Sister
Réžia:
Vít PancířScenár:
Vít PancířKamera:
Martin ČihákHrajú:
Verica Nedeska, Jakub Zich, Perla Kotmelová, Ivana Stejskalová, Přemysl Bureš, Jáchym Topol, Filip TopolObsahy(1)
Film na motivy románu Jáchyma Topola s hudbou Psích vojáků. Hlavní hrdina Potok pracuje v malém divadle jako výtvarník. Je mu kolem třicítky a jeho život se neubírá v podstatě žádným směrem. Svoje okolí i sám sebe pozoruje s opovržením. Jeho bezcílný život se změní teprve v momentě, kdy potká Černou. Zamilovaná dvojice uniká z města. Nevyhnutelně však znovu naráží na lidskou vypočítavost, mělkost a nevkus. Potok se propadá do dřívější skepse, která vede až k totálnímu rozpadu jejich vztahu. Černá ho opouští a zoufalý Potok pomalu dochází ke smířlivějšímu postoji ke světu, kde už ale není místo pro velkou lásku a temnou romantiku. Oproti stejnojmenné literární předloze Jáchyma Topola, která se odehrává během tří let po roce 1989, film časové určení opomíjí. Soustředí se na vnitřní konflikty hrdiny, které jsou nadčasové.
Vít Pancíř, experimentální filmař, animátor a tvůrce videoklipů kapely Psí vojáci, začal před pěti lety pracovat na scénáři k filmu Sestra podle románové předlohy Jáchyma Topola. Samotné natáčení trvalo rok a vznikalo podle přesného scénáře, který prozrazuje jasný tvůrčí záměr režiséra. Bratři Topolové měli k Pancířově práci důvěru díky předchozí spolupráci. Vít Pancíř se nechtěl pokoušet o přesnou rekonstrukci. Důležitější bylo zachovat ducha a celé vyznění románové Sestry, což předpokládalo vhled do Topolova myšlení a přitom vlastní autorský přístup filmaře. Nejen generační spřízněnost, ale jak říká Jáchym Topol i určité „zvichřené vnímání“ Víta Pancíře stojí za vznikem svébytného filmového díla, které přijímá jak autor předlohy, tak autor hudební složky Filip Topol. Vít Pancíř vybral z knihy jen básně a čtyři sny, které si navzájem vyprávějí Potokovi přátele (Potokův sen o Osvětimi, Sen o Bohlerovi a bezprizorních dětech, Žralokův sen o Cikánech a Potokův Vlčí sen). Exaltovanost textu vyvážil civilními obrazy, takže divák není zahlcen přemírou symbolů a odkazů. Zdůrazněním milostné zápletky a upozaděním dobového kontextu je filmová Sestra sdělná i pro ty diváky, kteří nepatří k „topolovské“ generaci. Ve stejném duchu byl i počet postav omezen v podstatě na ústřední dvojici, kterou ztvárnil Pancířův spolužák z VŠUP Jakub Zich a herečka Verica Nedeska, která na sebe výrazně upozornila ve filmu Ivo Trajkova Velká voda nebo Náhradní díly Damjana Kozoleho. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Videá (4)
Recenzie (88)
odvážně tomu střelim celých pět a předpokládám, že se na mě od přátel opět sesype vlna označení jako "rádoby intelektuálka apod.:)každopádně ač nejsem schopna kvalitně odvyprávět Sestřin děj, působivost na diváka tady funguje jako už dlouho v ničem, hudba Psích vojáků je jedinečná a pokud mi film rozhází všechny myšlenky v hlavě a na to mi podsune nový, aniž bych se o to nějak snažila, je to v hodnocení poměrně jasná volba...však je to až tak experimentální, že mě v tuhle chvíli nenapadá jedinej člověk, kterýmu bych to doporučila ()
Klasické téma /Nechala mě, jsem smutný./ zabalené do přesně takových slov, jaká se mi líbí. V několika scénách byl princip koláže využit takovým způsobem, že mě to vyloženě nadchlo. Fascinace oknem mi má co říct. Zároveň se mi dost líbila "bledá" scéna v zrcadle, výmluvněji v tak málo gestech a beze slov snad lásku ani popsat nelze. Hudební složka a hlas rovněž velmi autentické, tedy sžíravé. Jsem spokojena. ()
Nikdy jsem nic od Jáchyma Topola nečetl. Tento experiment, ve kterém Filip Topol čte či zpívá bratrova slova, vypadá střídavě jako videoklip k audioknize či hudbě Psích vojáků. Většinou jsem nechápal v jakém vztahu jsou obraz se zvukem. Umocňují se? Ruší? Každopádně jsou každý někde jinde. Většina scén je přesto docela zajímavých, ale zase: změnilo by se něco, kdyby se jejich pořadí náhodně změnilo? Myslím, že je to podivnost vhodná pouze pro fanoušky předlohy. ()
Po dlouhé době opravdu originální a intenzivní český počin. Výborně zpracované po vizuální i hudební stránce, navíc dlouhé (spíše krátké) tak akorát, vzhledem k tíži a způsobu sdělení obsahu. Výborně, skvěle, a to nejen pro milovníky bratří Topolů! 9/10 PS: útěk některých diváků z kina jsem zažil také, není se ale čemu divit, toto není film vhodný pro masové publikum, je to typický art, spíš by bylo divné kdyby nahodilí "popkorňáci" reagovali jinak... ()
Ne nadarmo je ústředním motivem zrcadlo, jelikož každý záběr je jako střípek o němž ale bohužel nevíme, kam patří. Každý muž, když poprvé ve svém životě uvidí k sobě padat hvězdu, zavře oči, aby si něco přál. Když je však otevře, uvítá ho jen nekonečná temnota. Bez této zkušenosti by však nikdy nepoznal jaký je skutečný život. Díky Vítovi Pancířovi za tento pokus. Už jen za tu snahu má u mě neskonalý respekt. ()
Galéria (9)
Zaujímavosti (7)
- Sám režisér přirovnává snímek s dvěma filmy Alaina Resnaise Loni v Marienbadu (1961) a Hirošima, má láska (1959). (hippyman)
- Samotné natáčení trvalo rok, aby byla ve filmu všechna roční období. (hippyman)
- Narozdíl od stejnojmenné literární předlohy Jáchyma Topola, jež se odehrává během tří let po roce 1989, snímek přesné časové určení opomíjí. (hippyman)
Reklama