Tron: Dedičstvo

,,...POTKAL JSEM TAM JEDNOHO NEOHROŽENÉHO BOJOVNÍKA. - TRONA. UKÁZAL MI VĚCI, JAKÉ SI LIDI ANI NEDOKÁZALI PŘEDSTAVIT. SOUBOJE S DISKEM UPROSTŘED ÚCHVATNÝCH ARÉN. MOTOCYKLY ZÁVODÍCÍ NA SVĚTELNÝCH PAPRSCÍCH. A SPOLEČNĚ JSME...... - VYTVOŘILI SYSTÉM.....“ /// To se furt všichni vrtáte v compech, samej crack a patch, tak se nedivte, když se programy naserou a ukončí tyranii uživatele. SMRT UŽIVATELŮM! Nádherný věci pro 3D! Bio - digitální (ať už to znamená cokoliv..) koncert. Všichni, kteří rádi nakupují v hračkářství musí bejt nadšeni! První hodina – FANTASTICKÁ! Super vyprávění, technický parádičky a tempo, který bohužel nevydrží nejen do švestek, ale ani do tý druhý hodiny!!! Následuje (pro mě) otravný prokousávání se ,,modrým“ světem, jenž nezachrání ani výbornej obraz a (vo tom žádná!) zvuk! LIDSKÁ BYTOST V DIGITÁLNÍM SVĚTĚ? HODNĚ DRSNÁ ZÁLEŽITOST! A to je celý? Smrt uživatelům! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chci se dostat přes oceán simulace (a neotravovat při tom obvoďáka). 2.) Chtěl bych mít v počítači jen dobré a hodné programy. 3.) Jsem nasranej počítačovej program. 4.) Na sexuální orgie mě nikdo nezve, tak si vystačím s těma virtuálníma. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ * (31.03.2011)

Poslední film v roce 2010, na který jsem se chystal do kina a očekával jsem od něj naprostou dardu. Dobře, přiznám se, očekával jsem to především od samotné muziky, kterou složili Daft Punk, ale také mě zajímalo, jak se s tím vypořádali tvůrci. Když už jsme tak s přítelkyní seděli v kině, uvědomil jsem si, že nás je v sále jenom pět. To mě hrozně zamrzelo, protože jsem věřil tomu, že tenhle film opravdu bude stát za to. A on také opravdu stojí. Hrozně mě mrzí, že o něm plno lidí mluví jako o fantasmagorii. Nehledě na to, že Avatar byl daleko větší fantasmagorie, než je tohle. Tenhle film totiž příchází s naprosto novým, ojedinělým námětem do sci-fi světa a vyžívá se v něm naprosto neuvěřitelně. Tron: Legacy je tak podle mě druhý film, který si naprosto oprávněně zaslouží 3D a u mě první film, u kterého jsem s technologií 3D byl opravdu spokojený. Dobré je na něm totiž opravdu všecko. Co se týče krásy, tak s ní bude vévodit Olivia Wilde, která je ve filmu nesmírně krásná a doufám, že jí ten imidž vydrží déle. Nejvíce mě ale tvůrci překvapili se samotným příběhem, který opravdu velice dobře zpracovali. Ze začátku perfektně vysvětlili první díl a postupně mě přiváděli do digitálního světa bez hranic, s naprosto ultimátními akčními scénami a brutálním hudebním podkladem od Daft Punk. Povedlo se jim to a já z kina odcházel nesmírně spokojenej. Škoda, že film doplácí na lidi, kteří od toho čekají kravinu, aniž by z filmu viděli nebo slyšeli jedinou vteřinu. Ono je totiž rozdíl kecat před shlédnutím filmu a po shlédnutí filmu. Já jsem mu s přítelkyní trošku k zisku dopomohl a jsem za to rád. Lepší film jsem v roce 2010 ani podpořit nemohl. (25.12.2010)

