Oddělené světy

Od první minuty filmu je jasné, že jde o vyjímečný snímek, hlavně co se týče atmosféry. Lovestory, které prožíváme s mimochodem velmi zajímavou mladou hrdinkou, je strhující zejména díky jejímu členství u Jehovistů. Nejedná se vůbec o nějaký sektologický rozbor, režisér prostě využívá nabídnutý prostor, a to velmi netradiční. Pro českého ateistického diváka to znamená až pobouření náboženskou demagogií Svědků Jehovových, to je však zde vedlejší. Jde o zásadní rozhodnutí postavit se na vlastní nohy i za cenu ztráty nejbližších. Většina z nás před toto extrémní dilema nebyla postavena, a z toho především režisér Oplev těží. To musí sebrat každého, pokud je to vyprávěno realisticky. Zde sice místy tvůrce sklouzává k zaujatosti, ale jakoby si to v poslední chvíli uvědomil, stáhne svůj odsuzující verdikt zase zpět a věnuje se jen popisu situace. A tak přesto, že jsme podvědomě tlačeni emocemi do výbuchu vzteku a zničení všech Jehovistů atomovou bombou, rozhodnutí zůstává jen a jen na nás, jelikož Oplev natočil vlastně jen "krátký film o lásce"....P.S. nepřeceňoval bych jeho protijehovistické poselství!!! (11.10.2010)

Nie som si istý, či som potreboval vidieť film o problémoch ľudí, s ktorými nechcem a nebudem mať nič spoločné. A nemyslím tým iba Jehovistov, pretože tí sú iba špičkou ľadovca, voči ktorým sa ostatní veriaci vymedzujú (asi preto, aby si pripadali lepší). Je pravdepodobné, že každé náboženstvo veriacim viac berie, než im dáva. Inak by asi nemohlo fungovať. Takže pozitívami filmu bolo, že sa v ňom nevraždilo, nesúložilo bez zatmievačky, nefuckovalo do bezvedomia a telefonáty nekončili uistením, že toho na druhej strane drôtu milujeme. (11.11.2009)

Síla Oddělených světů spočívá jednak v tématu střetu náboženského pohledu na svět, který se řídí strnulými pravidly formovanými v dávné minulosti a nerespektuje měnící se společnost, s pocity dospívající dívky, která se musí vyrovnat s probouzející se sexualitou a s poznáním, že existuje i svět mimo její náboženskou komunitu, svět pestřejší, svobodnější a lákavější. Jenže ochutnat jeho plody znamená riskovat vyobcování z prostředí, které dosud tvořilo vaše zázemí, a ztratit přízeň nejbližších členů rodiny a přátel. Druhým plusem je obsazení hlavní role. Rosalinde Mynster je dostatečně tvárná a schopná herečka, aby jí člověk uvěřil jak polohu citově tápající pubescentky, tak i oddané dcery, která chce dostát závazkům k rodině. Navíc je i sympatická, takže divák stojí na její straně, aby v tom nevyhnutelném střetu utrpěla co nejmenší šrámy. Film zdůrazňuje známé kontroverzní body v učení Svědků Jehovových. Je ale nutné zdůraznit, že z hlediska svého působení na veřejnost byli vždycky nebezpečnější např. vyznavači taťky Moona se svou taktikou bombardování láskou a především desítky malých skrytě působících sekt, jako byl u nás případ stoupenců Imanuela Parsifala. Taktika náboru nových oveček, jaký Svědci Jehovovi praktikují, moc efektivní není. Na druhou stranu, jestli se něčím opravdu zásadním liší od stoupenců tradičních křesťanských církví, pak je to zápal svých příslušníků a odhodlání žít důsledně v souladu se svým přesvědčením. Celkový dojem: 75 %. Film by si možná zasloužil silnější závěr. (26.01.2013)

Takový komorní, svým vyzněním až televizní film, který ve svém lpění na detailech a soustředěním se jen na několik jednotlivých osudů dobře vystihuje celkový zrůdný model fungování mechanismu sektářského života a ostrakizování z něj. K Svědkům Jehovovým přistupují tvůrci navíc až překvapivě civilně a zbytečně je nedémonizují, jejich postavy zůstaly stále obyčejnými lidmi a nevyzněly jako monstra, což je velký klad snímku. Ač mám k této sektě/církvi ambivalentní vztah, v podstatě je jen jednou z mnoha několika desítek, možná stovek jí podobných, na příkladu fungování Svědků Jehovových v kontextu tohoto rodinného dramatu je dobře patrné, jak zhoubný vliv má na jedince i na strukturu jeho rodiny ortodoxní praktikování víry a obecně vlastně čehokoliv v lidském životě... (10.10.2011)

Film, ktorý vkusne a nenásilne poukazuje na iný pohľad vnímania sveta, lásky k bohu a života samotného. Ale i to ako sa tieto väzby môžu pretrhávať, a ako sa človek dostane na križovatku a musí sa rozhodnúť ktorou cestou života sa vydá ( pričom nech sa rozhodne akokoľvek, nechá za sebou niekoho milovaného). (08.12.2011)