Lietam v tom

Kdo čeká další geniální počin typu "Děkujeme, že kouříte" nebo "Juno", musí být zklamán. Je to přesně takhle: (Pozor spoiler) Obstarožní fešák, který díky své práci soutěží o titul "Jsem furt v prdeli", je chudáček maličký. Nemá pořádný byteček, žádné kamarádíčky, jedinou sestřičku zná jen z emailíčků, pohybuje se v luxusní šedi leteckých prvních tříd a neosobních Hilton hotelů, ale myslí si, že "tak je to spravne a tak to ma byť" a nic víc nepotřebuje! Jednoho krásného dne potká v letištním baru paní, která vypadá, že je jeho ženský klon. Mají spolu styk, pak další a ještě jeden, až se nám chudáček maličký zamiluje! Vystopuje paniččinu adresu, ozlomvaz jí běží vylít srdíčko, zazvoní u dveří a to by jste po pěti vteřinách neuhádli!!!: Panička má dva fakany a úžasného manžela. Střih a hrdina odchází šedivým letištním terminálem vstříc svému osudu chudáčka maličkého. A mezi těmito mantinely - bla bla bla, klišé, klišé, klišé, jediný vtip, blá, blá, klišé, klišé konec. Nicméně Clooney je feshak a charismatický, tak dvě hvězdy. (08.01.2010)

„Áno. Pekný úsmev. Pekný úsmev by mohol stačiť.“ Takmer vynikajúca Jasonova smutná komédia (páčila sa mi viac, ako JUNO), odohrávajúca sa v atmosférických hoteloch, moteloch, lietadlách a letiskových halách, kedy, ani nevieme ako, začína cez nočnú oblohu prebleskovať pocit, že sa po dlhšom čase zasa pozeráme na film, ktorý má zmysel a, aj keď to znie ako klišé, nám niečo dá. V spoločnosti Jasona Reitmana (zozadu producentsky krytého otcom Ivanom) a Georgea Clooneyho o osobných veciach, o tom, či je vernosť lacná a o záležitostiach, ktoré možno ešte nechápete, ale raz pochopíte. Ak nie, bude to katastrofa. (27.05.2011)

Velmi zajímavé (a jímavé) drama s hlubším přesahem. Vnitřně vyprázdněná americká (západní) společnost a reflexe krize takovéhoto hodnotového systému. Příběh zasazený do středostavovského prostředí zřetelně odkazuje k slavné Kazanově Tiché dohodě. Má však jednu zásadní vadu - kolísavou úroveň, některé pasáže jsou tak trochu nudné. Filmové boření amerického snu je nyní téměř moderní. Lítáme v tom všichni. K avizované metě Americké krásy tenhle filmový projektil ovšem nedoletěl ani zdaleka... (21.03.2010)

Nejdřív jsem si myslel, že je to povrchnější než Reitmanova tabáková óda. Pak jsem si myslel, že je to nudnější než epopej uhláškováné těhotné teenagerky. Jenže pak jsem si uvědomil, že povrchnost byla jen maskovaným štítem, který mi měl znemožnit uvědomění, že i já táhnu svůj batoh. A že tahle jednoduchá, až spielbergovská fráze, skvěle funguje i bez filozofického chrapláku George Clooneyho, úmyslně husičkovské Anny Kendrick i životem protřelé Very Farmigy. Lítám v tom je jen nažehlenou a vycizelovanou demonstrací pravidel, které skrytě ovládají životy většiny lidí. Právě jejich "nabílednost" by snad někoho mohla svést k pocitu, že Reitman trivializuje a hraje na oscarovou jistotu. Ale ono to opravdu není o jemném jazzíku, záběru na plovoucí oblaka a pár hláškách o elitním klubu sběratelů kreditek. Otevřete svou mysl, otevřete svůj batoh, a tenhle film rázem začne vypadat jinak. A pokud to cynikové nazvou lacinou spielbergovinou, tak ať si... myslím, že s takovou pochvalou Jason snad ani nepočítal. (09.02.2010)

Scénář: Jason Reitman, Sheldon Turner .. Hodnotné. Šarmantní George Clooney v roli střižené na míru osobnosti a zároveň výborně satirická reflexe krize, plná úvah a čistých pravd ze života. Progresivní Anna Kendrick a uhlazené filmařské řemeslo jako potěšující přídavek. Naplnit dlouho prázdný batoh může bolet, ale odhodit svůj zaplněný taky nejde lehce. (07.01.2010)