Ip Man: Zrodenie majstra

Ip Man je v chytrém slova smyslu podbízivý film, přináší všechno co máme rádi a přitom se výsostně tváří, jakoby to nebylo jeho účelem. V závěru vypadá jako ultimátní historická výpověď o Japonských utlačovatelích a Činském národním hrdinovi a přitom v průběhu do děje elegantně vsouvá všemožné tréninky a zápasy, aby si diváci mohli dosytosti užít perfektně zpracované a efektně natočené bitky ždímající herce i samotné Wing Chun na maximum. I přes své ctnostné poslání je to totiž čistokrevná bojovka, s klasickými národními a rodinnými hodnotami... Na druhou stranu ale nepřekypuje originalitou, není tak působivý opus jako Hrdina a jeho emocionální rovina (finále) těsně zaostává i za Fearless. 9/10 (22.06.2009)

Donnie Yen nabral v poslednej dobe druhý dych a po niekoľkých výborných akčných filmoch predstavuje svoju životnú úlohu, majstra Ip Mana v možno najlepšom bojovom filme vôbec. Filmy o legendárnych hrdinoch vždy patrili medzi hong kongskými bojovými filmami medzi tie lepšie, keďže sa okrem prepracovaných bojových scén viac snažili aj o zaujímavejší scenár a lepšie vykreslenie postáv a v tomto patrí tento film medzi špičku a rozhodne z toho nie je len ďalší akčný film, ale plnohodnotná historická dráma. Tu som bol nadšený už od samotného úvodu, Donnie Yen stvárnil Ip Mana dokonalo, je to neskutočne charizmatický sympaťák, ktorý aj keď vlastne nič poriadne nerobí a rodinu prakticky zanedbáva, nedá sa mu nefandiť, tá jeho pokora a sebavedomie v jednom a riešenie jednotlivých situácií sa mi mimoriadne páčili a tak aj keď je film ešte dejovo jednoduchší a nemôže sa oprieť o silnejší motív, veľmi ma to bavilo. A navyše sa mu darí skvelo vykresliť jednotlivé postavy a vytvoriť si k nim vzťah. No a keď už dôjde k samotnej japonskej invázii, film už začne fungovať dokonalo v každom ohľade, získa perfektnú atmosféru, všetky dôležité postavy prejdú čiastočnou premenou, pribudne skvelá dávka čínskeho patriotizmu, presne v takej miere, aby vyhovoval najlepšie a celé to má taký silný náboj, že sa už o inom, ako maximálnom filmovom nadšení hovoriť nedá. Obsadenie už ani nemohlo byť lepšie, Donnie Yen v najlepšej forme a úlohe, jeho veľmi zaujímavá manželka Lynn Hung, nesmie chýbať skvelý Simon Yam, parádny záporák Hiroyuki Ikeuchi, ktorého postava ma veľmi bavila, aspoň má charakter a tak sa mu dá určitým spôsobom aj fandiť a množstvo výborných vedľajších postáv, ako policajt, chudobný majster, ktorý si chce otvoriť školu a veľa iných. Takže film ponúka toľko kladov, že by bol skvelý aj s priemernejšiu akciou, ale to ani omylom, ešte aj v tomto vyniká. Súboje sú rozmanité, nechýbajú jeden na jedného alebo proti presile, rovnako v niektorých nejde takmer o nič a v iných zase o všetko, takže ešte aj v tomto sú vyvážené, ale majú vynikajúcu choreografiu, jednu z najlepších, s akými som sa vôbec stretol, sú skvelo natočené a až na pár trochu upravených momentov, kedy sa použijú laná aj úplne realistické, Na wing chun v tomto prevedení sa neskutočne dobre pozerá. A aby to nebolo všetko, každý súboj nefunguje len sám o sebe, ale vždy mu predchádza niečo zaujímavé, takže sa mi páčila aj ich motivácia. Najlepší je rozhodne súboj s desiatkou karatistov, toto je jedna z najlepších bojových scén vôbec, ale všetky sú špičkové a v iných filmoch by patrili medzi ich vrchol. A film nezaostáva ani režijne, toto už nie je len akčný film, ale kompletne prvotriedne zvládnutá práca. A ani hudba nezaostáva, aj tá sa vydarila. Tu sa nedá nič vytknúť, Ip Man je jednoducho jeden z mojich najobľúbenejších filmov vôbec, ktorý je skvelý v každom ohľade. 94% (23.01.2009)

