Denník nymfomanky

Atmosférou je film tak blízký libovolné telenovele, že si člověk skoro myslí, že jde o celovečerní verzi některé z nich. Erotický nádech, kterým se tento nepodarek pyšní, spočívá v nudných záběrech, v drtivé většině působící až asexuálně, protože představitelka hlavní role neumí nebo nedokáže hrát (čistá exhibice většinou nestačí). Neustálé střídání tří výrazů (nebo pokusů o ně) je po několika cyklech dokonale otravné. Orgasmus - dojetí - zoufalství, pořád dokola. Jediné, co mě mírně zaujalo, byla hudba (Roque Baños), ale sledování filmu mě při poslechu tolik rušilo, že ani nejsem schopen říct, jestli bych ji chtěl ještě někdy slyšet. Úhrnem jde tedy o nezáživné softko, které je svou podstatou naprosto zbytečné a doporučení nehodné. 15% (17.03.2009)

Je škoda, že ta cesta k poznání je v tomhle případě celkem pěkně zdlouhavá, protože kdyby tomu tak nebylo a kdyby to bylo kratší, případně dobrodružnější v tom, co je zobrazováno, zaujalo by mě to ještě víc. Ale líbilo se mi to finální pochopení a smíření, tohle mi zde fungovalo, stejně jako úsměvná bonusová scéna. (24.08.2016)

V dobe silnej emancipácie ide tento španielsky kvázi umelecký film proti spoločenskej atmosfére. Dejovo aj myšlienkovo Emanuela, ktorá síce zapadla do 70tych rokov, ale dnes sa na ňu pozeráme už iba s ironickým úšklabkom. Bohužial inak sa nedá brať ani tento prvoplánový erotický film. Španieli nech ostanú radšej pri hororoch. (01.06.2012)

Nudné drama, kde už název filmu vystihuje celý děj. Ano, je to o nymfomance, (kdo by náhodou nevěděl jedná se o permanentně nadrženou ženu) která není schopná žít normální sexuální život s jedním partnerem a tudíž se "doráží", kde se dá. Příběh je chabej, jak poprsí hlavní hrdinky (čímž se nechci nikoho dotknout, jen se prostě nejedná o nic velkého ani zázračného), herecké výkony jsou na úrovni telenovely a ani sexuální nadšenci si film neužijí, jelikož i když je zde dost sexuálních scén jsou natočeny hodně decentně a ve většině případů jsou odbyté za pár sekund. (08.05.2009)

Trochu, chvíľami snáď aj dosť, mi vadila taká tá typická frázovitosť, skratkovitosť a rozvrstvenie príznačné mnohým európskym filmom, príliš náhle a nepravdepodobné vyhrotenia deja bez prechodov, škodiace prípadnej realistickosti a riešeniu či nastoleniu skutočného spoločenského problému, a takisto tlak smerom k „provokatívnosti“ občas vyznievajúci dosť samoúčelne, akoby len k potvrdeniu toho, že „európsky“ film môže byť „artový“ hoci sa v ňom takmer iba súloží a otvorene sexuálny stranou od akejkoľvek prudérnosti, prílišné zjednodušovanie až takmer do schémy a zavádzanie v téme, nakoľko nymfománia vôbec nie je o rozkoši ale o neschopnosti dosiahnuť ju ( aspoň lekársky, hoci uznávam, že je to len problém názvu, nakoľko výstižný by znel Denník promiskuitnej a nakoľko pojem je to značne problematický a dnes už znovu diskutovaný a zo zoznamov chorôb vypúšťaný ). Takisto v deji by som uvítal viac ako iba jednoduchý rozprávačský oblúk od „a“ cez „Z“ po veľké „A“, pričom sa vynechá trištvrte abecedy a mám podozrenie, že knižná predloha bola asi značne košatejšia. Že som väčšinou nemal čas uvažovať nad nedostatkami, mal na svedomí južanský temperament v hraní i obraze, plnokrvný a dynamický, bohatý prúd kvalitne vzrušujúcich sexuálnych scén a v celkom neobvyklej miere vťahujúca hudba. A že som to nerozoberal potom, spôsobilo stupňovanie niekoľkých oslobodzujúcich okamihov, ktoré napokon vybuchli v extázu oslavy slobody jednotlivca. Tie síce nezmenili vyznenie celého filmu, ale určite pocity z neho, ktoré prestali film obviňovať z lacnej lascívnosti a maskovania sa za rádoby hlbokomyseľné filozofovanie o slobode človeka. Pretože aj keď v niektorých rozhovoroch zazneli podnetné vety, zoči-voči tej erotickej otvorenosti, o ktorej kdekto sníva, ale málokto ju skutočne prežíva, to stále vyznievalo ako pichanie do osieho hniezda. Našťastie: niekoľko scén, slov a obrazov s ešte o hodný kus vytiahnutou hudbou potom v okamihu dokázalo to, čo sa francúzskej babičke s jej múdrosťami a uvoľneným neskrývaným sexuálnym pasážam darilo iba čiastočne : - presvedčiť. A príval eufórie potom už ako rozvodnená rieka zahladil všetky početné nerovnosti brehov, dna i hladiny. (17.12.2008)