Prežiť svoj život

Švankmajer je jako vždy originální a vtipný. Kombinuje své tradiční metody s animací připomínající filmy Terryho Gilliama a Monty Python. Bohužel ale tentokrát, podle mě, nevychytal výběr herců, kteří přehrávají a příliš uvěřitelní nejsou. I tak je ale tento snímek hodně zajímavým a vtipným prstem, který dloubá v psychoanalytickém oku vytříbeným surreálným způsobem. (14.07.2011)

"Psychoanalyticka komedie". Tohle jsem jeste nevidel. Fotografie hercu, ktere Svankmajer animuje.Uvidite chodici domy, detskeho medvidka s obrim penisem, mile tvare na bankovkach, pohovku uprostred ulice nebo kosti v kocarku. Urednik pendluje mezu prisnou manzelkou doma a nudou kancelare a unika do sneni. Vysvetleji snu hleda u psychoanaliticky, u niz na sebe utoci Freud s Jungem. Je zde nadsazka a vytvarno vzbuzuje pocit neskutecna. Hrdinova manzelka se za nim vyda za tajemstvim jeho snu. (14.01.2024)

Všimli jste si, kolik toho ve Švankmajerových filmech vypoví o člověku ústa a hlavně zuby? Třeba v tomhle snímku - psycholožka s výhružně trčícím špičákem, doktor s arogantně zlatým zubem, manželka s dominantním předkusem, který se zmenšuje s jejím narůstajícím zoufalstvím, perfektní bílý chrup Evy Animy Evženie, bezzubá žebračka Superego Bůh a Freud výsměšně vyplazující jazyk. Anebo zbavení se malého Petříčka zobrazené právě drastickým trháním stoliček. Detailů právě na spodní čelist je ve filmu nespočet, jsou součástí jak reálného, tak i snového světa. Jenže právě v rozlišování těchto světů to Švankmajerovi docela dře, vždyť on všechny výtvarné hrátky a infantilní úchylnosti využívá úplně kdykoliv, takže svět spících naprosto zaniká a ani zdaleka se nevyrovná Gondryho poetické piplačce s celofánem nebo Nolanovým geniálním propletencům. A pak ten příběh. I kdyby Švankmajer vydoloval ze svého výtvarného nevědomí sebevíc, nikdy to neodvede pozornost od opravdu hloupého příběhu o pánovi, který vlastně celý život toužil být dobrým manželem své matky a správným otcem sama sebe. Přežít sto pět minut v kině pak může být těžší než přežít celý svůj život... (26.06.2011)

Švankmajer mi tu príde o kúsok menej stratený ako v Šílených, má o kúsok viac jasné čo chce povedať, akurát to stále preháňa so stopážou, trochu nudí a pôsobí ako všetko možné len nie ten nekontrolovatelný výbuch kreativity ktorým bol v minulom miléniu. Z toho mi vyplýva že na jeho Hmyz som zvedavý, no nie natešený. 3,5* (07.01.2018)

S filmy Jana Svankmajera je potiz a s nekterymi obzvlast.Ani tenhle neni vyjimkou.Ke svemu vypraveni tentokrat pouzil techniku rozpohybovani fotek,coz nemusi kazdy skousnout.Film je jakousi psychoanalitickou sondou nasich zivotu a nasich snu.Psychoanalyza a jeji nastroje jsou dost zjednodusene,aby byli stravitelne pro co nejsirsi okruh divaku.Originalitu ani vtip"ala"Svankmajer snimku nelze uprit.Potiz je v tom,ze u filmu Jana Svankmajera si clovek mysli,ze neco pochopil hned-ono se pak ukaze,ze je to uplne jinak,neco ze pochopil pozdeji a neco nepochopi vubec.Zalezi do jake kategorie proste spadate.Ja dlouho s hodnocenim vahal,protoze psychareni snimku je patricne psychoticke a misty vtipne.Technika celeho snimku a vypraveni mi nejdrive vadila,pak jsem si na ni zvyknul.Herci se snazili a animatori tez,takze jsem nakonec skoncil u slusnych 55%. (04.11.2010)