Temnota dětské duše

Netradiční mysteriózní komorní počin se zajímavou duchařskou atmosférou (ikdyž chvílemi pokulhávající). Chybou tohoto snímu je, že si hraje na víc než ve skutečnosti je. Obal DVD ani uvedený obsah filmu totiž každému divákovi po shlédnutí jistě nepřijde jako poctivá hra ze strany distributora. Postupně narůstající hutná atmosféra je zmatenými scénami zbytečně srážena na kolena a pracně vytvářené erotično mezi hlavními představitelkami se svým zmateným lesbickým vyvrcholením zcela jistě nenaplňuje ani v nejmenším očekávání mužské poloviny diváků, třebaže díky svůdné kráse kypré Leely S. tam je nemalý potenciál to dotáhnout na vyšší level. (24.02.2011)

Dá se říci, že film byl pro mne zklamáním. Z počátku je atmosféra celkem ponurá a člověk neví co čekat. Bohužel od půlky filmu film dosti klesá. Jediné v čem mě film potěšil bylo, že jsem odhadl sexuální orientaci hrdinů a závěr, který jsem také poměrně brzo odhadnul. Jde o průměrnější thriller o jedné zblázněné vychovatelce. Onu scénu s housličkami jsem nepochopil, proč hrála tak vážná hudba? Největší sklamání mi přinesl samotný český název, který diváka uvadí na scestí. U tohoto filmu je to extrémně znát, protože se podívejte na jméno v originále - In a Dark Place - nic o dětech. (21.01.2012)

Tento film absolutně postrádá jakoukoliv kvalitu. Není žádný, skutečně žádný bod, který bych vyzdvihl alespoň jako "dobrý". V první části filmu se setkáváme s jakousi scénou, která není důležitá. Potom se dostaneme do situace, která je zbytečně urychlená a tak nahňácaná, že nedává smysl. Hned po ní přijde scéna, která je totálně zbytečná a potom ještě část, jež je nepochopitelná. A v tomhle schématu (stejně jako na dvou místech) se odehrává celý zbytek filmu. 95 minut mého života utracených pro sledování takové debility, že možná i díl a půl GoT by byla lepší alternativa pro mrhání časem. Tohle je vražda. Nudná, neúplná, špatně zahraná alternace na porno všeho druhu. Hlavní postava se neustále a s vervou prochází na plátně v županu, jehož výstřih zřejmě měl přilákat nejapné honibrky jakožto aspoň nějaký distribuční kanál. Po pohledu na přirození té podivné zlé ženské, jejíž jméno snad zaznělo jenom jednou, jsem rezignoval a na zbytek filmu se díval s ještě větší mírou nadsázky než na první část. Vlastně jsem zjistil, že ne tak úplně chápu pojem "horor". Pokud tohle byl horor, musím přehodnotit celý svůj život a svým dětem pouštět Princeznu ze mlejna až po dovršení 15 let. Spíš mi to připomínalo jakýsi studentský pokus o vtip, je v tom erotika (nevkusná, kýčovitá), je v tom humor (těžko se dá najít, ale přísahám, je tam!), je v tom pokus o herecký výkon (>pokus<)... jen ta děsivá část jaksi chybí. Nejhrůzostrašnější mi přišla chvíle, kdy na sebe ječely ty lesbičky. Heslovitě, chcete-li - nuda, špatné herectví, bez příběhu, bez pointy, bez nápadu. 10% (22.06.2015)

Temnota dětské duše je režisérsky nezvládnutý horor o temných místech mysli. I když je po celou dobu filmu vidět, že určitá snaha o vybočení s průměru tu je, nezkušenost režiséra vše strhává a ruší. Na filmu šlo vidět, že rozpočet nebyl zrovna obřích rozměrů, což nemusí být vždy na škodu. Herci jsou mizerní, pouze dětská dvojice odvádí alespoň standartní výkon. Nic moc tedy... (23.05.2009)

Normálně mi nedělá problém komentovat film bezprostředně po jeho shlédnutí, ale u tohohle to problém byl a pořád (už je to asi 5 dní) ještě je. Temnota dětské duše je, pro mě zcela překvapivě, totiž jeden z těch filmů, který pokračuje i poté, co ho dokoukáte, vězí vám v hlavě a ovlivňuje vaše myšlenky, nutí vás rozebírat to co jste viděli dál a dál a nutí vás snažit se dopátrat se alespoň nějakého závěru ohledně toho, co jste to vlastně viděli. Pro mě tento film byl skoro rána z čistého nebe. Pravda, je to jako by si scénárista a režisér otevřeli kuchařku duchařských (?) hororů a podle těch nejvyzkoušenějších a nejzaručenějších receptů (podle nichž nemůžete nic zkazit), natočili sice ne originální, ale chutný psychologickoduchařský chod. Ale!!!!! Přes všechnu neoriginálnost a komornost pokrmu, ho dokázali přikořenit něčím, co zanechává dlouhý chuťový ocas. A to je něco, co mám na filmech hodně rád, když s vámi tráví nějaký čas i poté, co vyjdete z kina, nebo vytáhnete DVD z přístroje. Bezprostředně po shlédnutí filmu a i hlavně díky náhlému, nečekanému a na první pohled nic nenaznačujícímu a nevysvětlujícímu konci (film jako prostě najednou skončí, jako když zmáčknete vypínač a v místnosti se najednou, v nečekanou dobu) zhasne, jsem lavíroval na nějakých 50%. Jenže druhý den ráno jsem šel vyvenčit psa a zjistil jsem, že ten film nemůžu pustit z hlavy a tak jsem tomu dal volný průchod, strávil s ním celé venčení a dobral jsem se k tomu, že jednak ten konec má svůj smysl, ale najednou mi dává smysl i celý film. Takže, v mých očíh ten film zraje jako víno, čím delší doba uplývá od okamžiku, kdy jsem ho viděl, tím více v mých očích stoupá na hodnocení. A nejen kvůli dobře odvyprávěnému příběhu, ale také kvůli Leelee (konečně nějaká dobře stavěná, neokázale hezká herečka s neuvěřitelně uhrančivýma očima), Taře Fitzgerald a zajímavé hudbě. Možná si budete klepat na čelo, ale jdu do 4*. Tu pátou nedávám jen z jakéhosi záchvatu objektivnosti. (13.08.2010)