Baader Meinhof Komplex

Početná obec filmových fanoušků momentálně diskutuje o tom, jestli se filmovou událostí letošního roku stane Milionář z chatrče nebo Gran Torino, případně který jiný film by mohl otřást jejich pozicí. Já mám po včerejšku jiného kandidáta na nejlepší film roku, a je to právě Baader Meinhof Komplex. Osudové drama tentokrát nepsal scénárista s velkou dávkou fantazie a nenatáčel režisér snažící se o komerční úspěch. Tenhle příběh psaly dějiny a filmoví tvůrci ho jenom převedli s maximálně možnou erudicí do filmové podoby. Baader Meinhof Komplex, to je špičkové řemeslo, kamera, střih, hudba, herecké výkony, nenacházím tam žádný důvod k výtce. Film se snaží na problém levičáckého terorismu pohlížet nezaujatě, z odstupu a snaží se zmapovat jeho kořeny. Z herců vyniká Moritz Bleibtreu, který je přes svůj věk zkušeným hereckým veteránem, mezi ženskými rolemi vyniká Johanna Wokalek v roli teroristky Ensslinové. Dokázala vytvořit dokonalou studii proměny charakteru z idealistické mladičké aktivistky v chladnokrevnou cynickou fanatičku schopnou bez váhání zničit každého, koho považuje za překážku v uskutečnění svých plánů. Její Ensslinová dokonce zastínila postavu Meinhofové, která byla ve své době ikonou radikálně levicového hnutí. O talentované německé herečce myslím ještě uslyšíme. Přes dlouhou stopáž jsem se ani minutu nenudil, snímek mi uběhl neuvěřitelně rychle. Tohle není popkornový akční film, ale nadmíru realistické akční drama, jeden ze zásadních filmů současnosti. Celkový dojem: 100 %. (30.04.2009)

Jsou filmy, které jsou prostě "jen" velmi dobré. A pak jsou filmy, které s vámi trhnou, navždy vámi pohnou. Právě do té druhé škatulky patří Der Baader Meinhof Komplex. Zatímco Andreas Baader byl pouhý primitivní násilník a k jeho postavě nešlo od počátku cítit špetku sympatie, Ulrike Meinhof byla (nevím jak ve skutečnosti, ale ve filmu určitě) obětí ideálů, katalyzátorem tragédie, vrahem a zavražděným zároveň. Většinou to u mě s hrdiny bývá tak - buďto se s nimi ztotožním a hned od počátku jim držím palce, a nebo (třeba i záměrem tvůrce) mi sympatiční nejsou, a pak mám od nich odstup. Ale režisér Uli Edel na to šel od lesa - Ulrike Meinhof je postava, která vás na začátku uhrane a vy s ní chtě nechtě musíte v lecčems souhlasit. Jak se postupně radikalizuje její okolí, radikalizuje se i Ulrike - a vás prvně napadá, jak by to bývalo mohlo skončit, kdyby... A pak nastane zlom - a vy už jí prostě nemůžete dál odpouštět a omlouvat činy, které spolu s dalšími páchá... Posledních 30 minut snímku je pak už jen smutným dovětkem. Ještě jednu zásluhu tenhle film má - právě proto, že jej natočili Němci (a určitě v tom bylo i hodně osobních vzpomínek), máme jedinečnou šanci nahlédnout přímo pod povrch a pochopit, jak nevyhnutelný dějinný vývoj bývá. (18.05.2009)

Politické, realistické, názorné, vyvážené, výstižné, poutavé, napínavé, krvavé, smysluplné a nepochopitelné zároveň, otevřeně sebekritické, vysoce konzumovatelné. Přes jakous nechuť a skepsi jsem dostal parádní film, který si mě udržel v plné polní i v pozdních nočních hodinách. Z historického hlediska budiž divákovou výhodou znalost událostí jako Mnichov 1972, Lufthansa 181 a dalších, které jsou ve filmu nabalené na příběh Baadera a jeho gangu, no dovolil bych si některá prezentovaná vlákna označit za spekulační. Každopádně se jedná o velkou parádu, kterou můžu jenom doporučit. Počátky terorismu na talířku! (15.07.2014)

