Vojna bohov

Zhlédnuta 3D verze. Immortals je snaživka. Ví, že bude srovnáván s 300 a snaží se, moc se snaží být lepší. Bohužel prohrává na (téměř) všech frontách. Akce, zpomalovačky, krev, epičnost, drama, příběh, způsob vyprávění… jediné, v čem se alespoň vyrovnal Třístovce jsou vypracovaní chlapi (myslím, že Henry bude jako nový Superman velmi přesvědčivý, svalovinu na to má a dřevo taky není) a kráska v hlavní roli (jen by mě zajímalo, jestli to byl body double v té postelové scéně, ale nebudu si to kazit a pátrat po tom). Freida je rozhodně kus krásné ženské, klobouk dolů. Prakticky celý film uběhne rychle a moc se nenudíte, nicméně když film skončí, tak si řeknete, že to mohlo být mnohem lepší. Že to bylo v 3D jsem si vzpomněl až při konci, kdy to bylo i trochu poznat. Stejně jako jsem si při závěrečné bitvě vzpomněl, že to měl být akční film. Prostě a jednoduše, jednoduchá jednohubka, kterou si ještě někdy dám, ano. Ale, řečeno slovy doktora Sheldona Coopera: "Proč bych se ve světě, kde existuje 300, měl spokojit s něčím jako 300?" 70 %. (17.11.2011)

Podoba s Třístovkou je neoddiskutovatelná. Dokonce bych se nebál říci, že Snyder je vizuálně protřelejší a bystřejší. Především pak ve velkých celcích je vidět u Immortals lehká improvizace, až rutinérství. Celek je ale velmi nápaditý, boje výtečné, Některé technické kejkle neskutečně vyladěné a pojetí vizuální stylizace se mi zamlouvá. Svezlo se to na úspěchu někoho jiného, ale na druhou stranu proč ne ? Mickey Rourke nemá opět konkurenci z hlediska charakterů. (19.12.2011)

Nevím, zda je moje hodnocení úplně pravdivé a objektivní. V kině jsem seděla s téměř otevřenou pusou a po představení jsem zase měla pusu plnou kritiky. Dívalo se mi na to moc hezky a všechny ty efekty a překrásné záběry byly hodně líbivé. Uši si také nemůžou stěžovat. Herecké obsazení moc dobré, ale nějakou dobu mi tam neseděl Henry Cavill. Dějově by se tomu asi dá také mnoho vyčíst. Mně u toho ale nejvíc chybělo nějaké vyvrcholení, které divák u takového filmu nutně potřebuje. Takhle jsem měla pocit, že se nic moc neděje. Slabší 4*. (05.12.2011)

Tarsem Singh je skvělý vypravěč svého fantastického světa. Po dlouhé době tak mám tu čest sledovat režiséra, který do svých filmů dává hodně ze sebe a pokaždé mě minimálně jejich obrazová stránka dokáže bez problémů sejmout. Mrzelo mě ale, že u Války Bohů, které kulisy měla bravurní, mě nebavil samotný příběh. Byl neuvěřitelně nepřehledný a s herci se nedalo nějak sťuknout, aby si na ně člověk zvykl a mohl s nimi směřovat do závěru filmu společně. Byla to škoda, protože vizuální stránka byla naprosto dokonalá. Takovou jsem hodně dlouho neviděl. (26.03.2012)

Klíč k tomuhle filmu se jmenuje Caravaggio, z něhož film čerpá co do stylu i co do postav. Jednak se tu očividně pracuje s velmi vysokým kontrastem mezi světlem a tmou, pro něhož se vžil termín šerosvit. Ten dává scénám dynamiku i určitý vznešený patos. Film jde ale místy mnohem dál, poněvadž v některých scénách žene šerosvit do extrému a nechává je docela bez osvětlení, jak je zřejmé třeba na začátku v táboře Hyperiona, kam zavítá zrádce Lysander, nebo při závěrečném rozhovoru Hyperiona a Thésea před bitvou, jimž není vidět vůbec do obličeje. Když si to srovnáme s prvním Kmotrem, kde kameraman Gordon Willis zhruba v deseti procentech času zajistil, že nevidíme Brandonovi do očí, a to tím, že eliminoval boční/doplňkové světlo, které tyto tmavá místa okolo očí vykrývá, tak je zřejmé, že Válka Bohů, kde je obraz místy ponořen do tmy úplně, představuje oproti Kmotrovi ještě radikálnější a drzejší porušení pravidel. Což samozřejmě nelze než kvitovat. Opakem tohoto přístupu nacházíme v televizi, kde je téměř povinnou normou, že každá plocha, byť zcela nevýznamná kdesi v odlehlém rohu, je zasvícená. Na druhou stranu je třeba přiznat, že u Kmotra šlo o záměrnou snahu ponoukat diváky k tomu, aby přemýšleli, co se odehrává Brandonovi zrovna v hlavě, kdežto zde máme co do činění hodně s efektem. Válka Bohů ale nenavazuje na Caravaggia jenom stylem, ale i postavami, jelikož italský mistr byl znám jako člověk, který maloval prosté lidi své doby bez jakéhokoliv přikrašlování, jednou mu třeba jako předobraz k obrazu Smrt Panny Marie posloužila děvka, a v tomhle filmu máme víceméně totéž, poněvadž ty postavy, ať bozi, polobozi či lidé, jsou nedokonalé, chybující a můžeme říct i trochu zabedněné. Třeba takový Théseus (-spoiler-) neodvrátí smrt matky, luk mu seberou přímo před nosem, nezabrání ani vypuštění titánů, a nebýt bohů, tak ho zavalí šutry. Vrcholem je pak jeho hrdinský proslov před bojem, který je spíše k smíchu a má daleko od podobných projevů z Troji nebo Třístovky, ovšem všechno to je záměr, jelikož hlavní myšlenka filmu spočívá zjevně v tom, že skutečnost za velkými legendami často velmi zaostává. Aby to Tarsem Singh patřičně ukázal a zdůraznil, naložil s antickou mytologii stejně jako Caravaggio s Biblí – po svým a dosti svévolně, ale ve výsledku o to lépe. Natočil boží film o polo/bozích, kteří nebyli tak docela božští. (21.02.2012)