[Rec] 2

Stoprocentní navázání na první díl s hlubším pohledem do zamýšlené mytologie, větším důrazem na akci místo lekaček a opět velmi silnou atmosférou utvářenou z velké části POV kamerou. Paco Plaza a Jaume Balaguero se rozhodli, že jejich (mnohými špatně interpretovaný) první díl si zaslouží kvalitní a hodně podobně laděné pokračování a to se jim povedlo na plné čáře. Nejdříve SWAT jednotka, potom skupina naivních zachránců a malý, fantasy působivý, závěr. Postavy se chovají hloupě? Zkusili jste si podobnou situaci, že to umíte posoudit?:-) když už, tak ten kameraman by mohl občas "zabojovat". Přesto jsem já osobně spokojen a velmi rád, že jsem konečně našel svého "vymítače ďábla" (nadneseně). Nabušené, krvavě zábavné, promyšlené, ale také myslící na minulý (případně budoucí) díl. Jednoznačně jeden film z malé skupinky kvalitních pokračování, který nejde úplně stejnou cestou, jako první díl, ale využívá to nejlepší z něj. PS: až natočí všechna "plánovaná" pokračování RECu, dejte jim práva na Doom... tihle kluci si zaslouží výpravu do pekla, kterou divák prožije pomocí malé kamery v helmě... (26.02.2010)

Rec? Spíše recyklace. Kdo viděl jedničku, nechť klidně dvojku oželí, je to ztráta času. Efekty jsou sice velmi dobré, leč nic nového nepřinášející. Zase ten samý dům, akorát prostřednictvím bojové jednotky pobíháte sem a tam a občas máte před sebou obraz jako z akční hry, jen výběr zbraní a počet životů chybí. Rozklepaná pseudodokumentární kamera je již notně okoukaná a nepříjemná. Atmosféra jalová, občas nějaká lekačka, většinu z nich ale snadno odhadnete. Během sledování a směrem k závěru se vynořují související filmy jeden za druhým - Vymítač ďábla, Tajemné zlo, Poltergeist 2. SWAT neskuteční tupci, muž v utajení neutajen, postavy okolo se chovají jako ze správného horroru - nejhloupěji, jak to jde. Jestliže jednička byla alespoň v něčem zajímavá a atmosférická, pak dvojka tohle vše postrádá. Zbývají jen brutální útoky jako v 30 dní dlouhé noci a podivný konec bez nápadu. (23.07.2011)

Mucho gusto! Jednička byla povedený El Tréning a podruhé už to šlo tak krásně lehce, jako stáhnout kastaňety ze ztuhlých prstů mrtvé tanečnice flamenca. DOKONALÉ !!! Doufejme, že zmáčknou to červené tlačítko i potřetí. Hlavně žádné další zámořské plagiáty!! Dívat se na tu obludu z Dextera byl fuckt horor. (27.03.2010)

Jedním slovem Outstanding. Splněný fanouškův sen. Už hodně dlouho se mi nestalo, že bych na konci filmu neměl slov. A [Rec] 2 je toho ukázkovým příkladem. Skrznaskrz prošpikovaný lahodný špíz připevněný na právě zapálenou petardu, který čeká jen na to, až bude moci vybuchnout přímo před divákovou zřítelnicí. [Rec] 2 využívá herní poetiku daleko víc, než-li třeba Gamer a jako bonus ústí doslova do nečekaně chutného konce. Takováhle hororová hra s divákem a danou látkou se nevidí široko daleko. Mě teď bude čekat pár bezesných nocí přemítáním nad tím, jak bych se v případě podobné situace dostával z tohohle víc jak desetipatrového paneláku. (07.03.2010)

Viděli jste někdy pálkaře při baseballovém utkání? Mám na mysli moment, kdy soustředěně sleduje pohyb nadhazovače, pečlivě připravuje pálku a rozpočítává každý zlomek sekundy svého rozhodujícího úderu - aby míček svištící děsivou rychlostí umístil přímo ve vašem rozkroku. Takový pocit jsem měl už po několika málo záběrech této hororové podívané, kterou filmoví fanoušci na ČSFD poctili červenou barvou. Nedosti na tom, v následujících minutách to vypadalo, že se pálkař neúspěšným odpalem naštval tak, že s pálkou v ruce přiběhl a zasadil mi řadu bolestivých úderů na těch necitlivějších místech. Pro tohle, co se odehrávalo na televizní obrazovce, nemám slov, tedy slušných slov. Výrazy, které mě napadají, používám obvykle tehdy, když mi spadne kladivo na malíček nebo mně noha sjede do psího lejna. Absence jakékoli logiky u filmových postav. Scénář, který mohl vzniknout snad jen z recese nebo jako krutý žert filmařů na účet obecenstva. Policejní komando, které má být vysláno do nesmírně důležité akce, která zavání obřím průšvihem, tvoří členové, kteří svou debilitou přesahují všechny meze, na ně museli hledat obsazení v celoplanetárním konkurzu. Osazenstvo epidemií zasaženého domu řve, zběsile mlátí rukama a dělá bez výjimky to poslední, co by člověka napadlo při reálném ohrožení. Neustálé pokyny k používání kamer k dokumentování viděného tady postrádají jakoukoli logiku, byť zrovna tohle nevadí, protože logiku tady postrádá prakticky cokoliv. Tenhle otřesný zážitek ovšem navozuje otázku, nakolik jsem byl soudný, když jsem jedničce nadělil 3*. Patrně mě už lehce postihla demence či jsem byl ovlivněný nějakou chemikálií. Takový sešup kvality přece není mezi dvěma díly a prakticky stejným štábem snad ani možný. Celkový dojem: 3x podtržená nula. (03.03.2015)