Sister
Réžia:
Vít PancířScenár:
Vít PancířKamera:
Martin ČihákHrajú:
Verica Nedeska, Jakub Zich, Perla Kotmelová, Ivana Stejskalová, Přemysl Bureš, Jáchym Topol, Filip TopolObsahy(1)
Film na motivy románu Jáchyma Topola s hudbou Psích vojáků. Hlavní hrdina Potok pracuje v malém divadle jako výtvarník. Je mu kolem třicítky a jeho život se neubírá v podstatě žádným směrem. Svoje okolí i sám sebe pozoruje s opovržením. Jeho bezcílný život se změní teprve v momentě, kdy potká Černou. Zamilovaná dvojice uniká z města. Nevyhnutelně však znovu naráží na lidskou vypočítavost, mělkost a nevkus. Potok se propadá do dřívější skepse, která vede až k totálnímu rozpadu jejich vztahu. Černá ho opouští a zoufalý Potok pomalu dochází ke smířlivějšímu postoji ke světu, kde už ale není místo pro velkou lásku a temnou romantiku. Oproti stejnojmenné literární předloze Jáchyma Topola, která se odehrává během tří let po roce 1989, film časové určení opomíjí. Soustředí se na vnitřní konflikty hrdiny, které jsou nadčasové.
Vít Pancíř, experimentální filmař, animátor a tvůrce videoklipů kapely Psí vojáci, začal před pěti lety pracovat na scénáři k filmu Sestra podle románové předlohy Jáchyma Topola. Samotné natáčení trvalo rok a vznikalo podle přesného scénáře, který prozrazuje jasný tvůrčí záměr režiséra. Bratři Topolové měli k Pancířově práci důvěru díky předchozí spolupráci. Vít Pancíř se nechtěl pokoušet o přesnou rekonstrukci. Důležitější bylo zachovat ducha a celé vyznění románové Sestry, což předpokládalo vhled do Topolova myšlení a přitom vlastní autorský přístup filmaře. Nejen generační spřízněnost, ale jak říká Jáchym Topol i určité „zvichřené vnímání“ Víta Pancíře stojí za vznikem svébytného filmového díla, které přijímá jak autor předlohy, tak autor hudební složky Filip Topol. Vít Pancíř vybral z knihy jen básně a čtyři sny, které si navzájem vyprávějí Potokovi přátele (Potokův sen o Osvětimi, Sen o Bohlerovi a bezprizorních dětech, Žralokův sen o Cikánech a Potokův Vlčí sen). Exaltovanost textu vyvážil civilními obrazy, takže divák není zahlcen přemírou symbolů a odkazů. Zdůrazněním milostné zápletky a upozaděním dobového kontextu je filmová Sestra sdělná i pro ty diváky, kteří nepatří k „topolovské“ generaci. Ve stejném duchu byl i počet postav omezen v podstatě na ústřední dvojici, kterou ztvárnil Pancířův spolužák z VŠUP Jakub Zich a herečka Verica Nedeska, která na sebe výrazně upozornila ve filmu Ivo Trajkova Velká voda nebo Náhradní díly Damjana Kozoleho. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Videá (4)
Recenzie (88)
S filmovou adaptací mé nejoblíbenější české knihy nemohu být spokojená. Pravdou je, že realizace proběhla nejlepším možným způsobem - žádné dialogy, jen hlas Filipa Topola, hudba Psích vojáků a zdánlivě nesouvisící umělecké obrazy. Asi ve dvou momentech to bylo přesně ono, zhmotnění atmosféry. Je sympatické, že spousta věcí není vyřknutá nahlas. Ale co si z tohoto film odnese člověk, který předlohu nečetl? REEDIT 2012: Zvyšuju, nevím, jestli je to hormonama, ale aj slza ukápla a musím si zase něco přečíst. Klidně znova Sestru. Jak z ní, tak z hudby a textů Vojáků čiší běsi. (Ono zhmotnění atmosféry: jednak milovaná pasáž z tržiště, jednak s Cikány, plus voice-overový útěk psů lesem.) Mimochodem, realismus s hvězdičkou. ()
Prevládajúce pocity samoty ovládajú myseľ mnohých mladých ľudí v čase, kedy chú sami zvládnuť svoj svet a dobrovoľne opúšťajú slasť spojenú s dotykom a ochranným závojom materinských pŕs. Osemhran smútku, melanchólie, rozkladu, túžby, spomienok. Po rozchode s prvou veľkou láskou sa tieto pocity vystupňujú. Mladí a talentovaní majú v sebe snahu tieto pocity zakódovať do reči experimentu. Tyc to skúsil so Žiletkami, Pancíř so Sestrou. Okrem odcuzenosti a generačnej spriaznenosti ich spojila aj topolovská poetika vnímania. Rozorvaná romantika smetiskových túžob. Zanikanie panenskej beloby roztápajúcich sa snehových fľakov. Plynutie času v kruhu. Režisér sa miestami veľmi pekne vyhral s obrazom. Len na môj vkus pridlho. Ako polhodinový film ideálne. Ako hodinový snový videoklip Psích vojákov pridlhé. ()
Probuzení, spánek, uctívání a zamyšlení. Co z toho prožijete při sledování? Místnost - okno - blikající světlo - celý svět v zrcadle - ruka - čísla - mozaika. Procházím a vidím nebo jen vnímám. Tramvaj č. 20. Až dojdu tam kam musím snad poznám proč jsem tam šel. Každého koho potkám přijímám a cítím tak usilovně jako zarýýývání ostnatého drátu do nahého těla. Anděl, jak vypadá anděl?Anděl vypadá jak Alain Delon, když usedá do taxíku. Prosím vzbuďte mě co nejdříve, prosíííím. ---------- Jooo tak tento film opravdu musíte vidět. Proč????? Takový film dát do kin je opravdu odvaha a vstřebat ho snad ještě větší.A když uvidíte, že............ ()
Sestra patří k nejlepším knihám, co jsem kdy četla. Moc podobností filmu s knihou bohužel nevidím. Pro mě naprosto chybí mystičnost, kterou je děj prodchnutý, syrovost, naléhavost. Ikdyž mám Filipa Topola ráda, jeho hlas ani způsob přednesu mi k tomu nesedí. Snaha asi byla, každý si knihu v hlavě promítá jinak. Alespoň hlavní představitel docela odpovídá. ()
Pro ty, kdo nečetli předlohu, podle mě absolutně nesrozumitelné, Pancířova Sestra funguje především jako doplněk k Topolovu románu. Perfektní je vcelku pochopitelně hudební doprovod Filipa Topola a taky cameo rolička Jáchyma Topola potěší. Filmu se velmi dobře podařilo využít některé hlavní opakující se motivy románu – různé podoby světla, zrcadla, sny (i když radikálním zkrácením ztratily na svém kouzlu a působivosti), neustálý pohyb hlavních hrdinů (i když není ve filmu ničím motivován). Jiná témata Topolovy hutné prózy zůstávají zcela stranou, úplně ji pravděpodobně zfilmovat nelze, ale já bych radši viděl komplexnější adaptaci. Nejvíc se mi líbila scéna z hračkářství a cestování vlakem kamsi na východní Slovensko za životem na trhu. ()
Galéria (9)
Fotka © Artcam
Reklama