Agentka budúcnosti

Stejně jako u Assasina jsem i hrou Ghost in the Shell nepolíbená, takže nemůžu soudit jak moc je tohle veledílo podle hry a jak moc to má společnej max název . Zaručeně ale vím, že možnosti jsou dvě. Buď je ta hra totálně na píču (což si nemyslím když podle ní udělali film) a nebo je tu druhá možnost (a tu si myslím hodně) tvůrci filmu to zas jednou totálně posrali a místo pocty kultu vytvořili sračku nad kterou by jeden blil. Někdo tu velkohubě hlásal, že Scarlett tam lítá skoro pořád téměř nahá, takže se můj zájem o film dostavil celkem rychle. Nyní bych milému blbovi (jsem líná hledat kdo to psal) ráda touto cestou vzkázala, že cca 6 minut v outfitu tělové barvy opravdu není vhodné přeložit jako - Lítá tam skoro pořád téměř nahá. Napsat - Uvidíte pár minut sexy křivky a pak hovno - by to vystihlo daleko líp a já bych na tu píčovinu nechodila do kina. K filmu - Vytunění lidičky, co se jim bortí držtičky se tam jakože kosej s hnusnejma robůtkama GayŠa a podobně. Každej si co chvilku něco někam strká a mezi všema jako nepovedenej Predátor pobíhá napůl neviditelná Scarlett slyšící na jméno Major. Ta má solidní depky z toho jestli je víc člověk a míň robot nebo naopak a sere s tím koho může včetně mě. Jedinej kdo mi nevadil byl bělohlav Batou, co obdrží super vystajlovaný oči aka John Lennon (po bližším zkoumání jsem zjistila, že minimálně to je podle předlohy) . Honí se tam padouch, co není padouch a umí suprově roboťáckým hlasem jednu větu, kterou používá první půlku filmu pořád dokola než mu hárdvér nebo softvér nahraje do mozku i další fráze a borec tak konečně může s Majorovou komunikovat aniž by ho divák chtěl zastřelit. Nakonec ho ale zastřelej stejně. To byl spoiler, co? Pardon, já nerada. Konec je tak dojemnej až jsem málem vytekla a závěrečný titulky mi vehnaly slzy do očí. Ano správně, slzy radosti, jelikož to byl signál, že mám tu píčovinu za sebou a můžu táhnout z kina do prdele nebo ještě líp domů. (23.04.2017)

Shell without the ghost. Scénografie, design, audivoziuální provedení výtečné, obsazení sympatické, ale z komplexního ducha předlohy zbyla jenom předvídatelná a šablonovitá skořápka o naivních duších, které zneužila korporace. Je celkem jedno, že scénář doslovně cituje některé myšlenky, když z původní meditace o "bytí stroje" nezůstalo vlastně nic, jen tuctová revenge story. Ale to bych oželel. Nikdo nečeká, že si blockbuster za 180 mega vystačí s bezeslovnými záběry na posmutnělé fasády a tváře lidí. Co neoželím, je rozvleklá druhá polovina a to, že Sanders je sice režisér s citem pro efekt a hladkou texturu, ale jeho stylu chybí esence, která by tuhle hezkou cyberpunkovou tapetu přivedla k životu. Mohlo to být horší, souhlasím. Ale mohlo to být lepší, to si člověk uvědomí vždycky, když ve filmu skutečně zableskne duch – ať už v kolébavé chůzi Takeši Kitana nebo smutných očích Pilou Asbæka. Kdyby takhle vypadala adaptace Deus Ex, budu vlastně celkem spokojený. Ale Ghost in the Shell je prostě víc než jenom pozlátko. (29.03.2017)

Tvári sa to ako hlbokomyseľné sci-fi, ale tieto témy boli "in" a prevratné niekedy v 90. rokoch, zhruba v čase vzniku pôvodného filmu. Dnes je to už len otrepaná báchorka a film celkovo na úrovni trochu drahšieho Resident Evil. S tým rozdielom, že Resident Evil je väčšia zábava a Milke verím tú killerku omnoho viac Šarlotke. Celkovo u mňa zbytočný a miestami dosť nudný film, ktorý zachraňuje úderné finále s tankom a Kitanovou pištoľníckou scénou (ktorá má väčšie gule ako všetky tie trikové ohňostroje). 5/10 (02.04.2017)

Kdyby byl rok 95, rozuměj 1995, asi bych bučel blahem. Majorku Míru Zabijákovou by hrálo nějaké jiné dřevo (i když Scarlett jsem chvílemi věřil, že je robot, takže vlastně dobrý), omalovánky by byly víc analog a ruční práce a to poselství(?) by bylo tak nějak víc in. A navíc Takeši by se mohl pořádně rozparádit beze strachu z toho, že se rozsype jako zavirovanej hologram. Tohle se mi nelíbit. (19.07.2017)

Sanders umí opíjet vizuálním rohlíkem, ale jakmile dojde na příběh, je úplně v prdeli. U Sněhurky se to ještě dalo omlouvat přímočarou látkou, ale v případě GitS je jasně patrné, že Sanders je další z řady zručných vizuálních honimírů, kterým jde víc o stylistické machrování a ikonické pózy než o příběh a postavy. Hraná verze GitS je typickou americkou verzí pro debily. Jakékoli myšlenky jsou odsekány, prostor dostává jen přímočará honba za pravdou, která se brodí v léty prověřených klišé a nenabídne jediný nečekaný zvrat. Ba co hůř, vše je předvídatelné na minuty dopředu, což v kombinaci s jalovými postavami, u nichž si člověk ani nezapamatuje jména, vytváří konstantní nudu, kdy je tvůrčí neschopnost podtrhována vyžvaněním asi jediné myšlenky, která filmu zbyla, přímo před závěrečnými titulky. Co kdyby ji náhodou někdo nepochopil, že jo. Subjektivně nejnudnější film od Batman v. Superman. (30.03.2017)