Baader Meinhof Komplex

Hodně dobrej film, skvěle natočenej, vhodně zahranej, celkově dobře vypadající a především faktograficky dost přesný. Ovšem nemůžu si pomoct, v druhé polovině se snaží honit až moc zajíců a nefunguje to, scény se soudním procesem by si zasloužili mnohem více prostoru a do toho tvůrci vecpávají činy druhé a třetí generace těchle městskejch guerillantů.. A pak je mnoho událostí přísně zkratkovitých. Osobně bych raděj viděl filmy dva, než takto, ale i tak výborná věc, to ne že ne. (26.11.2016)

Jak to, že právě intelektuálově jsou tak často schopni propadat těm nejhorším formám kolektivního šílenství? Ho-ho-Ho-Či-Min... skandovalo se na německých univerzitách konce šedesátých let. Mládí se hněvali na imperialistickou Ameriku, na pokrytecký Západ, na upjaté mravy svých rodičů. Revoluční opojení květinových dětí však skončilo v následující dekádě vystřízlivěním a kocovinou, anebo jako v případě RAF zoufalým příklonem k násilí. O teroristických činech páchaných v Západním Německu rudými ratolestmi převážně buržoazních rodičů se u nás, myslím, málo píše a málo ví. Tento film mapuje osudy radikální levice s téměř dokumentaristickým puntičkářstvím. Nesoudí, spíš ukazuje. Jeho největší klad je však i největším záporem - jak postupně přibývá výbuchů, únosů a vražd, ztrácí se v proudech krve vedle dramatického náboje i to, co by mě jako diváka zajímalo nejvíce: totiž odpověď na otázku, jak vlastně vzniká revolucionář, co se asi děje v jeho hlavě, k jakému přerodu dochází na cestě od idealismu k politické vraždě. Nicméně i s touto výhradou se jedná o dobře natočený snímek se značnou vypovídací hodnotou. (21.04.2009)

Obdivuji Němce zato, jak zvládají v poslední době přesně to co mi v naší kinematografii schází snad vůbec nejvíce. Umění popasovat se s vlastním pokaňkaným názorově neujasněným stínem minulosti, aby to fungovalo jak v čistě filmové rovině, tak i jako jakž takž nestranné "zúčtování s minulostí". Nejdříve Good bye Lenin, Pád třetí říše, poté Životy těch druhých, svým způsobem i Náš vůdce a nyní Baader Meinhof Komplex, který má navíc jednu nezanedbatelnou přidanou hodnotu - je z těch jmenovaných jasně nejlepší. A to tak, že mi ani nevadil nesmyslně pozdní čas uvedení na Febiu. Aspoň jsem využil pražskou nočku i na něco jiného než k návratu z hospody či letiště. Akorát škoda výrazného opadnutí tempa v druhé polovině. Je to díky chronologickému vyprávění sice zcela logické, ale stejně bych ocenil tu a tam nějaký oživující flashback, který by rozvířil tu tlachací šeď (neplést s nudou!) během procesu. PS: Jó, to takhle kdyby si někdo u nás vzal do péče Mašíny, jako to udělal Edel právě s RAF, tak to by bylo něco... (28.03.2009)

Nevím, jestli to byl přímo Edelův záměr, nebo šlo opravdu o extra věrnou rekonstrukci charakterů, ale osobně jsem si smrt každého člena RAF užil a i při sebedojemnějším umírání hladovkáře jsem s bandou samozvaných revolucionářů a fanatických komunistů nesdílel ani za nehet sympatií. Ono fandit unuděním děckám, který si pro vykrádání bank a vraždění policajtů vycucají z prstu vyšší poslání jde opravdu těžko. Však tenhle „svatý boj“ je to stejný, jako kdyby se sešlo pár náctiletých intoušských extrémistů, shodli se na tom, že svět je hunsnej a plnej bezpráví, odhlasovali si boj za svobodu Tibetu a šli vyhazovat do vzduchu čínské restaurace. Samotný film je pak ovšem velké dílo, precizně natočený i zahraný, strhující. (16.05.2009)

Pokud jako formu protestu zvolíte terorismus, získáte si bezesporu pozornost. Stejnou pozornost, která vás pak zahubí, i kdyby vaše pohnutky byly sebeušlechtilejší.. Když se dokumentuje revoluční činnost za doprovodu výbuchů naturalistického násilí, má televizní Uli co nabídnout, ale jakmile se ocitne na platformě filmového dramatu, přichází bolestivé zjištění, že to není žádná Edel. Z mého pohledu se zdá, že se nesnaží soudit, vnucovat ideje či nějak vehementně moralizovat, nicméně při vykreslování motivů postav si nelze nevzpomenout na Churchillovo: „Kdo není ve dvaceti levičák, nemá srdce, kdo je levičák ve čtyřiceti, nemá rozum...“ (21.09.2020)