Prežiť svoj život

Švankmajerova sonda do světa podvědomí, vědomí i svědomí. Kolážová animace je mi sympatická, dialogy vtipné a výstižné. Hlavní hrdina je takový standartní člověk, který má problém s minulostí a když nalezne řešení, tak se ho chytne a nepustí. Stopáž tak na hraně, ale klidně bych 15 minut zkrouhnul. Celkově spokojenost. Už se těším na další zajímavou podívanou. 85% (04.12.2010)

Jan Švankmajer a jeho tvůrčí "senilita" se ubírá správným směrem, jejíž genialní originalitu a přínos světové kinematografii si leckdo ještě neuvědomuje. Prokletý ostrov na Žižkově nabízí strhující podívanou, citlivou, chytrou a vnímavou,hořkou a zároveň sladkou, hodná mistrům svého řemesla. Chválu tak trochu pěji i na veřejnoprávní televizi, která produkuje tam kde má. Asi nejlepší český film za poslední dva, tři roky... (09.11.2010)

Po Spiklencích moje teprve druhá zkušenost s celovečerními snímky pana Švankmajera. Nebudu řešit jak moc je film psychoanalyticky přesný nebo jestli je dostatečně hluboký či co .. Každopádně mě svou atmosférou pohltil a zanechal ve mně příjemný snový pocit i při návratu z kina domů .. až jsem chvílemi čekal, kdy někomu v tramvaji naskočí slepičí hlava. Řekl bych, že i mému nevědomí se to líbilo.. ale kdo ví. (10.12.2010)

"Freude, Freude, na tě vždycky dojde", jak s oblibou říkal náš hrozný profesor na psychologii. Čím víc toho znáte z psychoanalýzy, tím pro vás je film vtipnější. (Scénář pracuje hlavně s nejznámějšími definicemi, které používá zcela doslovně, což je na tom právě to zábavné). Docela jsem se nasmála, některé scény byly skvělé (hlavně ty v ordinaci s obrazy Freuda a Junga). Ručně animované fotky herců se střídaly s klasickými hranými záběry, práce to byla náročná a zdlouhá, jak bylo vidět ve Filmu o filmu. Ale jenom proto, že to je vypiplaná surrealisticky snová vize, na kterém budou Japonci zase ujíždět, to nebudu hodnotit lépe, protože místy to bylo opravdu ukecané a hlavní pointa byla až příliš brzy zřejmá. Zbouchnutí animy však nemělo chybu. Jdu se teď zakousnout do kabelky, dobrou noc:) (27.10.2010)

Švankmajerův humor je prostě jedinečnej a těží především z nezvyklejch vizuálních prostředků a znaků, který dává do souvislostí neortodoxním způsobem. Přesto je na filmu něco hrozně normálního. A tím je oidipovský příběh. To, že je rozpůlen do dvou realit( sen tak jistým způsobem ospravedlňuje přítomnost několika bizardností-když se pak i ty dostanou do skutečné reality, syntéza obou světů je dokonána), je pouze klasickým "Švankmajerovstvím". Využití psychoanalýzy je poslední tečkou. Přesto, že se ve filmu využívá k vysvětlení Evženových snů, tak stejně pořád cítíme, jak moc je přitažená za vlasy a že se individuální prožitky na nějakou strukturu sice našroubovat daj, ale nikdy nebudou sedět přesně. MFF (07.07.2011)