Tichý společník

Opravdu divné, že film, ve kterém se sejdou Jiří Schmitzer, Rudolf Hrušínský, Radovan Lukavský, Oldřich Vlach a další páni herci nestojí za nic. Dětští hrdinové jsou dost slabí a nevýrazní, taky oba tímto filmem skončili, i když ta dívenka se mi tehdy docela líbila. V roce 1988 se určitě daly natočit adresnější a lepší filmy, tohle je atmosférou spíše rok sedmesátý, normalizační film. Scénář napsal podle své vlastní knihy Ladislav Langpaul taky napsal scénář k Mysu dobré naděje, ten je ještě horší a to je skutečně normalizační dílo. Tak asi bude problém ve scénáři a režijně nic moc vedení dobrých herců. (21.09.2016)

Mně se to líbilo. Z toho roku 88 kdy film vznikl už byly cítit pozvolné závany kritiky režimu. Má se člověk ohnout a žít si dobře s požehnáním papalášů? Nebo mít rovná záda a výhody z přátelství s mocnými zapomenout? V období normalizace se touto otázkou asi musel zabývat každý a vždy záleželo na osobní odvaze a charakteru jednotlivce... Tady se už o tom dokonce natočil film. Hlavní hrdina v podání Jirky Schmitzera ale neřeší jen kariérní růst v redakci novin, ale i starosti se synem v rámci rozvedeného manželství a soužití se starým otcem... Všechny postavy byly fajn, nejvíce mi jako tradičně sedl pan Hrušínský v roli fotografa. Ta jeho vnitřní moudrost z něj opravdově sálala a já mu věřil každé slovo. Koho by napadlo v tom roce 88, že nás bude těšit svým herectvím už jen 6 let... Dávám tedy za tři naběračky koktejlu na párty. * * * (27.09.2018)

Československé psychologické drama, jež vypráví o neuspořádaných rodinných poměrech rozvedeného redaktora novin Františka Staňka, jehož ztvárnil J. Schmitzer. Tento muž, žije v domě se svým otcem moudrým R. Lukavským a dějový zlom přichází v okamžiku, kdy ho jeho exmanželka D. Bartůňková přesvědčí, aby si vzal jejich čtrnáctiletého syna Filipa (T. Jánský) k sobě. Vztah otce a syna je poznamenám dlouholetým odloučením a logicky tak Filip vychází lépe s dědečkem. Pan Lukavský dává synovi často najevo svou nelibost se způsobem vedení jeho života, neboť J. Schmitzer zřejmě dal v minulosti přednost kariéře před synem a rodinou. Tichý společník z titulu filmu má právě vyjadřovat Schmitzerovo stále přítomné černé svědomí. Staňkovo jednání je totiž též ovlivňováno jeho nadřízenými a mocnými muži, s nimiž nechce ztratit dobré vztahy. Snímek popisuje i Filipovo seznamování s novým kolektivem ve škole, které až na počáteční potíže zvládl dobře. V závěru dochází k situaci, kdy se má otec Staněk rozhodnout, zda bude jednat podle toho, co po něm chtějí jeho představení, aby mohl nastoupit na místo šéfredaktora, anebo se postaví za svého syna navzdory všem problémům z toho vyplývajících. Toto jeho veledůležité rozhodnutí bohužel zůstalo autory snímku otevřeno a divák může pouze doufat, že se tentokrát rozhodne správně. V menší roli fotografa se objevil svérázný R. Hrušínský, jenž se kvůli svému nepředvídatelnému chování dostává se Schmitzerem do konfliktu. V ještě menší roli primáře se objevil Hrušínského syn Jan a postavu vedoucího stavebního podniku, proti němuž nechce Staněk vystoupit, ztvárnil neokoukaný M. Vágner. Režisér Z. Flídr natočil zajímavé psychologické drama o muži, jenž se nemůže rozhodnout, zda bude jednat podle svých pocitů či podle toho, co se od něho očekává. Výsledný dojem poněkud kazí záměrná neukončenost filmu, ale přesto se domnívám, že toto drama mohu zařadit do nekonečné řady průměrných a zapomenutých československých filmů. Současně jsem překvapen, v kolika filmech české, ale i slovenské produkce byl v této době obsazen J. Schmitzer do hlavní role, ačkoli se dle mého názoru nejedná o nikterak vynikajícího herce. (17.08.2022)

Nenápadný, zapadlý film, ale asi za to mohou jeho tvůrci. Sice měli k ruce zajímavé až vynikající herce, jenže když je kritika jen mírná či náznaková, vztahy nevyřešené a trochu více dramatu až na konci, ani herci neudělají více. Navíc když se přiblíží pointa, stane se.... Stejně jako se nemohou hlavní hrdinové rozhodnout, co je v jejich životě správné, nerozhodl se ani autor scénáře. (13.06.2022)

Přišlo mi neuvěřitelné, že v době, kdy se točily filmy typu Bony a klid nebo Kopytem sem, kopytem tam, vznikne něco tak plytkého. Kdyby film vznikl o deset let dříve, pak by snad mohl být označen za "kritický k nešvarům doby", ale v roce 1988? Nejdříve jsem se divil, proč mě ten film v době vzniku zcela minul, v té době jsem měl zkouknuté téměř vše, co v kinech běželo, na konci jsem se už nedivil. To zřejmě do našeho maloměstského kina (raději) vůbec nedorazilo. Klišé na klišé, vše předem čitelné, zcela papírová mluva, zejména těch mladých. Snad jen jeden zajímavý postřeh - "Stavba, to je zákon!" - to pro ty velké stavby platí dodnes. (13.11.2011)