Tron: Dedičstvo

Stylizace až na prvním místě. Protože mám slabost pro tyto divně kýčovité barvy a vizuál, je pro mě Tron celkem správná volba (Speed Racer by mohl dosvědčit). Jelikož jsem před tímto viděl Kosinskiho novější kousek Oblivion, rád se pustím do srovnání. Dvě věci mají totiž společné. Charakteristický vizuál (křiklavý zelený vs divně applovsky bílý) a elektronickou hudbu. Oboje funguje i zde, ale je třeba se mířit s tím, že film nešíří nějakou hlubší myšlenku, ale chce prostě pobavit a hlavně pokochat vás svými skvěle vymazlenými trikovými záběry. V děětství bych o něčem podobném snil. A čtvrtou hvězdičku za Olivii Wilde a především Jeffa Bridgese, kterej ej prostě cool (hlavně v kápi)...75% (23.11.2014)

Tron se vrací po téměř 30 letech v naprosto perfektním audovizuálním zážitku, ale bohužel také s několika celkem vážnými nedostatky. Ale začněme u toho lepšího. Vizuál je totiž opravdu jedinečný a celého toho světa jsem opravdu nemohl nabažit, což ještě umocňovalo výborné 3D a hlavně téměř geniální hudba od Daft Punk. Ta sem opravdu dokonale pasuje a místy jsem si připadal, jak v nějakém jejich vysokorozpočtovém videoklipu. Herci jsou také převážně dobří. Jeff Bridges je charizmatický ve všech polohách, i se špatnou digi-hlavou (snad jediná výtka k efektům), Olivia Wilde je sympatická a strašně jí to sluší a Michael Sheen musel bejt asi během natáčení na drogách, což je v tomto případě jenom dobře. Jenom ten Garret Hedlund mě dvakrát nepřesvědčil a hláškování mu moc nejde. Kosinski se se svým debutem popral více než dobře a ukočírovat všechny ty vizuály opravdu umí, stejně jako akční scény, na které je radost se pohledět. Zaujmou také odkazy na první díl. Jenom v těch kecacích pasážích, kdy nastupují vztahy a nějaká ta filozofie, Kosinski naprosto selhává. Tyto pasáže opravdu nefungují, chvílemi jsem se díky nim v polovině dost nudil a celé mi to přišlo vlastně takové chladné, bez emocí. Tempo je tedy místy dosti pomalé a celé bych to klidně prostříhal na 90 minut, jako měl původní Tron. I tak se jedná o velmi nadprůměrné pokračovaní (nebo spíš upgrade?) a jestli se Kosinski do příštích filmů naučí pracovat s emocema, tak se máme na co těšit. (20.12.2010)

Patrím k verným stúpencom vizuálnej dokonalosti, ale TRON LEGACY nie je len vizuálnou dokonalosťou, ten film je priam fantasmagorická šialenosť. Výtvarne krásne pojatý skvost dotvorený nápaditými technickými vychytávkami (ponuré tmavé prostredie, svetelné efekty...) a zaujímavým príbehom, ktorý rozhodne popri podmanivom vizuáli neplní úlohu len vedľajšieho doplnku. Tron Legacy je monumentálnou oslavou vizuálnych efektov, ktoré sú v tejto snímke vkusne a precízne aranžované. Jednotlivci, čo to pozerajú na počítači, si ten kokteil krásnych trikov a perfektnej hudby rozhodne neužijú a hviezdu môžu rovno strhnúť. Milujem ten pocit, keď ma tvorcovia prenesú do úplne iného sveta, vzdialeného od toho nášho na milión kilometrov, Jeff Bridges je skvelý a Akadémia urobila ďalší obrovský prešľap, keď bola táto snímka v rámci vizuálnych efektov úplne odignorovaná. (04.07.2011)

