsu, ve které místo zombie řádí nemytí motorkáři, degeneráti a pár nadržených knihomolů. Scénář vypadá jak vlhký sen dvanáctiletého kluka z katolického internátu, akční scény jsou sice vyžehlené, ale nastrkané do děje jen tak, aby se neřeklo a zbytek času zabírá pouhé bloumání po rozbořené Americe, které je sice hodně fotogenické, ale jen minimálně ždímá svůj potenciál (atomovou válku vnímáte jen mimoděk, Denzel mluví v hádankách, což je zbytečné, protože o původu jeho tajemné knihy je jasno během několika minut). V závěru už se to zvrhne v neředěnou vírologii, jak za časů Bojiště Země. Od fiaska ale snímek drží sympatický hrdina a jistá ruka bratří Hughesů. Přesto mi asi dneska nedá spát, proč to celé nemohlo být trochu hlubší, chytřejší, akčnější a méně průhledné. Jeden z těch filmů, u kterých klesáte na hodnotící stupnici i proto, že jste na autory naštvaní za to, jak slibný koncept zahodili. Tentokrát do biblického žvatlání, naivních podtextů a triviální pointy. Škoda... další Šílený Max už by se docela hodil. (5/10) (11.01.2010)