Denník nymfomanky

Nejspíše mě opět někdo (z místních impotentů v obojím smyslu slova) nazve ženským šovinistou, ale kašlu na to. Protože, moudré hlášky které se svých úst vypouštěla, stále ve formě hrající neskutečná Geraldine Chaplin a to dostala jen přibližně deset minut prostoru, jsou více než pravdivé „Žena bez zaměstnání, má jen dvě možnosti buď manželství nebo prostituci, ale nakonec je to skoro to samé“..“Nymfomanii si vymysleli muži, aby se ženy cítily viny, když překročí pravidla“ s těmito hláškami mi i jako chlapovi nezbývá než souhlasit. Dle mého pohledu se jedná o velmi citlivý snímek a jakousi sondu do trošku rozdvojené osobnosti jedné ženy. Ženy(postavy), kterou bych rozhodně za její činy nezatracoval, jestli některé postavy si nezaslouží nic jiného než zatracení tak (Jaime a Pedro). Jak někdo o tomto filmu může říct, že postrádá myšlenku, že zde chybí příběh nebo dokonce, že se jedná o nepovedené softporno??..zajisté, erotických scén byla ve filmu celá řada a přišli mi i celkem pěkně udělané (nešel jsem do filmu s tím, že jdu koukat na porno, tak nevím co kdo čekal) a představitelka Val je rozhodně velmi krásná a atraktivní žena.Na druhou stranu se mi rovněž nelíbí, jedna z posledních scén filmu, kde byly prostitutky tak trošku vylíčeny jako mučednice(oběti), přece nikdo Val i ostatní nenutil a nenutí, aby začaly šlapat. A úplný konec filmu mě odrovnal úplně „chci žít“ a ta nádherná hudba, pro mě další perla ze Španělska.. A ještě jeden citát závěrem „Když je chlap na ženský je frajer, ale ženská je jen coura-rovnost pohlaví“..citát, který nebudu rozpitvávat.. (21.05.2009)

Kinematografický model současné společnosti, který polemizuje o morálních hodnotách a vnitřním démonu žen postižených nymfomanií. Není přítomen žádný ušlápnutý ňouma, který zčervená při pohledu na rozinku, protože připomíná bradavku. Kdepak. Film je prošpikován drsnými, udělanými týpky, kteří v kalhotách skrývají macaté pyje o velikostech kyje, impotence je pro ně sprosté slovo, perpetuum mobile je proti jejich výdrži neefektivní břídil a na svý péra musí mít zbroják. A pak tu máme jednu obludnou urostlou Španělku, která umí na povel z klína vyprýštit gejzír aromatických šťáv a svoji fialovú broskvičku má kontinuálně připravenou pro kokoty nejrozličnějších velikostí, národností a nemocí. A když pět minut od poslední mrdačky není po ruce žádný Abdul Syfilis, dá holt za vděk hovny čpícím bezďákem u nejbližšího kiosku. Chudinka Val, nikdy ji nikdo nepochopí a ona přitom tak moc touží po lásce a porozumění a vydává se na strastiplnou cestu za duševním klidem. Obávám se však, že stihne dorazit pouze k příjezdovce, kde vošuká všechno, od plotu, přes trpajzlíka, až po zahradní hadici a zdechne u pangejtu na vyčerpání. (03.02.2014)

Erotické melodrama o tom, že každý si potřebuje nejdřív své odlišnosti přiznat a pak se s nimi naučit žít. Scénář vychází z autobiografického románu Valérie Tasso se vším všudy. Jménem počínaje přes španělsko-francouzský rodinný původ (dialogy s babičkou jsou tedy ve francouzštině) až po epizodickou strukturu a (občas moralistické) monology. Belén Fabra lépe vypadá než hraje, ale celé to má slušné tempo, kvalitní hudbu (a to nejen tu orchestrální, ale i vybrané písně) a řemeslně zručnou režii. Nečekejte žádné porno a ani nemusíte být feministka, aby se vám výsledek mohl líbit (70%). (18.03.2009)

Trochu, chvíľami snáď aj dosť, mi vadila taká tá typická frázovitosť, skratkovitosť a rozvrstvenie príznačné mnohým európskym filmom, príliš náhle a nepravdepodobné vyhrotenia deja bez prechodov, škodiace prípadnej realistickosti a riešeniu či nastoleniu skutočného spoločenského problému, a takisto tlak smerom k „provokatívnosti“ občas vyznievajúci dosť samoúčelne, akoby len k potvrdeniu toho, že „európsky“ film môže byť „artový“ hoci sa v ňom takmer iba súloží a otvorene sexuálny stranou od akejkoľvek prudérnosti, prílišné zjednodušovanie až takmer do schémy a zavádzanie v téme, nakoľko nymfománia vôbec nie je o rozkoši ale o neschopnosti dosiahnuť ju ( aspoň lekársky, hoci uznávam, že je to len problém názvu, nakoľko výstižný by znel Denník promiskuitnej a nakoľko pojem je to značne problematický a dnes už znovu diskutovaný a zo zoznamov chorôb vypúšťaný ). Takisto v deji by som uvítal viac ako iba jednoduchý rozprávačský oblúk od „a“ cez „Z“ po veľké „A“, pričom sa vynechá trištvrte abecedy a mám podozrenie, že knižná predloha bola asi značne košatejšia. Že som väčšinou nemal čas uvažovať nad nedostatkami, mal na svedomí južanský temperament v hraní i obraze, plnokrvný a dynamický, bohatý prúd kvalitne vzrušujúcich sexuálnych scén a v celkom neobvyklej miere vťahujúca hudba. A že som to nerozoberal potom, spôsobilo stupňovanie niekoľkých oslobodzujúcich okamihov, ktoré napokon vybuchli v extázu oslavy slobody jednotlivca. Tie síce nezmenili vyznenie celého filmu, ale určite pocity z neho, ktoré prestali film obviňovať z lacnej lascívnosti a maskovania sa za rádoby hlbokomyseľné filozofovanie o slobode človeka. Pretože aj keď v niektorých rozhovoroch zazneli podnetné vety, zoči-voči tej erotickej otvorenosti, o ktorej kdekto sníva, ale málokto ju skutočne prežíva, to stále vyznievalo ako pichanie do osieho hniezda. Našťastie: niekoľko scén, slov a obrazov s ešte o hodný kus vytiahnutou hudbou potom v okamihu dokázalo to, čo sa francúzskej babičke s jej múdrosťami a uvoľneným neskrývaným sexuálnym pasážam darilo iba čiastočne : - presvedčiť. A príval eufórie potom už ako rozvodnená rieka zahladil všetky početné nerovnosti brehov, dna i hladiny. (17.12.2008)

V dobe silnej emancipácie ide tento španielsky kvázi umelecký film proti spoločenskej atmosfére. Dejovo aj myšlienkovo Emanuela, ktorá síce zapadla do 70tych rokov, ale dnes sa na ňu pozeráme už iba s ironickým úšklabkom. Bohužial inak sa nedá brať ani tento prvoplánový erotický film. Španieli nech ostanú radšej pri hororoch. (01.06.2012)