Donnie sviští po dojo se vztekem v očích, japonskými bajonety v zádech a ambicí trumfnout nejen Fearless, ale všechny kung-fu životopisy kolem. A má na to nejlepší tým. Wilson Yip si po noirové kriminálce, comicsové adaptaci a akčním thrilleru připisuje na konto další zvládnutý žánr. Bohužel čím náročnější příběh vypráví, tím víc se mu plete do cesty slabší dramaturgie (linie jsou jen tak vršené na sebe, gagster Fan Siu Wonga i mladší bratr jedné z postav štrádují dějem naprosto neochočeně) a slabší Donnie Yen, jehož kamenná tvář sice funguje v akčních sekvencích, méně pak při samotném hraní (Jet vede na body). Jakkoliv je film ve výsledku dech beroucí (což je méně než dechberoucí, aby bylo jasno :), nevyhne se při srovnání člověk pocitu, že na Fearless bylo více peněz, více času a především více opravdových herců - zaporák je nevýrazný, a rozhodně to není jeho jednorozměrností, ta je pochopitelná, slouží k akumulaci hrdinova hněvu. Od dob Fist of Legend se ale charismatičtí japonští generálové hledají těžko. Asi. Ale dost kritiky - "heslo máme holé ruce" v tomhle případě značí jen to nejlepší, protože když to Donnie rozjede v akčním módu, trhá na kusy japonské vojáky i pouhopouhé režimu oddané karatisty-pěšáky. Scéna v japonském dojo posouvá možnosti choreografie zas o kus dál. Wing Tsun v syrovém módu ukazuje neskutečnou brutalitu tohoto umění, a Yen ani Sammo Hung na postu choreografa si neberou žádné servítky (vzpomeňte si na drsné akční scény v Prodigal Son a vynásobte vnitřní krvácení deseti). Yip Man pobíhá po místnosti a šije to do Japonců jako kulomet s tlumičem. Buch-buch-buch... raketové ruce mění lidské interiéry na masokostní moučku a vám je nevolno. Hung čistotu akčních scén trochu kalí svými tradičními drátovačkami, které bychom už dneska v Donnieho filmu nečekali (někdo vyskočí do salta a získá tím dopřednou sílu na dva další kopy), ale tenhle kontrast vlastně není na škodu věci. Neubráním se prohlášení, že jsem od Yipa čekal trochu vyváženější a učesanější film, ale když si uvědomím, do čeho se to vlastně pustil, musím přimhouřit oči nad výhradami, zatleskat odvaze a těšit se na... druhý díl. (07.01.2009)

Ijááá tááá henááá.. moje kung-fu je lepší, než to tvoje. Ne, moje je určitě lepší. Já ty asijské emoce nějak nedokážu strávit. Naštěstí první housle tu hrají precizní souboje, které ukazují brutalitu a syrovost umění Wing Chun. Choreografové dostávají jedničku s hvězdičkou. Zbytek je bohužel horší. Všechny ty prvky rodinného a okupačního dramatu okolo jsou totiž k těm lahůdkovým bojovým sekvencím nesmírně nevyvážené. Příběh je mizerný, dramaturgie selhává. Seznámíme se s několika ústředními postavami, příběh je přerušený, další linie jsou tak nějak vršené na sebe, a vlastně se začíná od znovu. A některé postavy se tak v ději pohybují hodně nelogicky. Prostě mi chybělo víc opravdovosti. (19.06.2014)

Viděl jsem koně blejt, hada chcát a žábu bušit pěstí do skály, ale tohle jsem ještě neviděl. Kromě toho, že je to takový krásný romantický vizuál, je to vymakaný bojový historický film podle skutečné události (ne, je to fantasy). Ale k věci. Yip man se svým stylem Wing Chun, zdánlivě jemným bojovým uměním, tvrdě pořáží své protivníky v cestě za osvobození Číny během druhé světové. Je to aristokrat jemných mravů. Posedává a pokuřuje a snaží se bránit konfliktům. Když ale dojde na lámání chleba, dojde i na lámání kostí. Wing Chun udeří nelítostně a tvrdě. Kamera dovoluje celistvé přehledné záběry, takže bitkám věříme. A to i v případě, kdy Donnie Yen alias Yip Man doslova ubije k smrti deset japonských karatistů během lusknutí prstů. Předpokládám, že tato emotivní scéna vejde do dějin Martial Arts ale i kinematografie jako takové. Jen si na ni vzpomenu, hned bych šel do nějakýho kumite mlátit japončíky. Závěrem bych ještě poukázal na ty rychlé pěsti, kterými Yip Man obšťastňuje k jisté nelibosti své protivníky. Z tak rychlých a tvrdých ran pěstí do všech možných citlivých míst mám dodnes mokré sny. (26.04.2011)