Konečně někdo ukázal světu, co ty posrané programy dělají, když je člověk nechá jen tak se zbůhdarma povalovat se na disku! Neví co roupama a kují, jak vyskákat z kejsu vyhladit lidstvo, svině! A mně se hned zdálo, že poslední Fatal error Kernelu32, není až tak Billova chyba, jak mnozí tvrdí! Třikrát za hodinu, to už je fakt podezřelé i na Malého s Měkkým Ltd., který nepochybně děsně touží jen po tom, abych si zpomalil počítač Vistama či dokonce za mrzký peníz downgradoval na Sedmičky! Ne, za tím bude tutově něco jiného. Horšího! Je to jasná diverze k odlákání mé pozornosti, aby se mezitím, co budu vztekle mlátit do klávesnice a kopat do šasi, mohla ta lidožravá armáda jedniček a nul nenápadně prokousat SATA kabelem až ke sběrnici! A Oni dobře vědí, že odtamtud už je to k ATI-ně co by megabajtem dohodil a PCI Expres jezdí každou milisekundu až do Ústí HDMI konektoru!!!! Ale na mě si nepříjdou! Pohrál jsem si totiž trochu se Zdrojem! Žádných pět Voltů, milánkové, naperu do vás rovnou dvěstědvacet a pořádně vám zatřepu Assemblerem! A pak si v klidu počkám, až tahle skvělá, nostalgická, osmdesátková reminiscence vyjde v knižní podobě, přejdu zpět na deskové hry a účetnictví si povedu pěkně postaru, ručně! Nemíním si totiž udělat ve svém čerstvě vymalovaném obýváku bordel tím, že se po něm budu honit na virtuálních motorkách s nějakým nezdravě ambiciózním softwarem! (02.03.2011)

Vysoká míra sebereflexivity (stavění na odiv neomezených možností digitální kinematografie, tematizace procesu tvorby fikčních světů, deformace obrazu a zmnožení rámů jako zdůraznění iluzivnosti digitálního světa i filmu samotného), 3D sloužící vyprávění, opozice pevné, stálé hmoty (klasického umění) a tvárnosti, nestálosti a proměnlivosti forem (moderního umění), opojný tanec barev, světel a tvarů připomínající avantgardní, futuristické filmy, hra a divák-hráč (či lépe uživatel), videoherní principy, které však nenarušují soudržnost filmu, harmonie v nedokonalosti, mýtus o stvoření a vyhnání z ráje, vzpoura proti Bohu, pozitivní poselství (vítězství reality, skutečného světa a žitého prostoru nad simulací a simulakry), Daft Punk, rytmizace střihu na jejich geniální hudbu a otázka nebývalé autonomie hudby a zvuku jako taková, vtahující, nesmírně originálně pojaté akční scény, které se mnohdy odehrávají na několika úrovních prolínajících se prostorů, kde se navíc neočekávaně mění gravitace, důmyslná a mnohovrstevnatá práce s odkazem prvního dílu (do jisté míry naznačená již v podtitulu "Legacy"), která zachází daleko za pouhé odkazování na konkrétní scény, situace, rekvizity a vizuální prvky, ačkoli i to je přítomno v míře více než vrchovaté (konkrétní příklad: podoba/grafika kyberprostoru v původním TRONovi odrážela tehdejší strop možností digitálních triků, který vylučoval snahy o fotorealističnost, stejně tak podoba současného TRONa ukazuje soudobé technické maximum, které již fotorealističnost, ba hyperrealističnost umožňuje, což mezi oběma filmy vytváří jednak silnou vazbu uplynulého, prožitého času, ale vypovídá i o proměně filmového média se vstupem do digitální éry, vývoji techniky, filmových vyjadřovacích prostředků atd. V tomto zrcadlení se zároveň zjevuje i zmnožování a tvárnost, které v novém TRONovi charakterizují nejen budování prostoru a přecházení mezi jeho jednotlivými vrstvami, ale především celkové uchopení dědictví předchůdce)... Ve výsledku úchvatná fúze videoherního a filmového světa, jejíž jediný výrazný problém spočívá v nechutně stereotypním zobrazení a postavení ženy, které mi pilo krev od začátku do konce. (16.12.2010)