"Pochopili jsme, že slova bez činů jsou zbytečná." A to je ta správná chvíle pro trochu teroru. Tady sice nedošly argumenty, ale k násilí, které dokázalo vyplodit hromadu dalšího násilí, došlo proto, že ti vysoce postavení slouhové kapitalismu nechtěli poslouchat hlas lidu. Nebo to bylo jinak? Na to si může každý udělat názor sám. Snímek totiž nabízí poměrně nezaujatý pohled, který jasně dokazuje, že nic není tak černobílé, jak neustále tvrdí naše "nezávislá" média. Já mám zkrátka takový dojem, že pokud budeme neustále opakovat oficiální nesmysly o tom, že USA bojují proti terorismu, že Putin je zlo, že uprchlíci zachrání ekonomiku a že odevzdat republiku do rukou Bruselu byl skvělý nápad, tak náš svět nepřežije. Samozřejmě kvůli tomu žádnou bombu odpalovat nebudu, ale zásoby jídla, pití a filmů na třicet pět let mám ve svém protiatomovém krytu již připravené. Dostal jsem na to totiž dotaci. (10.09.2016)

Filmy o násilí, které ohrožuje nebo ohrožovalo lidskou civilizaci, bývají někdy absurdní, ale zde je to jiné. Protože tady se reálně vystupuje násilnicky ve jménu své pravdy vůči jiným lidem. Přesněji řečeno, zde se násilí představuje provázené silným pocitem v duši jakýchsi odvetných legitimních metod uvnitř občanské společnosti proti policejní zvůli a brutalitě páchané na běžném občanovi, které jsme si užili i u nás dost v Česku, třeba jak vzpomínají pamětníci na rok 1969 a poté, tak že nic nového pod sluncem. Na to, že se zde vychází z dobového materiálu, který křísí a obráží bouřlivé události šedesátých let v tehdejším západním Německu, které tehdy plnily stránky novin celé Evropy, a vířily veřejné mínění, se mírně vymyká běžným filmovým schématům tohoto typu. Film má téměř reálně vypointovanou syrovost atmosféry a hlavně se snaživě soustřeďuje na hlavní aktéry levicové teroristické skupiny RAF a jejich osobní vztahy. Je zajímavé, že heslo (Boj a síla je otcem spravedlnosti), vzešlo právě z Německa již v 19. století, kde se považovala alternativní tradice násilí za zcela přirozený projev politického lidského ducha a tato tradice se samozřejmě přenesla i jinam. Vysokoškolsky vzdělaná Ulrika Meinhofová byla určitě větším ideologickým mozkem a tahounem této teroristické skupiny než jí vylíčil film, která se snažila o převrat a totální krach tehdejší západoněmecké Spolkové republiky. Vlastně se také mlží ve filmu o významné finanční a materiální pomoci tajných služeb východních zemí, jestli se nemýlím, tak je zmíněná pouze Stasi, která byla hlavní tajnou službou a rozvědkou Německé demokratické republiky. Tento film není určitě žádné převratné dílo, víc než o hloubku jde o obraz gradace teroristických událostí a jednání lidí v dobově podmíněných situacích a odtud je jenom krůček k povrchnímu zobecnění pohledu na ně vykonavatelů msty na mocných a bohatých. A je zde také vidět jakási levicová propaganda, která podněcuje studentský lid k revoltě a třeba jejich krédo, že za utrpení vietnamského lidu nese odpovědnost americký imperialismus a jiné. To je pro mě vada na kráse, není zde vůbec žádný důraz na psychologickou analýzu, který by mohl říci více o vnitřních pochodech a prožitcích těchto temně smutných aktérů? Ke škodě věci je také, druhá polovina filmu, místo toho aby došlo k vyvrcholení snahy udržet diváka v napětí tak se začal děj zbytečně zjednodušovat do ilustrativnosti dalších generací RAF. Je jasné, že před takovými dvaceti lety by film byl asi aktuálnější, ale dnes už událost Baader Meinhof trochu zvětrala v dnešních hrůzách terorismu. Myslím, že film tlumočil jasně, že tito lidé nikdy nehledali objektivní pravdy, ale hlavně jim šlo jen o destabilizaci společenského řádu a útok na svobodu lidstva. Pro úplnost ještě dodám, že herecké obsazení je zde opravdu perfektní a film rozhodně stojí za vidění pro ty, kteří vyhledávají tuto tématiku. (11.04.2009)