Audiovizuální nářez podpořený skvěle vypadajícím ženským osazenstvem, obstojným hlavním hercem a hlavně zase skvělým Bridgesem. Dokonce nadvakrát. Ovšem ten druhý trpí jediným neduhem zasahujícím do vizuálu, jeho obličej je příliš plastový, což v porovnáni s Avatarem působí úplně směšně. No, v rámci dalších věcí kolem vizuálu je už vše prostě nádhera. Všechnno kultovní vizuální pojetí prvního Trona je upgradeováno a vzniká tak kultovní vizuální pojetí Trona Legacy. No, možná na kult trochu brzy, ale věřím že se z tohoto filmu a z toho Gridu stane předloha pro mnoho dalších filmů (a plně tak souhlasím s Pomem). Hudba pak je opravdu z jiné planety, ti dva hudebníci vytvořili tak velkolepý soundtrack, že moje uši umírali při každé scéna blahem. Ovšem trochu méně blažené a více mrtvolné byly při některých nechutně pitomých a klišovitých dialozích, či rádoby vtipných hláškách (týká se hlavně toho obstojného, ale přesto zeleného Hedlunda). No naštěstí toho nebylo až tak moc, a i když obecně příběh stal za starou belu, mně nijak moc neurazil. I když jsem popravdě čekal trochu víc, než jen dokonale zkopírované (samozřejmě s tím vylepšením) mnohé scény, dokonce i ty hlášky a velmi podobný koncept. No, krajina Gridu to všechno zachranovala, a akční scény byly taky fajn. Třetímu dílu se nebráním a na seriál se těším. Nenominace za vizuál a hudbu je jeden z dalších prohřešků akademie. (10.03.2011)

Dokonalý příklad převážení formy nad obsahem. Vizuální stránka je perfektní, tahle nápaditý obraz jsem neviděla snad od dob Sin City, bohužel příběhově už to tak slavné není. Počáteční vstup do digitálního světa s 'hrami' se mi líbil velmi, postupem času mě ale ta hlavní 'hra' aneb musíme se dostat k bráně, než se uzavře, přestala bavit. Podobně jako Marigoldovi mi ta digitální Jeffova verze přišla umělá, jako když modelka z titulní strany Playboye projede Photoshopem (chápu, že to byl nejspíše záměr), kdežto jeho skutečná, lidská verze byla cool (je příjemné slyšet, jak se jeho styl mluvy ala Big Lebowski ve dvou či třech momentech promítne i v Tronovi). Poctivé tři hvězdičky to kvůli zdlouhavému konci a dialogům na hranici debility (jak typické pro stamilionové filmy) nejsou, ale prostě... to svítí hezky. (20.12.2010)

Vysoká míra sebereflexivity (stavění na odiv neomezených možností digitální kinematografie, tematizace procesu tvorby fikčních světů, deformace obrazu a zmnožení rámů jako zdůraznění iluzivnosti digitálního světa i filmu samotného), 3D sloužící vyprávění, opozice pevné, stálé hmoty (klasického umění) a tvárnosti, nestálosti a proměnlivosti forem (moderního umění), opojný tanec barev, světel a tvarů připomínající avantgardní, futuristické filmy, hra a divák-hráč (či lépe uživatel), videoherní principy, které však nenarušují soudržnost filmu, harmonie v nedokonalosti, mýtus o stvoření a vyhnání z ráje, vzpoura proti Bohu, pozitivní poselství (vítězství reality, skutečného světa a žitého prostoru nad simulací a simulakry), Daft Punk, rytmizace střihu na jejich geniální hudbu a otázka nebývalé autonomie hudby a zvuku jako taková, vtahující, nesmírně originálně pojaté akční scény, které se mnohdy odehrávají na několika úrovních prolínajících se prostorů, kde se navíc neočekávaně mění gravitace, důmyslná a mnohovrstevnatá práce s odkazem prvního dílu (do jisté míry naznačená již v podtitulu "Legacy"), která zachází daleko za pouhé odkazování na konkrétní scény, situace, rekvizity a vizuální prvky, ačkoli i to je přítomno v míře více než vrchovaté (konkrétní příklad: podoba/grafika kyberprostoru v původním TRONovi odrážela tehdejší strop možností digitálních triků, který vylučoval snahy o fotorealističnost, stejně tak podoba současného TRONa ukazuje soudobé technické maximum, které již fotorealističnost, ba hyperrealističnost umožňuje, což mezi oběma filmy vytváří jednak silnou vazbu uplynulého, prožitého času, ale vypovídá i o proměně filmového média se vstupem do digitální éry, vývoji techniky, filmových vyjadřovacích prostředků atd. V tomto zrcadlení se zároveň zjevuje i zmnožování a tvárnost, které v novém TRONovi charakterizují nejen budování prostoru a přecházení mezi jeho jednotlivými vrstvami, ale především celkové uchopení dědictví předchůdce)... Ve výsledku úchvatná fúze videoherního a filmového světa, jejíž jediný výrazný problém spočívá v nechutně stereotypním zobrazení a postavení ženy, které mi pilo krev od začátku do konce. (16.12.2010)