Tron: Dedičstvo

Přiléhavější by byl název Tron 2.0, neboť po příběhové stránce jde skutečně jenom o pokročilejší verzi originálu. Zadání zůstalo totožné – dostat se z bodu A do bodu B, spasit hodné a rozložit na bity zlé. K původnímu filmu odkazují postavy, hlášky i prostředí. Kdo jej neviděl, bude ochuzen o pár uchechtnutí. Po technické stránce je ale nový Tron o několik desetiletí dále. Vypadá… naprosto… dokonale! Jako dílo, na němž spolupracovali přední světoví designéři. Virtuální svět, stvořený ve filmu trochu vyčpělým Jeffem Bridgesem (jeho persifláž Stvořitele se svatozáří na zádech je komická stejně jako většina filozofujících mudrců ve velkých sci-fi), ze své podstaty vylučuje existenci nedokonalostí. Každý objekt slouží svému účelu a stejně tak mají zvláštní význam veškeré zvuky. Tron nás oproti Avatarovi do svého smyšleného světa nenápadně nevtahuje, neustále na něj a na jeho smyšlenost upozorňuje, nutí nás kochat se jím zvnějšku. Jistě, je to zřejmě nejdražší videoklip Daft Punk, ale videoklipové a přitom strhující jsou dodnes i velkoměstské symfonie, natočené před nástupem zvuku (Muž s kinoaparátem, Berlín: Symfonie velkoměsta). Nejen víra, že Tron bude ještě za několik desítek let podrobován kritickým rozborům, ale také ohromení z nadreálného audiovizuálního (!) zážitku mne vede k přehlédnutí mnoha otravností, zahrnujících mizerné herecké výkony, nezajímavý úvod či připitomělé hlášky, a udělení pěti hvězdiček. Apendix: první v IMAXu viděný film, který za ty peníze fakt stál. 90% Zajímavé komentáře: Adrian, Lavran, Rosomak, Arbiter, Martinius, Traffic (29.01.2011)

Poslední film v roce 2010, na který jsem se chystal do kina a očekával jsem od něj naprostou dardu. Dobře, přiznám se, očekával jsem to především od samotné muziky, kterou složili Daft Punk, ale také mě zajímalo, jak se s tím vypořádali tvůrci. Když už jsme tak s přítelkyní seděli v kině, uvědomil jsem si, že nás je v sále jenom pět. To mě hrozně zamrzelo, protože jsem věřil tomu, že tenhle film opravdu bude stát za to. A on také opravdu stojí. Hrozně mě mrzí, že o něm plno lidí mluví jako o fantasmagorii. Nehledě na to, že Avatar byl daleko větší fantasmagorie, než je tohle. Tenhle film totiž příchází s naprosto novým, ojedinělým námětem do sci-fi světa a vyžívá se v něm naprosto neuvěřitelně. Tron: Legacy je tak podle mě druhý film, který si naprosto oprávněně zaslouží 3D a u mě první film, u kterého jsem s technologií 3D byl opravdu spokojený. Dobré je na něm totiž opravdu všecko. Co se týče krásy, tak s ní bude vévodit Olivia Wilde, která je ve filmu nesmírně krásná a doufám, že jí ten imidž vydrží déle. Nejvíce mě ale tvůrci překvapili se samotným příběhem, který opravdu velice dobře zpracovali. Ze začátku perfektně vysvětlili první díl a postupně mě přiváděli do digitálního světa bez hranic, s naprosto ultimátními akčními scénami a brutálním hudebním podkladem od Daft Punk. Povedlo se jim to a já z kina odcházel nesmírně spokojenej. Škoda, že film doplácí na lidi, kteří od toho čekají kravinu, aniž by z filmu viděli nebo slyšeli jedinou vteřinu. Ono je totiž rozdíl kecat před shlédnutím filmu a po shlédnutí filmu. Já jsem mu s přítelkyní trošku k zisku dopomohl a jsem za to rád. Lepší film jsem v roce 2010 ani podpořit nemohl. (25.12.2010)

Trona Legacy jsem viděl v televizi v klasickém 2D provedení, ale umím si živě představit, jak působivé by to bylo ve velkém kinosále se 3D rozměrem. Nicméně ta druhá hvězdička je vlastně za onu představu, protože to, co Tronovi vytýkám, by nespasilo ani 5D provedení. Tron je totiž jednorozměrná akční podívaná s vizuálně přitažlivým ksichtíkem, ale absolutně bezemoční, sterilní a navíc mířící na úplně jiné cílové publikum. Svět počítačových her mě nikdy neuchvátil, takže pro mě tenhle filmík nemá kouzlo. Nefunguje ani jako thriller, ani jako sci-fi. Hrozně rád bych viděl zfilmovanou temnou dobrodružnou kyberpunkovou jízdu, ale s tou Tron: Legacy nemá nic společného. Celkový dojem: 40 %. (19.02.2017)

Vousatý Jeff umí být fajn. Počítačový Jeff je gumák (skoro takový jako ten nordický model z reklamy na luxusní parfémy v hlavní roli). Ke své škodě má v sobě Tron mnohem více gumáka než vousáče. Jako vizuální hračička plná odlesků a světelných kontrastů koukatelné, bohužel pod technickým provedením už je jen hromada nudných opisů skutečných mistrů imaginace. Tron žádnou vlastní nemá, jen tu vypůjčenou. Navíc nepříliš bujnou. Ale v letošní konkurenci "pass", nikoli "fail". P.S. Oproti původnímu filmu fail ve všech kategoriích, s výjimkou těch technických, samozřejmě. (10.12.2010)

Fascinujúce audiovizuálne predstavenie, ktorému oproti pôvodnému Tronovi vyčítať celkovú sterilnosť fikčného sveta rovná sa absolútnemu nepochopeniu konceptu, nad ktorým len krútim hlavou. Rovnako ako o 28 rokov starší prvý diel je aj Legacy unikátnym zážitkom, aký nemá vo svete filmu obdobu. Samotný dej síce neprináša nič nové a inšpirácia viacerými klasikami je viac než evidentná ale originál na tom nebol nijak lepšie a na deji pritom výsledok až tak nestojí. Zásadným rozdielom okrem logického technologického pokroku je však aj to, že kým Legay vo mne dokázal aj zásluhou hudby príležitostne vyvolávať emócie, až príliš avantgardne znejúcemu Tronovi sa to za celý čas nepodarilo. Aj to je jeden z dôvodov, prečo v mojich očiach predčí jednotku a zásluhou skvelého Bridgesa a Olivie Wilde dokážem odpustiť aj Hedlundovu hláškarskú neschopnosť. Je mi naviac viac než sympatické, že v dobe remakov a rebootov dokáže niekto aj po tak dlhej dobe s klasickým pokračovaním. Za to oba palce nahor. (04.03.2011)