Veľkí bratia

Velcí bratři je velká komedie, na kterou jsem za sebou koukal dvakrát a přemejšlel jestli jí nedám pět hvězd, což se nakonec nestalo, ale bavilo mě to taky dost. Hlášky tam jsou na které se nezapomene, herecké výkony taky stojí za to, a Seann William Scott mi opět ukazuje, že kde je on, tak tam je o zábavu postaráno a hlavně se mi líbí, že on si sedne s každým, s každým je kamarád a s každým dokáže sehrát supr dvojku, stejně jako tady s Paulem Ruddem, jenom by si mohli tvůrci odpustit ty přehnaný sexistický narážky, jinak to fakt mělo nápřah jak síla Mika Tysona, když kousal Holyfieldovi ucho a každej z toho byl vodvařenej. (20.06.2009)

Pásová manufaktúra na tento štýl amerických komédií stále naberá na objeme výroby a pokiaľ budú koneční spotrebitelia aspoň tak otupení ako doteraz a bez povšimnutia budú prijímať a akceptovať tento druh zábavy, tak podobný štýl filmov nikdy nezanikne. Príbehovo plytké, herecky nezáživné, hudobne fajn, pár nápadov a scén síce pôsobí osviežujúco, ale tie by nestačili ani na slabšiu epizódu zo seriálu Priatelia. Ale nakoniec je to možno aj fajn, že sa stále musíme trápiť aj s takýmito odvarmi, lebo popri nich by si skutočný labužník filmových skvostov asi tak nevychutnal filmy, ktoré sa dotýkajú filmového neba. 40%. (25.12.2010)

Mám slabost pro mezigenerační střety, které z vzájemně se iritujících cizinců udělají bratry v triku, aniž by to šustilo papírem a přáním scenáristy. Mám slabost pro herce, co se alespoň jednou vymaní ze škatulky a dají nám zapomenout na jejich osudovou roli. /Stiffler/. Mám slabost pro Paula Rudda už od dob Clueless, ale poslední dobou je doslova k sežrání a umí psát vtipné dialogy a situace, v nichž jsou popkulturní odkazy a erkové hlášky pouhou třešinkou na dortu. Mám slabost pro dětské herce, kteří roztomilost válcují totální spratkoidností a přivádějí všechny kolem k šílenství. A konečně, mám slabost pro koncepty, které přes všechny překážky kolem v zásadě chápou život jako optimistickou dětskou bojovku, i když se momentálně cítíte jako totální lamaloser. S výjimkou lehce doslovného závěrečného songu takřka bezchybné v kategorii feel good movie. 85% (24.02.2009)

-"I'm sort of engaged." -"I sort of have a boner." Nasmál jsem se hodně teda. Takhle zábavné jsem to nečekal. Neni tu ani moc trapností. Je tu ale hodně výborných hlášek, u kterých jsem se řezal fest. Překvapivě Scott nebyl odpornej a Rudd klasicky dobrej. Určitě pohodvá komedie na večer s kamarádama a pivem. Gag s párkem v rohlíku nebo narážky na různé filmy jsou na jedničku. -"Pick us up in two hours." -"Fuck you, Miss Daisy." (30.07.2009)

Scénář: Paul Rudd, David Wain, Ken Marino, Timothy Dowling .. Tohle má být nějaká řachanda? Kdeže. Chudá kombinace výchovné sociální psychologie. Velice podprůměrná režie zabije mnohé záblesky vtipů a vcelku slabý scénář (pokud vás tedy nefascinuje imaginární svět/historický klub jednoho puberťáka a převážně z toho vycházející dialogy) hercům ani moc ostrého střeliva nedává. Oproti komediální zrůdnosti The Ten (stejný tvůrčí tým) posun kapánek výše avšak přirovnání s komediálním géniem Tropic Thunder neodpustitelný hřích. (22.02.2009)